Fürstenberská hrobka je podzemní hrobka knížecí rodiny Fürstenbergů ve středočeské obci Nižbor. Nachází se v lesoparku nad svahem nedaleko Nižborského zámku, se kterým ho spojuje ulice K Zámku, a obtáčí ji ulice Křivoklátská. V hrobce bylo pochováno 14 osob. Naposledy se do hrobky pohřbívalo v roce 1899.
Historie
Litinový andělíček u Fürstenberské hrobky
Hrobka pro českou větev Fürstenbergů byla vystavěna knížetem Filipem roku 1787 jako důsledek zákazu císaře Josefa II., který znemožňoval pohřbívat v kostelích. Stala se náhradou za pohřební kryptu pod kostelem Povýšení sv. Kříže na východní straně Nižborského zámku, kterou v letech 1734–1737 nechala zřídit kněžna Marie Anna z Fürstenbegu (1707–1756), rozená z Valdštejna. Právě prostřednictvím sňatku Marie Anny s Josefem Vilémem přešla panství Nižbor, Křivoklát a Krušovice z majetku rodu Valdštejnů na Fürstenbergy a ta se stala základnou jejich pozemkové držby v Čechách. Nižbor a Křivoklát drželi Fürstenbergové až do roku 1929.
V 50. a 60. letech 20. století byla hrobka několikrát vykradena. V roce 2014 byla hrobka zrekonstruována a zároveň areál celkově upraven. V době rekonstrukce byly rakve s ostatky uloženy v kryptě zámecké kaple.
Popis
Součást hrobky
Schodiště do hrobky zakrývá rozměrná litinová deska o hmotnosti asi 250 kg s fürstenberským erbem a latinským nápisem SEPULCRUM PRINCIPUM DE FÜRSTENBERG. 1860. Hrobku samotnou tvoří malý horizontálně přepažený prostor. V horní části je jedna rakev – č. 14, v dolní části tři – zleva č. 11, 13 a 12. Umístění ostatních rakví není známo. Předpokládá se, že hrobka se původně skládala z několika podlaží. Rakev č. 12 je bílá, na boční straně ji zdobí rodový erb. Je jediná původní, ostatní byly nahrazeny novými při poslední rekonstrukci v roce 2014, kterou financovala rodina Fürstenbergů a Schwarzenbergů.
Trojboký růžový mramorový pomník, který věnoval kníže Filip Neri svému otci Karlu Egonovi I., stával až do roku 1824 na hrobce, ale pro celkovou sešlost byl rozebrán a uložen na zámku. Následně začátkem devadesát let 19. století byl opět vystaven v areálu hrobky. Vstupní brána sestávající z dvou pilířů byla vybudována koncem devadesátých let 19. století (ing. Jan B. Urban), železná vrata původně uzavírala knížecí zahrady při paláci ve Valdštejnské ulici na Malé Straně v Praze. Celému prostranství vévodí velký litinový kříž s pozlacenou figurou Krista, který byl odlit kolem roku 1860 v bývalých knížecích slévárnách v nedalekém Novém Jáchymově. Na novogotickém podstavci je nápis v němčině: Ich bin die Auferstehung und das Leben, wer an mich glaubt, der wird leben, wenn er auch schon gestorben wäre. Joh. 11. 25., to znamená Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. Jan 11. 25. V areálu se také nachází litinová figura andělíčka.
Seznam pohřbených
Chronologicky podle data úmrtí
V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[1][2] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Fürstenbergů, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Hrabata z Urachu, předkové Fürstenbergů, se uvádějí už v 11. století, zde jsou však generace počítány až od Albrechta I. z Fürstenbergu (1557–1599) z kinzigtalské větve, který v Praze působil jako nejvyšší štolba císaře Rudolfa II.[3] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.
Původně pohřbena v augustiniánské kapli u sv. Václava v Praze. Klášter byl začat používán jako trestnice, proto byly její ostatky převezeny a uloženy v Nižboru 5. března 1820.
Princezna zemřela tragicky po pádu na schodišti na zámku Nižbor ve věku 11 let. Sestra Maxmiliána Egona I. (č. 13) a Emila Egona (č. 15). Jediná originální rakev.
Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce, arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky. Římské číslice představují pořadí manželky nebo manžela, pokud se některý příslušník oženil nebo příslušnice vdala více než jednou. Modře orámovaný je Kryštof II. z Fürstenbergu (1580–1614), který získal inkolát v Českém království, zeleně je orámovaný Maxmilián Egon II. z Fürstenbergu (1863–1941), který prodal velkostatek a hrad Křivoklát Československému státu v roce 1929. V 18. století se rod rozdělil do několika linií. Oranžově je orámován Josef Vilém z Fürstenbergu (1699–1762), který byl v roce 1716 povýšen do knížecího stavu a založil knížecí linii, a jeho bratr Ludvík Vilém z Fürstenbergu (1705–1759), který založil lankraběcí linii (terciogenituru). V další generaci se dále knížecí linie rozdělila na říšskoknížecí linii – primogenituru, kterou založil Josef Václav z Fürstenberg-Stühlingenu (1728–1783; také orámován oranžově), a českou linii – sekundogenituru, kterou založil Karel Egon I. z Fürstenbergu (1729–1787; orámován červeně č. 2). Tučně jsou vyznačena knížata hlavní linie. Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen.
↑MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN80-204-1049-X. S. 82.
