Horní Záhoří je malá vesnice, část obce Lubenec v okrese Louny. Nachází se asi 2,5 km na severozápad od Lubence.
Horní Záhoří je také název katastrálního území o rozloze 2,02 km².[2]
Vesnice se původně jmenovala Očedělice a její název byl odvozen ze jména Očeděl ve významu ves lidí Očedělových. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: de Ocziedielicz (1359), de Ocziedielicz (1384), in villa Oczyedyeliczich (1388), de Ocziedelicz (1398), de Oczedyelicz (1398), de Oczyedyelicz (1400), de Oczedielicz (1406), in Oczedieliczich (1455ú, w Ocziediliczych (1542), ves Wocžedielicze (1574), Wocziedielicze (1577) a Oczadlicze (1628). Od sedmnáctého století se objevuje německý název Dreihöfen: zu Dreyen Hoffen (1669), Dreihöfen (1785), Dreihöfen a Tři dvory (1846). V devatenáctém století se začala rozlišovat horní a dolní část vesnice: Ober-Dreihöfen a Hořenj Dvůr (1846), Záhoří Horní a Dreihöfen (1895).[3] Tvar Záhoří (Zahorzi) se vyskytuje od roku 1579, ale je možné, že se vztahuje k Záhořicím u Žlutic.[4]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1378, kdy byla v majetku rytířského rodu Rudoltů. V patnáctém století ve vsi sídlili Špánové z Barštejna, kteří mohou být zakladateli zdejší tvrze. Ta je však doložena až v roce 1603, kdy vesnice patřila Jindřichu Huvarovi z Lobenštejna. Roku 1616 panství přešlo na jeho syny Jiřího Kryštofa a Bernarta, ale v roce 1623 jim bylo za účast na stavovském povstání zabaveno. Z tohoto roku také pochází poslední zmínka o tvrzi.[5] Podobně jako blízké Záhoří[6] statek získala zpět jejich sestra Barbora, od které ho roku 1652 koupila Eva Marie Mirošovská. Ta Horní Záhoří prodala knížeti Juliu Jindřichovi Sasko-Lauenburskému, který je připojil ke svému údrčskému panství. Zdejší tvrz byla popsána jako pustá již v roce 1623 a později beze zbytku zanikla.[5]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 128 obyvatel (z toho 65 mužů), z nichž byli dva Čechoslováci, 119 Němců a sedm cizinců. Kromě jednoho člena nezjišťovaných církví se hlásili k římskokatolické církvi.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 94 obyvatel: šest Čechoslováků, 84 Němců a čtyři cizince. Až na jednoho evangelíka byli členy římskokatolické církve.[8]