Fokker C.X byl původně navržen pro leteckou složku armády Nizozemské východní Indie (nizozemskyLuchtvaartafdeling van het Koninklijk Nederlands-Indisch Leger), u níž měl nahradit Fokker C.V. Stejně jako ostatní letouny firmy Fokker tohoto období měl smíšenou konstrukci, s křídly dřevěné konstrukce potaženými překližkou a trupem svařeným z ocelových trubek potaženým v přední části hliníkovými plechy a zadní plátnem.
Prototyp, poháněný dvanáctiválcovým vidlicovým motorem Rolls-Royce Kestrel V s dvoulistou dřevěnou vrtulí, byl zalétán v roce 1934.
Armádní letectvo Nizozemska objednalo 16 C.X a později další čtyři s motory Kestrel IIS, které ale i u nich byly později nahrazeny spolehlivějšími Kestrely V.
Dva stroje poháněné dvanáctiválcovým vidlicovým motorem Hispano-Suiza 12Y byly zakoupeny Španělskem a čtyři (evidenční označení FK-78 až FK-81) Finskem. Finské letouny byly poháněny devítiválcovými hvězdicovými motory Bristol Pegasus XII o výkonu 610 kW, které v licenci vyráběla firma Tammerfors. Dodány byly v roce 1936, z nichž dva převzala továrna Valtion Lentokonetehdas v Tampere jako vzorové pro licenční výrobu. Ta v letech 1936-37 vyrobila 30 kusů ve dvou sériích (FK-82 až FK-94 a FK-95 až FK-111). V roce 1942 společnost V.L. obnovila výrobu typu třetí pětikusovou sérií (FK-111 až FK-115), přičemž FK-111 se opakovalo za stroj ponechaný v továrně v demontovaném stavu jako vzor. Finské letouny byly vyzbrojeny jedním synchronizovaným kulometem L-33 ráže 7,62 mm, pozorovatel/střelec obsluhoval pohyblivou identickou zbraň.
Britský výrobce Airspeed Ltd. získal licenční práva k typu, který chtěl vyrábět pod označením Airspeed AS.22, ale nepodařilo se mu získat žádnou objednávku.[1]
Operační historie
Nizozemský Fokker C.X
Po přepadení NizozemskaWehrmachtem v květnu 1940 typ C.X působil jako průzkumný a lehký bombardovací, a za pomoci taktiky kopírování terénu se mu podařilo dosáhnout některých úspěchů. Po nizozemské kapitulaci se osádkám dvou strojů podařilo uniknout do Francie.
Finské C.X se bojově uplatnily během zimní, pokračovací a laponské války. Na počátku zimní války 29 bojeschopných Fokkerů C.X představovalo početně nejvýznamnější průzkumný a střemhlavý bombardovací typ Finského letectva. 12 C.X sloužilo u jednotky T/LeLv č. 10 na letišti Lapeenranta jako bombardovací, 13 bylo u T/LeLv č. 12 operující jako průzkumné ze základny Suur-Merijoki a další čtyři byly dislokované v Laikko u T/LeLv č. 14.[2] „Frans-Kalle“, jak byl typ přezdíván, byl pomalý, ale disponoval robustní konstrukcí, a ve střemhlavém letu dosahoval rychlosti až 540 km/h, která mu umožňovala unikat sovětským stíhačkámI-16 a I-153. S pokračováním konfliktu ale začaly jeho ztráty narůstat, a jen během zimní války bylo ztraceno 8 strojů. Druhou světovou válku ve službě přežilo sedm kusů, z nichž poslední havaroval v roce 1958. Stroj trupového označení FK-111, který sloužil k vlekání cvičných terčů, se 21. ledna 1958 zřítil do lesa, přičemž zahynul pilot por. Aimo Allinen i operátor vlečného zařízení por. Antti Kukkonen.
.jpg)
