Narodila se v Praze v rodině zubního lékaře a chirurga Josefa Laukoty a jeho manželky Antonie, dcery Josefa Riedla, zakladatele slavné sklářské huti v Antonínově údolí[3]. Již od mládí projevovala značný výtvarný talent. Rodinné a finanční zázemí jí umožnilo široké vzdělání v malířském oboru a otevřelo možnost studijních cest do zahraničí. První výtvarné vzdělání absolvovala v pražském ateliéru malíře Karla Javůrka, kde se jí dostalo dobrých malířských základů. Později navštěvovala soukromé hodiny v ateliéru Javůrkovy žačky Jenny Schermaulové[4]. Další školení získala v soukromých hodinách u malíře Jana Adolfa Brandejse. Kolem roku 1882 odešla do Paříže, kde absolvovala školení v grafických technikách u Gustava Reyniera. V roce 1884 odešla studovat do Antverp, kde se školila u Charlese Verlata (1824–1890). Během pobytu v Belgii zachycovala na svých obrazech především mořská pobřeží, marinu, přístavy a navštívila také Fríské ostrovy a ostrov Amrum. V letech 1885-1887 pobývala v Mnichově, kde studovala malbu na dámské malířské akademii u Ludviga Hertericha (1856-1932). Následně pokračovala ve studiu u Doris Raabové (1851-1899), u které se školila v technice leptu.
Od roku 1887 Hermína Laukotová opět působila v Praze; ve Vojtěšské ulici založila v devadesátých letech vlastní dámskou malířskou a grafickou školu Deutsche Kunstübungsstätte für Frauen; své vyučování ukončila v prosinci roku 1909 ze zdravotních důvodů a předala vedení dobře zavedené školy grafikovi Augustovi Brömseovi, dále tam vyučovali architekt Adolf Foehr a dvě malířky, paní Lili Gödlová-Brandhuberová a slečna Johanna Funkeová[5]. Své žačky vyučovala portrétu a lidské figuře podle živých modelů, které bylo pro ženy v této době stále ještě problematické veřejně zajistit. Její výuka byla někdy označována za „figurální kurz“, ale vyučovala se také malba zátiší, květin a dekorativní kreslení, zejména ornamentu. Shromáždila kolem sebe umělkyně, kterým tehdy nebylo umožněno navštěvovat studium aktu na Pražské akademii. Mezi její žačky patřily např. Berta Liebscherová- Havlíčková[6], její pokračovatelka Lili Gödlová-Brandhuberová, Emilie Krostová[7], Marie Gardavská, Emilie Nevrlá[8], Anna Sequensová[9] a mnoho dalších.
V roce 1888 se ve Vídni zdokonalovala v grafických technikách. Intenzivně navštěvovala soukromý kurz u mědirytce Williama Ungera (1847-1932) a krátce se školila i u profesora Johanna Leonarda Raaba (1825-1899). Během života podnikala cesty především po belgických, holandských a německých městech. Navštěvovala rovněž česká města, například v roce 1892 zavítala do Českého Krumlova.
Spolky a výstavy
Své obrazy vystavovala na výstavách Krasoumná jednoty v Praze, zpočátku pod jménem Jan Textor. Významně se podílela na spolkovém životě německých malířek v Čechách i ve Vídni: od roku 1904 byla členkou svazu Dürer v sekci umělkyň spolku "Verein deutscher Malerinnen in Böhmen" se sídlem v Praze, a ve "Vereinigung der bildenden Künstlerinnen Österreichs" ve Vídni,[10], s nimiž vystavovala své práce. Nikdy se neprovdala a celý život zasvětila umění.
Hermína Laukotová zemřela v noci ze soboty na neděli 17. ledna 1931 ve svém domě v Kateřinské ulici na Novém Městě pražském. Pohřbena byla na Olšanských hřbitovech.
↑Julie M. Johnson: The Memory Factory: The Forgotten Women Artists of Vienna 1900. Purdue University Press, Indiana 2012, s. 290, pozn. 147
Literatura
Prokop Toman: Nový slovník československých výtvarných umělců, I. díl. Praha 1949
Michaela Holá: Verein deutscher Malerinnen in Böhmen a historie německých ženských uměleckých spolků od 60. let 19. století do konce II. světové války. Bakalářská diplomová práce, Univerzita Palackého Olomouc 2010. Dostupné online [1]
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hermína Laukotová na Wikimedia Commons
.jpg)
.jpg)
_datov%C3%A1no_1905.jpeg)
