Fylodoce (Phyllodoce) je rod rostlin z čeledi vřesovcovité. Jsou to malé keře s drobnými a úzkými listy a pětičetnými baňkovitými až trubkovitými květy, poněkud připomínající přerostlý vřes či vřesovec. Rod zahrnuje 9 druhů a je rozšířen v chladných oblastech Evropy, Asie a Severní Ameriky. Rostliny jsou charakteristickou složkou severské tundry, rostou však i v alpínských polohách hor. V severní Evropě a Pyrenejích roste fylodoce namodralá, do střední Evropy však nezasahuje. Některé druhy tohoto rodu jsou pěstovány jako skalničky. Pěstování je obdobné jako u vřesu.
Popis
Zástupci rodu fylodoce jsou drobné, stálezelené, přímé nebo polehlé keře. Listy jsou čárkovité, kožovité, řapíkaté, střídavé nebo vstřícné a křižmostojné, celokrajné nebo s drobně pilovitým okrajem. Květy jsou bělavé, purpurové nebo nazelenalé, pravidelné, baňkovité až zvonkovité, oboupohlavné, uspořádané ve vrcholových okolících, klasech nebo chocholících nebo řidčeji i jednotlivé. Kalich je drobný, vytrvalý, složený z 5 na bázi srostlých kališních lístků. Koruna je baňkovitá, zvonkovitá nebo válcovitá, zakončená 5 zuby. Tyčinek je obvykle 10. Semeník je srostlý z 5 plodolistů, obsahuje stejný počet komůrek a nese štíhlou čnělku zakončenou hlavatou bliznou. Plodem je kulovitá až široce vejcovitá tobolka obsahující mnoho drobných, lesklých semen vejcovitého tvaru.[1][2][3]
Fylodoce namodralá
Květy fylodoce aleutské
Fylodoce Brewerova
Rozšíření
Rod zahrnuje 9 druhů. Je rozšířen v chladných oblastech Evropy, Asie i Severní Ameriky. V Evropě roste pouze fylodoce namodralá (P. caerulea), která je rozšířena v západní a severní Evropě včetně Islandu, v severní Asii až po Japonsko, na Aljašce, Kanadě a malé části sv. USA. V České republice ani v horách střední Evropy se nevyskytuje, roste však v Pyrenejích. V Asii se vyskytuje celkem 5 druhů. Fylodoce alpínská (P. alpina) a fylodoce japonská (P. nipponica) jsou endemity Japonska. Druh Phyllodoce deflexa je endemit provincie Ťi-lin v severovýchodní Číně a byl popsán až v roce 1990. Fylodoce aleutská (P. aleutica) roste v Japonsku, ruském Dálném východu a na Aljašce.
Severní Amerika hostí celkem 5 druhů. Fylodoce šichovitá (P. empetriformis), fylodoce žlázkatá (P. glanduliflora) a jejich kříženec fylodoce prostřední (P. x intermedia) se vyskytují jak v severních subarktických oblastech západní poloviny kontinentu tak i v alpínských polohách hor na západě Kanady a USA. Nejdále na jih (až po Arizonu) zasahuje fylodoce šichovitá. Fylodoce Brewerova (P. breweri) se vyskytuje pouze v pohořích Kalifornie a Nevady, kde roste v nadm. výškách až 3500 metrů.[4][1][2][5]
Ekologické interakce
Květy fylodoce jsou opylovány hmyzem, zejména čmeláky. Některé druhy jsou cizosprašné, jiné jsou schopny samoopylení.[6][7]
Některé druhy fylodoce jsou pěstovány jako skalničky. Mají podobné nároky jako vřesy či vřesovce. Daří se jim nejlépe na polostinném stanovišti v kypré, humózní půdě bez vápníku. Není-li v zimě dostatečná sněhová pokrývka, je vhodný lehký kryt. Množí se poměrně snadno pomocí letních řízků s patkou. Lze množit i dělením.[8][9]
Odkazy
Reference
↑ abFANG, Mingyuan et al. Flora of China: Phyllodoce [online]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abPACKER, John G.; GOULD, A. Joyce. Flora of North America: Phyllodoce [online]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abKOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN80-7323-117-4.
↑HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)
↑KASAGI, Tetsuya; KUDO, Gaku. Variations in floral traits of sympatric alpine shrubs, Phyllodoce caerulea and Phyllodoce aleutica, along snowmelt gradients. Polar bioscience. 2001, čís. 14. Dostupné online.
↑KASAGI, Tetsuya; KUDO, Gaku. Variations in bumble bee preference and pollen limitation among neighboring populations: comparisons between Phyllodoce caerulea and Phyllodoce aleutica (Ericaceae) along snowmelt gradients. American Journal of Botany. Sept. 2003, čís. 90(9). Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-10.Archivováno 10. 6. 2020 na Wayback Machine.
