Evropské společenství pro atomovou energii (zkráceně Euratom nebo ESAE) je od roku 1958 mezinárodní organizace pro podporu jaderného výzkumu a bezpečnosti v Evropě. Součástí společenství jsou členské státy EU a jeho činnost je s Evropskou unií provázána, ale právně se jedná o samostatnou organizaci, která nespadá do pravomoci Evropského parlamentu.
Euratom byl založen 25. března 1957 v Římě na základě Římských smluv (vstoupily v platnost 1. ledna 1958). Zakládajícími zeměmi byly Francie, Západní Německo, Itálie, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko. Hlavním úkolem Euratomu je: „přispět ke zvýšení životní úrovně v členských státech a k rozvoji vztahů s ostatními zeměmi vytvořením podmínek nezbytných pro rychlé vybudování a růst jaderného průmyslu“. Dalšími úkoly jsou například:
Vznik Euratomu byl iniciován Jeanem Monnetem, jenž po zkušenostech s odmítáním evropské integrace plánoval postupnou integraci jednotlivých sektorů po vzoru Evropského společenství uhlí a oceli. Zaměření na atomovou energii odráželo poválečný optimismus ohledně využití jádra a nákladnost rozvoje v této oblasti, převyšující možnosti jednotlivých států.[1]
Zpočátku měl Euratom samostatné instituce, stejného charakteru jako ESUO a EHS: Komisi, výkonný orgán nezávislý na vládách, a Radu, řídicí orgán složený ze zástupců hájích zájmy jednotlivých členských zemí. V roce 1967 byly sloučeny Slučovací smlouvou do institucí jednotných pro všechna Evropská společenství.[1]
Předsedy Komise Euratomu byli Louis Armand (Francie, leden až září 1958), Enrico Medi (Itálie, úřadující předseda, září 1958 až únor 1959), Etienne Hirsch (Francie, únor 1959 až leden 1962) a Pierre Chatenet (Francie, leden 1962 až červenec 1967).[2]
Postupem času se hlavní náplní Euratomu stala podpora výzkumu.[1]