zahraniční člen Královské společnosti (1860) Crooneova medaile a přednáška (1864) Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1866) Matteucciho medaile (1868) Copleyho medaile (1873) … více na Wikidatech
Choť
Olga von Helmholtz (1849–1859) Anna von Helmholtz (od 1861)
Děti
Richard von Helmholtz Robert von Helmholtz Ellen von Siemens-Helmholtz Friedrich Julius von Helmholtz
Citát
„Smyslová představa je mimo nás – existující skutečnost“
Hermann von Helmholtz se narodil v rodině postupimského gymnaziálního učitele literatury a filozofie Augusta Ferdinanda Julia Helmholtze. Jeho matkou byla Angličanka Caroline Penne (1797–1854), potomek Williama Penna (1644–1718) zakladatele Pensylvánie.[1][2] Byl od dětství bilingvní, ale jeho otec ho vzdělával i v jiných klasických jazycích, seznámil ho s filozofií Immanuela Kanta a Johanna Gottlieba Fichteho a „přírodní filozofií“ (Naturphilosophie), se kterou se později často potýkal. Naučil se hrát na klavír, hudba se stala jeho celoživotní zálibou, a také dobře maloval.
Na přání otce vystudoval v letech 1838–1842 lékařství na Královském medicínsko-chirurgickém institutu Bedřicha Viléma v Berlíně (dnešní Humboldtova univerzita). Údajně chtěl studovat fyziku, ale jeho otec soudil, že lékařská praxe syna lépe finančně zabezpečí. Studoval u nejvěhlasnějšího fyziologa té doby – Johanna Müllera.[1] V roce 1842 se stal asistentem v Charité, v roce 1843 byl graduován a roku 1843 byl přidělen k Postupimskému pluku jako vojenský lékař, nicméně se věnoval svým fyziologickým výzkumům.[2]
Roku 1847 přišel s vysvětlením zachování energie při svalové činnosti a celkově stanovil zákony zachování energie, respektive je upřesnil. Jeho práce O zachování síly znamenala novou epochu jak v dějinách fyziologie, tak v dějinách fyziky.[3] Vědecké úspěchy umožnily Helmholtzovi opustit armádu a v roce 1848 se stal spolupracovníkem Anatomického Muzea a odborným asistentem na Akademii společenských věd v Berlíně.[2]
26. srpna1849 se oženil s dcerou vojenského chirurga Olgou von Velten (1827–1859).[3] Téhož roku byl povolán přednášet, jako zastupující profesor a ředitel, fyziologii a patologii na univerzitní Fyziologický institut v Královci (Königsberg, dnešní Kaliningrad) ve Východním Prusku. V roce 1850 sestrojil oftalmoskop, představil ho roku 1851 ve spisku Popis očního zrcátka ku zkoumání sítnice v živoucím oku (Beschreibung eines Augenspiegels zur Untersuchung der Netzhaut im lebenden Auge) a zaměřil svůj zájem na fyziologii smyslů. Zabýval se například rychlostí nervových impulzů, vnímáním prostoru či barevným viděním. Uskutečnil několik zahraničních cest (Švýcarsko, Itálie, Anglie), pořádal přednášková turné o svých výzkumech po německých městech. Koncem roku 1851 se stal řádným profesorem.[2]
Drsné pobaltské klima působilo nepříznivě na zdraví jeho manželky a proto v roce 1855 přijal místo profesora anatomie a fyziologie na univerzitě v Bonnu.[1][3] Zde pokračoval ve studiu vnímání a publikoval první svazek své Rukověti fyziologické optiky (Handbuch der Physiologischen Optik), která shrnuje jeho empirické teorie o prostorovém a barevném vidění.
V tomto období se jeho zájem obrátil k fyzice a jeho rostoucí vědecká velikost byla později oceněna nabídkou profesury na Berlínské univerzitě. V roce 1858 publikoval pojednání O integrálech hydrodynamické rovnice (Über die Integrale der hydromechanischen Gleichung).
V roce 1863 publikoval knihu Nauka o vnímání zvuků jako fyziologický základ pro teorii hudby (Lehre von den Tonempfindungen als physiologische Grundlage für die Theorie der Musik), která od fyziologie a akustiky zasahuje až k psychologii. Sestrojil rezonátor vlastní konstrukce, který dnes nese jeho jméno – Helmholtzův rezonátor. Zabýval se otázkami zkreslení zvuku ve sluchovém ústrojí, hlavně při vyšších frekvencích, dělal pokusy s lidským hlasem.
Významně přispěl k rozvoji fyzikální chemie statěmi o termodynamice chemických reakcí. Kladl důraz na rozlišení vázané a volné energie soustavy, přičemž rozšířil fenomenologickou termodynamiku o pojem volné energie soustavy jako termodynamického potenciálu. V mechanice se zabýval teorií vířivého pohybu kapalin, mechanismem šíření mořských vln a položil i základy teorie šíření balistické vlny. V roce 1867 vyšel třetí díl jeho Rukověti fyziologické optiky.
Od roku 1870 pobýval v Berlíně, kde se stal roku 1871 profesorem fyziky a také řádným členem královské pruské akademie věd. Přednášel o elektromagnetické teorii a pracoval na matematickém vyjádření elektrodynamických dějů. Zabýval se také meteorologií. Svá pozorování popsal v pojednání Vichřice a bouře (Wirbelstürme und Gewitter). V roce 1883 byl povýšen do šlechtického stavu.[2] Roku 1888 se Helmholtz stal prvním prezidentem nově založeného Fyzikálně-technického říšského ústavu (Physikalisch-Technischen Reichsanstalt) v Charlottenburgu. Na tomto postu setrval po zbytek života.[3][2]
Helmholtzův pomník před Humboldtovou univerzitou v Berlíně
Oslava Helmholtzových sedmdesátin 2. listopadu 1891 byla velkolepá. Císař Vilém II. Pruský mu propůjčil titul tajného rady, vyznamenali ho králové Itálie a Švédska, prezident Francie i bádenský velkovévoda. Dostal čestná jmenování od různých vědeckých institucí z celého světa. Byl jmenován čestným občanem své rodné Postupimi.[2]
V roce 1894, během přednáškového turné v USA, utrpěl Hermann von Helmholtz při pádu otřes mozku, ze kterého se úplně nezotavil a pozdější komplikace vedly k jeho úmrtí.[3] Zemřel 31. srpna 1894 ve věku 73 let. Pohřebních obřadů se vedle rodiny, přátel a vědců zúčastnil i císař se svou rodinou. Je pohřben na berlínském hřbitově Wannsee v Zehlendorfu.
Před Humboldtovou univerzitou byl postaven krátce po Helmholtzově smrti jeho pomník.
Ocenění
V roce 1881 byl Helmholtz zvolen „čestným členem“ (Honorary Fellow) Royal College of Surgeons in Ireland.[4]
10. listopadu 1881 se stal komandérem Čestné legie (No. 2173).
V roce 1883 byl profesor Helmholtz povýšen do šlechtického stavu a získal přídomekvon.
↑ abc Hermann von Helmholtz | German Physicist, Physiologist & Philosopher | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abcdefghLEBROVÁ, Dobromila. Hermann Ludwig Ferdinand von Helmholtz – 190. výročí narození. www.pozitivni-noviny.cz [online]. Pavel Loužecký, 2011-08-31 [cit. 2024-08-04]. Dostupné online.
↑ abcdefHOŠKOVÁ PROKŠOVÁ, Jitka. Hermann von Helmholtz (k dvoustému výročí narození) [online]. Plzeň: Západočeská univerzita, 2021 [cit. 2024-08-04]. Dostupné online.
↑Honorary Fellows of the Royal College of Surgeons (RCSI) since 1784 [online]. Ireland Genealogy Project, 2013 [cit. 2019-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-03.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑David Cahan. Hermann Von Helmholtz and the Foundations of Nineteenth-Century Science. [s.l.]: University of California Press, 1993. Dostupné online. ISBN978-0-520-08334-9. S. 198.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑History of the name in the About section of Helmholtz Association website [online]. [cit. 2012-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 14 April 2012.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
