Fyzikální ústav Univerzity Karlovy (FÚ UK) je jedním z největších samostatných pracovišť (se statutem katedry) fyzikální sekce Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (MFF UK). Ve své tradici navazuje na Fysikální ústav založený roku 1882 při Filozofické fakultě c. k. české university Karlo-Ferdinandovy,[1] v jehož historické budově na Karlově dodnes, kromě části laboratoří v Troji, sídlí. Těžiště vědecké i pedagogické práce ústavu v současnosti leží v oborech fyziky pevných látek, fyziky molekulárních a biologických struktur a teoretické fyziky.
Fysikální ústav při Filozofické fakultě c. k. české university Karlo-Ferdinandovy vznikl roku 1882 při rozdělení univerzity na českou a německou část univerzitním zákonem z 28. 2. 1882. Původně provizorně sídlil v malé jednopatrové budově v pražském Klementinu – lidově zvané „domeček“ – při vchodu do Zrcadlové kaple.[2]
Nevyhovující prostory vedly prof. Strouhala v roce 1890 k zahájení snah o zbudování nové důstojné budovy Fyzikálního ústavu. Výstavba nové budovy na Karlově proběhla však až v letech 1905–1907. Vědecká činnost pak byla v novém ústavu zahájena 13. ledna 1908 experimentální přednáškou prof. Strouhala [3][4][5] a pravidelná výuka experimentální fyziky byla zahájena 1. října 1908.[3] Původní „C. k. fysikální ústav“ byl po vyhlášení samostatnosti v roce 1918 přejmenován na Fysikální ústav Karlovy university (z této doby pochází zlatavý nápis nad vchodem do ústavu). V roce 1923 měl ústav Oddělení I. pod vedením prof. V. Posejpala a Oddělení pro užitou fyziku II., vedené prof. A. Žáčkem a III. Oddělení pro vědeckou fotografii a fotochemii prof. V. Vojtěcha.[6][7] K 1. 7. 1935 se Spektroskopický ústav (vyčleněný z Fyzikálně chemického ústavu a původně sídlící v budově chemických ústavů na Albertově) prof. Václava Dolejška, jenž byl jmenován řádným profesorem experimentální fyziky, začlenil do Fyzikálního ústavu UK jako jeho čtvrté oddělení (ale značením II.).[7][8] Za první republiky se vědecká práce ústavu rozvíjela zejména v oborech optiky a spektroskopie, experimentálního studia elektromagnetických kmitů, piezoeletřiny a fotochemie.[6][9] Po uzavření vysokých škol v roce 1939 přešly až do konce II. světové války laboratoře Fyzikálního ústavu, spolu s řadou vědců a studentů pod vedením prof. Dolejška, pod tzv. „Fyzikální výzkum Škodových závodů“.[9]
Jako pracoviště se Fyzikální ústav UK dominantně podílel na výzkumu a výuce v experimentální a teoretické fyzice na Univerzitě Karlově až do roku 1950. Tehdy dle nového vysokoškolského zákona z roku 1949 pozbyl statusu samostatného ústavu a byl začleněn do Katedry fyziky. Díky osamostatnění Matematicko-fyzikální fakulty od Přírodovědecké fakulty v roce 1953, došlo v roce 1956 k obnovení Fyzikálního ústavu pod vedením prof. Zachovala jako samostatného pracoviště zaměřeného především na vědecký výzkum (v oblastech elektroniky, optiky, dielektriky a mechaniky iontových krystalů, ultraakustiky atp.) a koordinaci vědecké práce na MFF UK (na ústavu též působila skupina pro výuku fyziky a matematiky na základních a středních školách).
1. 1. 1968 došlo k reorganizaci FÚ UK pod vedením prof. Tauce (z Ústavu fyziky pevných látek ČSAV), k užšímu zaměření základního výzkumu a opuštění koordinační funkce. Z Katedry fyziky pevných látek přešla do FÚ UK část oddělení polovodičů, celé oddělení biofyziky, skupina optických vlastností a technologická laboratoř. Nově bylo zřízeno kryogenní oddělení zajišťující provoz zkapalňovačů pro potřeby MFF UK. Ústav též převzal péči o výuku ve specializaci biofyzika. V 70. létech sestával ústav z oddělení biofyziky, oddělní optických vlastností pevných látek, oddělení technologie materiálů, oddělení optoelektroniky a integrované optiky, oddělení teoretického, a oddělení pro kybernetizaci fyzikálních experimentů.[10] Řada z původních oddělení setrvala v mírně pozměněné podobě dodnes.
Budova Fyzikálního ústavu je postavena v neoklasicistním stylu s členitými fasádami a neobarokními prvky ze strany průčelí. Fasádu zdobí pás jmen slavných fyziků pod úrovní oken druhého patra – na východní straně (zprava): A. Volta, Ampére, P. Diviš, H. Hertz, Galilei, Doppler, na jižní straně: Fresnel, Huygens, Newton, Marcus, Archimedes, Orsted, a na západní: Faraday, Wroblewski, Regnault, Helmholtz, Seydler, P. Curie. Na severní straně jména chybí.[4]
Původně měla na Karlově stát jediná budova matematicko-fyzikálních ústavů, ale pro nevhodnost terénu (násyp stráně) byla myšlenka při kopání zkušebních základů na jižní straně opuštěna a 10. března 1900 bylo rozhodnuto rozdělit jednolitou budovu na dvě menší.[5] Technické plány vypracoval inženýr Jan Gerstl na podkladě náčrtů prof. Strouhala.[3] Avšak roku 1904 bylo v rámci posouzení vlivu stavby na okolí v c. k. mocnářství z hygienicko-epidemiologických důvodů (protější budova zemské porodnice, dětské nemocnice a nalezince) nařízeno ustoupit s budovou o 10 metrů dolů po svahu. Z technických důvodů nestability navážek na svahu však budova couvla z uliční čáry jen o 2,5 metru, ale i tak došlo k prodražení stavby. Budova Fyzikálního ústavu proto podivně ustupuje z uliční linie ulice Ke Karlovu, ale za to má dnes vkusné předzahrádky.[4][5] Po udělení stavebního povolení bylo ihned započato se stavbou v roce 1905 a budovu se podařilo pod vedením inženýra F. Zvěřiny a stavebních radů ing. Gerstla, Labera a Vomáčky dokončit již roku 1907.[3] Náklady na stavbu činily 565 890 rakouských korun (+ stavební režie 27 300 korun), vnitřní zařízení bylo pořízeno za 121 616 korun a vědecké zařízení pak 150 000 korun. Celkové náklady tedy činily 864 806 rakouských korun.[5][11]
Ve spolupráci s asistenty, Bohumilem Kučerou a Františkem Záviškou, vybavil prof. Strouhal ústav moderními přístroji pro výzkum i výuku.[3] Velká posluchárna (nynější F1) byla na svou dobu nejen moderně vybavena pro pokusy fyzikální, ale byla též opatřena na svou dobu moderní klimatizací, která nasávala vzduch z přilehlé zahrady, vzduch se filtroval, ale i zvlhčoval pro pohodlí posluchačstva.[12] Pod velkou posluchárnou byly nabíjecí agregáty poskytující 3000 V stejnosměrného napětí a později zde byl umístěn i zkapalňovač vzduchu. Do všech laboratoří ústavu byl rozveden střídavý proud 120 V a stejnosměrný 10–120 V. Na svou dobu byl ústav nejmodernější vědeckou institucí UK a snesl plně srovnání ve světovém měřítku.[1]
V budově dnes kromě Fyzikálního ústavu, který obývá 2. patro a část suterénu, sídlí v 1. patře Katedra fyziky materiálů, v přízemí Katedra fyziky kondenzovaných látek a v části suterénu též Katedra chemické fyziky.
V budově se v mezaninu 2. patra nachází velká fyzikální Posluchárna prof. Strouhala F1 pro ca. 150 posluchačů a v 1. patře menší fyzikální Posluchárna prof. Dolejška F2 pro ca. 50 posluchačů. Dále jsou v budově tři menší katedrální seminární místnosti pro ca. 25 posluchačů.
Stavbu ústavu připomíná deska, umístěná v mezaninu 2. poschodí nad vchodem do Posluchárny prof. Strouhala, která nese nápis: „Zbudováno v letech 1905–1907 zásluhou ředitele fysikálního ústavu Karlovy university prof. Dr. Čeňka Strouhala (*10. IV. 1850 †23. I. 1922) za součinnosti prof. Dr. Bohumila Kučery (*22. III. 1874 †16. IV. 1921)“.[4] V mezaninu prvního patra byla 7. května 1947 odhalena pamětní deska prof. Václavu Dolejškovi (doplněná o fotografii jmenovaného), který byl 7. října 1944 zatčen za odbojovou činnost a následně zahynul v Malé pevnosti v Terezíně 3. ledna 1945.[13]
Ústav zajišťuje výuku v magisterských oborech Biofyzika a chemická fyzika (je garantem oboru), Optika a optoelektronika, a doktorandské studium v oborech Biofyzika, chemická a makromolekulární fyzika (je garantem oboru), Kvantová optika a optoelektronika, a Matematické a počítačové modelování. Pracovníci ústavu se podílejí i na výuce pro jiné specializace na MFF a PřF UK a to i v bakalářském stupni studia.
Vstupní dvoranu ústavu podnes zdobí nádherné dveře vyzdobené řezbou s motivy jablíček poznání, historická vrátnice i studentská nástěnka, které pamatují založení budovy. Původně však nádherný vstup krášlila i mozaiková dlažba (jinak podnes zachovaná v celé budově) doplněná na popud prof. Strouhala o motiv čtyřlístku, přes který musel návštěvník přejít. Prof. Strouhal si prý byl vědom toho, že bádání vyžaduje i nezanedbatelný podíl štěstí… [1]
První polarograf prof. Heyrovského byl vyroben v mechanických dílnách Fyzikálního ústavu sídlících dodnes na stejném místě v budově Ke Karlovu 5.[6]
Rektor (seznam) • Akademický senát
Katolická teologická fakulta • Evangelická teologická fakulta • Husitská teologická fakulta • Právnická fakulta • 1. lékařská fakulta • 2. lékařská fakulta • 3. lékařská fakulta • Lékařská fakulta v Plzni • Lékařská fakulta v Hradci Králové • Farmaceutická fakulta v Hradci Králové • Filozofická fakulta • Přírodovědecká fakulta • Matematicko-fyzikální fakulta • Pedagogická fakulta • Fakulta sociálních věd • Fakulta tělesné výchovy a sportu • Fakulta humanitních studií
Ústav dějin Univerzity Karlovy a archiv Univerzity Karlovy • Centrum pro teoretická studia • Centrum pro otázky životního prostředí • Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium (CERGE-EI)
Ústřední knihovna • Knihovna Filozofické fakulty • Knihovna Evangelické teologické fakulty
Ústav výpočetní techniky • Ústav jazykové a odborné přípravy • Centrum pro přenos poznatků a technologií • Agentura Rady vysokých škol
Koleje a menzy • Arcibiskupský seminář • Nakladatelství Karolinum • Správa budov a zařízení • Sportovní centrum
Astronomický ústav (MFF UK) • Botanická zahrada (PřF UK) • Zahrada léčivých rostlin (FaF UK)
1347–1740 • 1740–1918 • 1918–1945 • od 1945 • Dekret kutnohorský • Karolinum • Klementinum • Německá univerzita v Praze • Insigniáda