Biskupská synoda pro panamskou oblast běžně označovaná jako synoda o Amazonii, se sešla v Římě ve dnech 6. – 27. října 2019. Papež František 15. října 2017 oznámil, že zvláštní shromáždění biskupské synody bude pracovat na „určení nových cest evangelizace Božího lidu v tomto regionu“, konkrétně domorodých obyvatel, kteří jsou „často zapomenuti a bez vyhlídky na klidnou budoucnost.“[1]
Mezi překážky evangelizace patří obtížný terén, který ztěžuje přístup k původnímu obyvatelstvu,[2] velká rozmanitost používaných jazyků a odpor vlastníků půdy a obchodních zájmů. Podle jedné z vatikánských zpráv se povodí Amazonky rozkládá na ploše přibližně 6 000 000 km2 a žije v něm 2,8 milionu obyvatel rozdělených mezi 400 kmenů, které „hovoří přibližně 240 jazyky patřícími do 49 jazykových rodin.“[3] Synoda definuje tento region tak, že zahrnuje celou Bolívii, Brazílii, Kolumbii, Ekvádor, Francouzskou Guyanu, Guyanu, Peru, Venezuelu a Surinam nebo jejich části, přičemž většina z těchto zemí je z velké části římskokatolická.[4]
Již v roce 1912 papež Pius X. v encyklice Lacrimabili statu odsoudil majitele kaučukových plantáží v Peru za špatné zacházení s domorodým obyvatelstvem[5] a odsoudil kapucínské misionáře za to, že je nechrání.[6] Papež Jan Pavel II. svolal podobné synody pro Nizozemsko v roce 1980 a pro Libanon v roce 1995.[4]
Při návštěvě Brazílie v červenci 2013 papež František řekl: „Církev v povodí Amazonky není přítomna jako někdo, kdo má sbalená zavazadla a je připraven odejít poté, co využil vše, co bylo možné. Církev byla v Amazonské pánvi přítomna od samého počátku, ve svých misionářích, řeholních kongregacích, kněžích, laicích a biskupech, a je stále přítomna a má zásadní význam pro budoucnost této oblasti.“[7] Papež František se ve své encyklice Laudato si’ (2015) zaměřil na potřebu bránit chudé a jejich přirozené prostředí.[8]
Od března 2015 koordinuje celoamazonská církevní síť (Red Eclesial Panamazónica – REPAM) činnost katolické církve v amazonském regionu a sdružuje kněze a misionáře, národní zástupce Caritas a laické obhájce, kteří se snaží chránit před vykořisťováním původní obyvatele Amazonie i přírodní zdroje regionu.[3] Arcibiskup Salvador Pineiro García-Calderón z Ayacucho, předseda peruánské biskupské konference, uvedl, že papež František navrhl uspořádat synodu věnovanou amazonskému regionu na setkání s peruánskými biskupy v květnu 2017[2] a zmínil se o tom i před ekvádorskými biskupy v září 2017.[9]
František navštívil 19. ledna 2018 Peru, kde se setkal se 4 000 členy domorodých komunit z amazonského deštného pralesa. Řekl, že obyvatelé Amazonie jsou nyní ohroženi více než kdy jindy, a zpochybnil ochranářskou politiku, která ovlivňuje peruánský deštný prales. V Puerto Maldonado požádal, aby domorodé komunity byly uznány jako partneři, a ne jako menšiny. Řekl, že „veškeré úsilí, které vynaložíme, abychom znovu získali život amazonských národů, bude vždy příliš malé.“ Vyzval peruánský lid, aby skoncoval s praktikami, které ponižují ženy, a kritizoval sterilizaci domorodých žen.[10][11]
Papež František 9. srpna 2019 oznámil, že synoda odsoudí izolacionismus a populismus, které „vedou k válce“.[12] Papež také uvedl, že „globalizace a jednota by neměly být pojímány jako koule, ale jako mnohostěn: každý národ si zachovává svou identitu v jednotě s ostatními“.[12] Na důsledky globalizovaného trhu upozornil již dříve také v pracovním dokumentu.[13][14] Papež František oznámil, že svěcení ženatých kněží „rozhodně nebude“ jedním z hlavních témat, o nichž se bude na synodě jednat, a že jde „pouze o číslo Instrumentum laboris“.[15]
Přípravný dokument vydaný v červnu 2018 označil za klíčová témata synody roli žen v církvi, práva a tradice domorodého obyvatelstva a potřebu zajistit větší přístup k eucharistii.[16] V předběžných jednáních byly zvažovány dvě možné novinky pro synodu: svěcení ženatých mužů na kněze a zkoumání možných oficiálních služeb pro ženy. Region se potýká s nedostatkem kněží, kteří by byli schopni sloužit odlehlému venkovskému obyvatelstvu. V lednu 2019 papež František vyjádřil pochopení pro svěcení ženatých mužů na kněze na tichomořských ostrovech: „Je to něco, o čem je třeba přemýšlet, když je tam pastorační potřeba.“ Vzhledem k tomu, že chléb na bázi pšenice, který se běžně používá k eucharistii, je nevhodný pro amazonskou vlhkost, může synoda zvážit povolení používat v regionu chléb na bázi juky.[17] V květnu 2019 dal kardinál Cláudio Hummes nedostatek kněží do souvislosti s inkulturací. Řekl, že Amazonie potřebuje vlastní církev s „amazonskou a také domorodou tváří“, nikoli „evropskou církev přesazenou do Amazonie“. Položil otázku: Jaký je stav amazonské Amazonie? Zeptal se: „Jak můžeme uvažovat o domorodé církvi pro domorodce, když neexistují domorodí duchovní?“
4. května 2019 papež František jmenoval Hummese generálním zpravodajem synody a jmenoval dva zvláštní tajemníky: Davida Martíneze De Aguirre Guineu, apoštolského vikáře v peruánském Puerto Maldonado, a otce Michaela Czerného, podsekretáře sekce pro migranty a uprchlíky Dikasteria pro podporu integrálního lidského rozvoje.[18]
Pracovní dokument synody (instrumentum laboris) s názvem „Amazonie, nové cesty pro církev a integrální ekologii“ byl zveřejněn 17. června 2019.[19][20] Klíčovými otázkami instrumentum laboris bylo svěcení ženatých mužů, role žen v církvi a otázky životního prostředí.[21]
Pracovní dokument vyvolal mezi katolíky polarizované reakce.[22] Podle kardinála Pedra Barreta Jimena předložený program „do značné míry vyjadřuje pocity a přání mnoha zástupců amazonského lidu“.[22] Kardinál Walter Brandmüller však dokument označil za „heretický“, protože podle něj odporuje „v rozhodujících bodech závaznému učení církve“.[23] Stejným směrem se vydal i kardinál Gerhard Müller, bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry, který uvedl, že pracovní dokument obsahuje „falešné učení“ o Božím zjevení.[24][25] Müller dodal, že „žádný papež, synoda ani koncil nemohou umožnit svěcení žen na biskupa, kněze nebo jáhna.“[26] Kardinál Burke a biskup Athanasius Schneider vyhlásili kampaň 40 dní modliteb a půstu, aby zajistili, že „blud a hereze nezvrátí nadcházející synodu“.[27] Kardinál Burke označil pracovní dokument za „přímý útok na Kristovo panství“ a „apostazi“.[28] Venezuelský kardinál Urosa označil instrumentum laboris za „docela dobré“ v oblasti ekologie, ale trpící „mnoha nedostatky“ v ekleziologii a misijních otázkách.[29] Kardinál Sarah, prefekt Kongregace pro bohoslužbu, prohlásil, že se „obává, že někteří lidé ze Západu toto shromáždění zkonfiskují, aby posunuli vpřed své projekty [...], přičemž myslí zejména na svěcení ženatých mužů, vytváření ženských služeb nebo předání jurisdikce laikům“. Podle Sarah se tyto body týkají univerzální církve, a proto „nemohou být projednávány na partikulární a místní synodě“.[30][31]
Arcibiskup Svjatoslav Ševčuk, hlava ukrajinské řeckokatolické církve, navrhl, aby ti, kdo uvažují o ženatých kněžích, aby překonali nedostatek kněží v latinské církvi, „postupovali opatrně“, protože povolení svěcení ženatých mužů neřeší nedostatek kněží v jeho církvi, zejména ve Spojených státech a Kanadě. Řekl: „Nehledejte snadná řešení obtížných problémů“.[32]
Dne 26. října 2019 synoda v hlasování 128 hlasů pro a 41 proti navrhla, aby ženatí muži, kteří jsou trvalými jáhny, byli v amazonské oblasti vysvěceni na kněze,[33] „v extrémních situacích a za určitých podmínek“.[34]
Jiný návrh v hlasování, v němž se 137 hlasů vyslovilo pro a 30 proti,[35] doporučil pokračovat ve studiu možnosti svěcení žen na jáhenky.[36] Sestra Nathalie Becquartová, konzultantka generálního sekretariátu biskupské synody a v Římě pro synodu o Amazonii, však poznamenala, že: „Vzhledem k tomu, že výzvou je deklerikalizace, možná by mohla existovat i jiná cesta, ... představit si církev s jiným služebným systémem, méně zaměřeným na svěcení“.[37] Stejně tak peruánský kardinál Pedro Barreto, když mluvil o řeholnicích, které slouží para-liturgii přijímání, řekl, že lidem vysvětlil, že „to není eucharistie“, ale oni mu řekli: „Dáváme přednost mši sestry před mší kněze, který rychle přichází a odchází.“ Dále vysvětloval, že mnozí na synodě „hodně trvali na tom, že je třeba přejít od ,pastorace [služby] návštěvyʻ k ,pastoraci [služby] přítomnostiʻ“. Skutečnost je taková, řekl, že „přítomnost [církve] mezi nejvzdálenějšími národy probíhá prostřednictvím řeholnic“.[38]
Kardinál Camillo Ruini, bývalý římský generální vikář, prohlásil, že svěcení ženatých mužů v Amazonii je „špatná volba“ a že povolení necelibátních kněží by znamenalo přizpůsobení se moderní kultuře namísto ducha církve ve službě Bohu. Ruini také tvrdil, že povolení ženatých kněží by bylo další ranou instituci manželství v katolické církvi.[39] Americký náboženský a politický spisovatel George Weigel kritizoval strukturu synodů v církvi s tím, že nikdy nereprezentují to, čemu věří laičtí katolíci, a označil je za maškarádu pro pronikání progresivních ideologií do katolické církve.[40]
V listopadu 2019 skupina 100 katolíků obvinila Františka, že se během synody, na níž se při obřadu objevily dvě domorodé sochy těhotných žen, které údajně zobrazují bohyni plodnosti Pačamamu, dopustil „svatokrádeží a pověrčivosti“.[41][42] Rakouský katolický aktivista Alexander Tschugguel později sochy ukradl z jejich expozice v Santa Maria in Traspontina a hodil je do Tibery.[43][44] Jeden z účastníků obřadu však sochy označil za „Pannu Marii z Amazonie“ a předal je papeži.[45]
V únoru 2020 papež František promulgoval svou navazující apoštolskou exhortaci „Querida Amazonia“ („Milovaná Amazonie“), v níž se nezmiňuje o kněžském svěcení ženatých mužů, ale prosí o „spravedlnost pro 33 milionů obyvatel regionu, o ochranu jejich životů, jejich kultur, jejich půdy, řeky Amazonky a deštných pralesů. proti ,zločinu a nespravedlnostiʻ, které v regionu páchají mocné ekonomické zájmy, národní i mezinárodní, jež hrozí zničením lidí a životního prostředí“. Téměř polovina dokumentu pojednává o „potřebě radikální, misijní obnovy amazonské církve, která zahrnuje inkulturaci na všech úrovních, včetně liturgie, církevních služeb a organizace, a rozvoj ,specifické církevní kultury, která je výrazně laickáʻ, která dává větší roli laikům, a zejména ženám“.[46]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Synod of Bishops for the Pan-Amazon region na anglické Wikipedii.
Rezignace papeže Benedikta XVI. • Konkláve 2013 • Inaugurace • Lidé prohlášeni za ctihodné • Beatifikace • Kanonizace • Kreace kardinálů • Zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie • Setkání s patriarchou Kirillem • Synody (2014 • 2015 • 2018 • 2019) • Americko-kubánské tání • Mimořádné jubileum milosrdenství • Studijní komise pro ženský diakonát • Vedení Maltézského řádu • Smrt a pohřeb
Filipíny • Severní Amerika (2015) • Keňa • Irsko • Pobaltské státy • Irák • Kanada a další apoštolské cesty
Misericordiae vultus (2015)
Lumen fidei (2013) • Laudato si’ (2015) • Fratelli tutti (2020)
Misericordia et misera (2016) • Admirabile signum (2019) • Scripturae sacrae affectus (2020) • Patris corde (2020) • Candor lucis aeternae (2021) • Desiderio desideravi; Totum amoris est (2022) • Sublimitas et miseria hominis (2023)
Evangelii gaudium (2013) • Amoris laetitia (2016) • Gaudete et exsultate (2018) • Christus vivit (2018) • Querida Amazonia (2020) • Laudate Deum (2023) • C’est la confiance (2023)
8. Mitis iudex Dominus Iesus (2015) • 16. Maiorem hac dilectionem (2017) • 17. Magnum principium (2017) • 21. Vos estis lux mundi, 22. Aperuit illis (2019) • 28. Spiritus Domini, 33. Antiquum ministerium, 34. Traditionis custodes (2021)
33. Vultum Dei quaerere, o kontemplativním životě žen; 34. In Apostolorum (2016) • 35. Veritatis gaudium, o univerzitách a církevních fakultách (2017) • 36. Episcopalis communio, o biskupské synodě (2018) • 37. Pascite Gregem Dei (2021) • 38. Praedicate evangelium (2022) • 39. In ecclesiarum communione (2023)
Knihy • CD
Alfred Xuereb, Fabián Pedacchio a Yoannis Lahzi Gaid (bývalí osobní sekretáři) • Fabio Salerno a Gonzalo Aemilius (současní osobní sekretáři) • Guido Marini (bývalý vedoucí Úřadu pro papežské bohoslužby) • Diego Giovanni Ravelli (současný vedoucí Úřadu pro papežské bohoslužby) • Georg Gänswein (prefekt papežského domu)
Současní: Fridolin Ambongo Besungu • Sérgio da Rocha • Oswald Gracias • Jean-Claude Hollerich • Gérald Lacroix • Seán Patrick O'Malley • Juan José Omella • Pietro Parolin • Fernando Vérgez Alzaga Bývalí: Francisco Javier Errázuriz Ossa, Laurent Monsengwo Pasinya, George Pell, Óscar Rodríguez Maradiaga (koordinátor), Giuseppe Bertello a Reinhard Marx
Benedikt XVI. (předchozí papež) • Mauro Gambetti (generální vikář pro Vatikán) • Angelo De Donatis (generální vikář pro Řím) • Antonio Quarracino (předchozí arcibiskup Buenos Aires) • Mario Aurelio Poli (následující arcibiskup Buenos Aires) • Sergio Rubin (životopisec)
Papež František: František: rozhovory s Jorgem Bergogliem: jeho život vlastními slovy • O nebi a zemi • Papež František: život a revoluce • Diktátorský papež
Erb • Eponymy • Teologie • Tovaryšstvo Ježíšovo (řeholní řád) • Domus Sanctae Marthae (rezidence) • Wake Up! (2015 album) • František: Modlete se za mě (2015) • Chiamatemi Francesco (2015) • Papež František: Muž držící slovo (2018 dokument) • Dva papežové (2019 film) • Francesco (2020 dokument) • Dopis: Poselství pro naši Zemi (dokumentární film, 2022)
I. 1967 Zachování a posílení katolické víry (sněm vyzval k vytvoření Mezinárodní teologické komise a k revizi CIC z roku 1917) • II. 1971 Kněžství a spravedlnost ve světě (Justicia in Mundo) • III. 1974 Evangelizace v současném světě (Evangelii nuntiandi) • IV. 1977 Katecheze v naší době (Catechesi tradendae)
V. 1980 Křesťanská rodina (Familiaris consortio) • VI. 1983 Pokání a smíření v misijním poslání církve (Reconciliatio et paenitentia) • VII. 1987 Povolání a poslání laiků v církvi a ve světě (Christifideles laici) • VIII. 1990 Kněžská formace v současných podmínkách (Pastores dabo vobis) • IX. 1994 Zasvěcený život a jeho role v církvi a ve světě (Vita consecrata) • X. 2001 Biskup: Služebník evangelia Ježíše Krista naděje světa (Pastores gregis)
XI. 2005 Eucharistie: zdroj a vrchol života a poslání církve (Sacramentum caritatis) • XII. 2008 Synod o Božím slově v životě a poslání církve (Verbum Domini) • XIII. 2012 Nová evangelizace pro předávání křesťanské víry (Evangelii gaudium)
XIV. 2015 Povolání a poslání rodiny v církvi a současném světě (Amoris laetitia) • XV. 2018 Mladí lidé, víra a rozlišování povolání (Christus vivit) • XVI. 2023 Za církev synodální: společenství, spoluúčast a poslání (synoda o synodalitě)
I. 1969 Spolupráce mezi Svatým stolcem a biskupskými konferencemi
II. 1985 Dvacáté výročí zakončení II. vatikánského koncilu (Církev v Božím slově slaví Kristova tajemství pro spásu světa)
III. 2014 Rodina jako pastorační výzva v kontextu evangelizace (Relatio synodi III. mimořádného generálního shromáždění biskupského sněmu: „Pastorační výzvy pro rodinu v kontextu evangelizace“)
I. 1980 Nizozemsko (Závěry zvláštního sněmu nizozemských biskupů) • II. 1991 I. Evropa • III. 1994 I. Afrika (Ecclesia in Africa) • IV. 1995 Libanon (Nová naděje pro Libanon) • V. 1997 Amerika (Ecclesia in America) • VI. 1998 Asie (Ecclesia in Asia) • VII. 1998 Oceánie (Ecclesia in Oceania) • VIII. 1999 II. Evropa (Ecclesia in Europa)
IX. 2009 II. Afrika (Africae munus) • X. 2010 Blízký východ (Ecclesia in Medio Oriente)
XI. 2019 Pan-Amazon region (Querida Amazonia)