Franko Škugor

Franko Škugor
Franko Škugor v kvalifikaci Wimbledonu 2016
Přezdívka	Franky[1]
Stát	Chorvatsko Chorvatsko
Datum narození	20. září 1987 (37 let)[1]
Místo narození	Šibenik, Jugoslávie[1]
Bydliště	Záhřeb, Chorvatsko[1]
Výška	198 cm[1]
Hmotnost	96 kg[1]
Profesionál od	2005
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	1 693 883 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	8–23
Tituly	0 ATP, 2 challengery, 5 Futures
Nejvyšší umístění	145. místo (25. dubna 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo kvalifikace (2011)
French Open	2. kolo kvalifikace (2011, 2012)
Wimbledon	1. kolo (2016)
US Open	2. kolo kvalifikace (2008, 2010)
Čtyřhra
Poměr zápasů	110–118
Tituly	6 ATP, 10 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění	17. místo (22. dubna 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2020)
French Open	čtvrtfinále (2021)
Wimbledon	semifinále (2017, 2018)
US Open	3 . kolo (2018)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2018)
French Open	2. kolo (2018, 2019)
Wimbledon	čtvrtfinále (2019)
US Open	čtvrtfinále (2018, 2022)
Týmové soutěže
Davis Cup	vítěz (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231116a16. listopadu 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franko Škugor (* 20. září 1987 Šibenik) je chorvatský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál šest turnajů ve čtyřhře včetně Monte-Carlo Masters 2019. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do července 2017 sedm titulů ve dvouhře a čtrnáct ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2016 na 145. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2019 na 17. místě. Trénuje ho Alan Marić.^[1]

V chorvatském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 prvním kolem světové skupiny proti Srbsku, v němž prohrál čtyřhru po boku Marina Draganji i závěrečnou dvouhru s Filipem Krajinovićem. Srbové zvítězili 5:0 na zápasy. V roce 2016 se stal členem týmu, jež prohrálo světové finále s Argentinou 2:3 na zápasy. Do září 2017 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.^[3]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží challengerů ATP debutoval v červnu 2004, když na turnaj v italské Reggii Emilii obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl Argentinci Nicolasi Toderovi.^[2] Premiérový singlový titul v této úrovni si odvezl ze srpnového Beijing International Challenger 2010, konaného v Pekingu poté, co ve finále zdolal Francouze Laurenta Recouderca ve třech setech.^[1][2]

V kvalifikaci dvouhry okruhu ATP World Tour debutoval na červencovém ATP Vegeta Croatia Open 2005 v Umagu, kde jej v úvodním duelu zdolal Španěl Albert Portas. Hlavní soutěž dvouhry si poprvé zahrál po obdržení divoké karty na únorovém PBZ Zagreb Indoors 2008, kde jej v otevíracím duelu vyřadil Rakušan Stefan Koubek.^[1] Na bastadském Catella Swedish Open 2010 se premiérově probojoval do čtvrtfinále, v němž jej zastavil pozdější španělský vítěz turnaje a čtvrtý nasazený Nicolás Almagro.^[1]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na ATP Vegeta Croatia Open Umag 2014, když ve finále čtyřhry s Dušanem Lajovićem nestačili na českou dvojici František Čermák a Lukáš Rosol ve dvou setech.^[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2016 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Srb Peđa Krstin, Španěl Daniel Muñoz de la Nava a Rakušan Gerald Melzer. V úvodním kole však skončil na raketě dvacátého šestého nasazeného Francouze Benoîta Paireho až po pětisetové bitvě, když o postupujícím rozhodl závěrečný set poměrem her 10–8.^[1]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda (před/od 2009) D – dvouhra; Č – čtyřhra Grand Slam (0–0) Turnaj mistrů (0–0) ATP Tour Masters 1000 (1–0 Č) ATP Tour 500 (1–1 Č) ATP Tour 250 (4–2 Č)

Čtyřhra: 9 (6–3)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	27. července 2014	Umag, Chorvatsko	antuka	Dušan Lajović	František Čermák Lukáš Rosol	4–6, 6–7^(5–7)
Finalista	2.	30. července 2017	Gstaad, Švýcarsko	antuka	Jonathan Eysseric	Oliver Marach Philipp Oswald	3–6, 6–4, [8–10]
Vítěz	1.	29. dubna 2018	Budapešť, Maďarsko	antuka	Dominic Inglot	Matwé Middelkoop Andrés Molteni	6–7^(8–10), 6–1, [10–8]
Vítěz	2.	16. června 2018	Rosmalen, Nizozemsko	tráva	Dominic Inglot	Raven Klaasen Michael Venus	7–6^(7–3), 7–5
Vítěz	3.	28. října 2018	Basilej, Švýcarsko	tvrdý (h)	Dominic Inglot	Alexander Zverev Mischa Zverev	6–2, 7–5
Vítěz	4.	13. dubna 2019	Marakéš, Maroko	antuka	Jürgen Melzer	Matwé Middelkoop Frederik Nielsen	6–4, 7–6^(8–6)
Vítěz	5.	21. dubna 2019	Monte-Carlo, Monako	antuka	Nikola Mektić	Robin Haase Wesley Koolhof	6–7^(3–7), 7–6^(7–3), [11–9]
Finalista	3.	6. října 2019	Tokio, Japonsko	tvrdý	Nikola Mektić	Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin	6–7^(7–9), 4–6
Vítěz	6.	13. září 2020	Kitzbühel, Rakousko	antuka	Austin Krajicek	Marcel Granollers Horacio Zeballos	7–6^(7–5), 7–5

Tituly na challengerech ATP

Legenda
Challengery (2 D; 10 Č)

Dvouhra (2)

č.	datum	turnaj	povrch	poražený finalista	výsledek
1.	8. srpna 2010	Peking, ČLR	tvrdý	Laurent Recouderc	4–6, 6–4, 6–3
2.	3. května 2015	An-ning, ČLR	antuka	Gavin Van Peperzeel	7–5, 6–2

Čtyřhra (10)

č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	poražení finalisté	výsledek
1.	26. ledna 2013	Bucaramanga, Kolumbie	antuka	Marcelo Demoliner	Sergio Galdós Marco Trungelliti	7–6^(10–8), 6–2
2.	8. června 2013	Arad, Rumunsko	antuka	Antonio Veić	Facundo Bagnis Júlio César Campozano	7–6^(7–5), 4–6, [11–9]
3.	17. srpna 2013	Cordenons, Itálie	antuka	Marin Draganja	Norbert Gombos Roman Jebavý	6–4, 6–4
4.	7. června 2014	Arad, Rumunsko (2)	antuka	Antonio Veić	Radu Albot Artem Sitak	6–4, 7–6^(7–3)
5.	28. června 2014	Marburg, Německo	antuka	Jaroslav Pospíšil	Diego Schwartzman Horacio Zeballos	6–4, 6–4
6.	13. srpna 2016	Gatineau, Kanada	tvrdý	Tristan Lamasine	Jarryd Chaplin John-Patrick Smith	6–3, 6–1
7.	2. října 2016	Orléans, Francie	tvrdý	Nikola Mektić	Ariel Behar Andrej Vasilevskij	6–2, 7–5
8.	9. dubna 2017	Sophia Antipolis, Francie	antuka	Tristan Lamasine	Uladzimir Ignatik Jozef Kovalík	6–2, 6–2
9.	23. dubna 2017	Tchaj-pej, Tchaj-wan	koberec (h)	Marco Chiudinelli	Sančaj Ratiwatana Sončat Ratiwatana	4–6, 6–2, [10–5]
10.	7. května 2017	Ostrava, Česko	antuka	Džívan Nedunčežijan	Rameez Junaid Lukáš Rosol	6–3, 6–2

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)

Stav	Č.	Datum	Soutěž	Povrch	Spoluhráči	Finalisté	Výsledek
Finalista	1.	25.–27. listopadu 2016	Davis Cup 2016 Záhřeb, Chorvatsko	tvrdý (h)	Marin Čilić Ivo Karlović Ivan Dodig	Juan Martín del Potro Federico Delbonis Leonardo Mayer Guido Pella	2–3

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franko Škugor na anglické Wikipedii.

1. Franko Škugor na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20170715a15. července 2017
2. Franko Škugor na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20170715a15. července 2017
3. Franko Škugor na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20170206a6. února 2017

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Franko Škugor na Wikimedia Commons
• Franko Škugor na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Franko Škugor na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Franko Škugor na stránkách Davis Cupu (anglicky)

Portály: Tenis