Bohumila Grögerová, rozená Tauferová[1] (* 7. srpna 1921 Praha – 21. srpna 2014 Praha[2]) byla česká básnířka, prozaička, překladatelka, autorka rozhlasových her a knih pro děti.[3]
Narodila se v rodině vojáka Jaroslava Taufera, sloužícího za 1. světové války v československých legiích v Rusku, později vojenského právníka a přednosty justičního oddělení na československém ministerstvu národní obrany. Otec odešel do důchodu jako generální prokurátor Československé armády. Rodina se stěhovala z Prahy do Olomouce (od 1923), do Brna (1926–1929) a zpět do Prahy. Grögerová v letech 1932-1948 vystudovala dívčí reálné gymnázium Charlotty Garrigue Masarykové (1932–1940) a následně veřejnou školu pro sekretářky. V letech 1942-1945 pracovala ve společnosti Sociální pomoc jako cizojazyčná sekretářka a seznámila se s tehdy již ženatým básníkem Josefem Hiršalem. V květnu 1945 nastoupila do tiskového oddělení ministerstva národní obrany, v roce 1947 odešla studovat češtinu a ruštinu na filozofickou fakultu Karlovy univerzity, ale po dvou semestrech studia zanechala. Roku 1951 nastoupila do nakladatelství Naše vojsko, po absolutoriu knihovnického kursu roku 1961 na pozici cizojazyčné dokumentaristky. Po normalizačních politických prověrkách musela roku 1972 odejít, ale získala místo redaktorky v Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací (ÚVTEI). Od ledna 1980 byla v důchodu, až do své smrti bydlela v Praze 6 - Veleslavíně, poslední léta s Josefem Hiršalem.
Zemřela roku 2014 v Praze a pohřbena byla v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.[4]
S předčasně zemřelým manželem měla dvě dcery. Starší dcera Michaela Jacobsenová (*1947) je překladatelkou z němčiny, mladší Bohumila Límová (*1948) překládá anglickou a španělskou beletrii.
Od poloviny 50. let psala knížky pro děti, překládala a spolupracovala s Josefem Hiršalem, mj. na publikacích Job-boj, Let let a Trojcestí. V 70. letech publikovat nesměla. a tak psala pod jmény pokrývačů. Je autorkou souboru experimentálních próz Meandry (1996) a dvojice memoárově laděných publikací Branka z pantů (1998) a Čas mezi tehdy a teď (2004). Historik umění a literatury Radim Kopáč, který se s Bohumilou Grögerovou v posledních dekádách jejího života přátelsky stýkal, vydal roku 2005 knižní rozhovor pod titulem Klikyháky paměti.
V roce 2009 získala její básnická sbírka Rukopis ocenění Magnesia Litera v kategorii poezie a kniha roku.[5] Časopis A2 zařadil její knihu Čas mezi tehdy a teď do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.[6]
Eva Kantůrková / Zdeněk Urbánek (1984) • Ivan Martin Jirous / Milan Jungmann (1985) • Bohumila Grögerová / Josef Hiršal (1986) • Milan Uhde (1987) • Jáchym Topol (1988) • Zbyněk Hejda (1989) • Jiří Kratochvil (1991) • Jan Lopatka (1993) • Jiří Olič (1994) • Jiří Kovtun (1995) • Sergej Machonin (1996) • Jolana Poláková (1997) • Jiří Pechar (1998) • Jana Červenková (1999) • Karel Kosík (2000) • Pavel Kosatík (2001) • Jiří Opelík (2002) • Martin Hilský (2003) • Václav Jamek (2004) • Václav Cílek (2005) • Stanislav Komárek (2006) • Přemysl Rut (2007) • Zdeněk Neubauer (2008) • Lubomír Martínek (2009) • Petr Rezek (2010) • Martin C. Putna (2011) • Jan Vladislav (2012) • Patrik Ouředník (2013) • A. J. Liehm (2014) • Petr Holman (2015) • Sylvie Richterová (2016) • Josefína Formanová (2021) • Marie Iljašenko (2023) • Vladimír Merta (2024)
Jiří Gruša (2002) • Vít Slíva (2003) • Karel Šiktanc (2004) • Bogdan Trojak (2005) • Radek Malý (2006) • Stanislav Dvorský (2007) • Tašo Andjelkovski (2008) • Bohumila Grögerová (2009) • Viola Fischerová (2010) • Josef Hrubý (2011) • Radek Fridrich (2012) • Jakub Řehák (2013) • Kateřina Rudčenková (2014) • Olga Stehlíková (2015) • Ladislav Zedník (2016) • Milan Ohnisko (2017) • Milan Děžinský (2018) • Ivan Wernisch (2019) • Ewald Murrer (2020) • Pavel Novotný (2021) • Vladimír Mikeš (2022) • Petr Hruška (2023) • Tereza Bínová (2024)