Držovice (německy Tirschewitz) jsou malá vesnice, část města Úštěku v okrese Litoměřice. Nachází se asi 2,5 kilometru severozápadně od Úštěku. V roce 2011 zde trvale žilo dvacet obyvatel. Držovice jsou také název katastrálního území o rozloze 3,32 km².[3]
Historie
První písemná zmínka o Držovicích pochází z roku 1552, kdy vesnice patřila k panství hradu Helfenburk. Od roku 1622 byla součástí jezuitského statku Liběšice, odkud byla spravována až do zrušení patrimoniální správy. Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly z roku 1654 stálo dvanáct obydlených usedlostí, z nichž bylo deset selských.[4]
Jádrem vesnice je křižovatka dvou vzájemně kolmých cest, kolem které se soustředí větší usedlosti. I přestože řada z nich ve druhé polovině dvacátého století zanikla, uchovala si vesnice vzhled typický pro venkovská sídla Úštěcka.[4]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 145 obyvatel (z toho 73 mužů), z nichž byl jeden Čechoslovák a 144 Němců. Až na tři evangelíky se hlásili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 128 obyvatel: tři Čechoslováky a 125 Němců. Kromě dvou evangelíků a jednoho člena církve československé byli římskými katolíky.[6]
V roce 1921 k obci patřil také Nový Týnec, ve kterém žilo 51 obyvatel (z toho 23 mužů) německé národnosti, kteří byli, kromě jednoho evangelíka, členy římskokatolické církve.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla osada 57 obyvatel: jednoho Čechoslováka a 56 Němců. Až na jednoho evangelíka a jednoho člověka bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[6]
Vývoj počtu obyvatel a domů[7][8]
|
|
1869 |
1880 |
1890 |
1900 |
1910 |
1921 |
1930 |
1950 |
1961 |
1970 |
1980 |
1991 |
2001 |
2011
|
| Obyvatelé
|
209 |
231 |
188 |
204 |
188 |
196 |
185 |
68 |
76 |
54 |
44 |
31 |
29 |
20
|
| Domy
|
36 |
36 |
37 |
37 |
38 |
36 |
38 |
20 |
53 |
10 |
7 |
8 |
10 |
15
|
| Tabulka zahrnuje údaje osady Nový Týnec a počet domů z roku 1961 zahrnuje domy místních částí Brusov a Starý Týn.
|
Pamětihodnosti
K nejcennějším dochovaným domům ve vsi patří usedlost čp. 22. Obytný dům má zděné přízemí a roubené patro s polozapuštěnou pavlačí. Sousední sýpka má přízemí postavené z pískovcových kvádrů a roubené patro. Podobná sýpka stojí podél silnice také u usedlosti čp. 23, jejíž obytný dům pochází z dvacátých let dvacátého století a má romanticky upravené průčelí s hrázděným štítem. Roubené patro má také dům čp. 14. Z roku 1827 pochází klasicistní hospodářská budova čp. 17. V eklektickém slohu byl postaven dům čp. 10.[4]
Reference
Externí odkazy
