Biskupská konference, často nazývaná také konference biskupů, je oficiální shromáždění biskupůkatolické církve na daném území. Biskupské konference již dlouho existují jako neformální subjekty. Prvním shromážděním biskupů, které se pravidelně scházelo, mělo vlastní právní strukturu a funkci církevního vedení, je Švýcarská biskupská konference, která byla založena v roce 1863.[1] Před Druhým vatikánským koncilem existovalo více než čtyřicet biskupských konferencí,[2] jejich status potvrdil Druhý vatikánský koncil[3] a dále je definoval papež Pavel VI. v motu proprioEcclesiae sanctae z roku 1966.[4][5]
Biskupské konference jsou obvykle vymezeny geografickými hranicemi, často národními, přičemž všichni biskupové v dané zemi patří do jedné konference, i když mohou zahrnovat i sousední země. Biskupským konferencím jsou svěřeny určité pravomoci a úkoly, zejména pokud jde o stanovení liturgických norem pro mši svatou. Biskupské konference získávají svou pravomoc na základě univerzálního práva nebo zvláštních mandátů. Za určitých okolností, jak je definuje kanonické právo, podléhají rozhodnutí biskupské konference ratifikaci ze strany Svatého stolce. Jednotliví biskupové se nevzdávají své bezprostřední pravomoci při řízení svých diecézí ve prospěch biskupské konference.[6] Je právnickou osobou.
Povahu biskupských konferencí a zejména jejich magisteriální autoritu následně objasnil papež Jan Pavel II. ve svém motu proprioApostolos suos z roku 1998, v němž uvedl, že prohlášení těchto konferencí „představují autentické magisterium“, pokud je konference schválí jednomyslně; v opačném případě musí konference dosáhnout dvoutřetinové většiny a požádat Svatý stolec o recognitio, tj. uznání schválení, které neobdrží, pokud „většina není podstatná“.[9]
V apoštolské exhortaciEvangelii gaudium z roku 2013 papež František vyjádřil obavu, že záměr Druhého vatikánského koncilu, který by biskupským konferencím udělil „skutečnou doktrinální autoritu, nebyl dosud dostatečně rozpracován.“[10] Papež František 9. září 2017 upravil kanonické právo a udělil biskupským konferencím zvláštní pravomoc „věrně připravovat ... schvalovat a vydávat liturgické knihy pro regiony, za které jsou zodpovědné, po potvrzení Apoštolským stolcem“. Kongregaci pro bohoslužbu a svátosti, která měla dříve hlavní odpovědnost za překlady, bylo nařízeno, aby „pomáhala biskupským konferencím plnit jejich úkol.“[11][12] 22. října 2017 Svatý stolec zveřejnil dopis, který papež František zaslal prefektovi Kongregace pro bohoslužbu a disciplínu svátostí kardinálu Robertu Sarahovi a v němž objasnil, že Svatý stolec a jeho oddělení budou mít pouze omezenou pravomoc potvrzovat liturgické překlady uznané místní biskupskou konferencí.[13] Koncem února 2018 se Rada kardinálů a papež František pustili do úvah o teologickém statusu biskupských konferencí a znovu přečetli spis Apostolos suos papeže Jana Pavla II. ve světle Evangelii gaudium papeže Františka.[14]
↑Konference katolických biskupů Spojených států zahrnuje také biskupa Amerických Panenských ostrovů, nezahrnuje však biskupy Puerto Rica (kteří tvoří samostatnou konferenci), ani biskupy Severních Mariánských ostrovů, Americké Samoy a Guamu, kteří jsou součástí Tichomořské biskupské konference.
↑Histoire: Les origines de la CES: première expérience au monde d'une conférence épiscopale nationale [online]. Fribourg: Service de presse de la Conférence des évêques suisses, rev. 2018-03-06 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (francouzsky)
↑MCALEESEOVÁ, Mary. Quo Vadis?: Collegiality in the Code of Canon Law. (Kindle ed.). vyd. Blackrock, Ireland: The Columba Press, locations 2463-2466, 2012. ISBN978-1-85607-786-6. (anglicky)
↑PAVEL VI. Christus Dominus: Dekret o pastýřské službě biskupů v církvi, §36–38 [online]. vatican.va, 1965-10-28, rev. 2018-03-07 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.
↑JAN PAVEL II. Apostolos suos; O teologické a právní povaze biskupských konferencí, §5 [online]. Vatican City: Libreria Editrice Vaticana, 1998-05-21, rev. 2018-03-05 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
↑JAN PAVEL II. Apostolos suos; O teologické a právní povaze biskupských konferencí, §22 [online]. Vatican City: Libreria Editrice Vaticana, 1998-05-21, rev. 2015-06-25 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
↑FRANTIŠEK, papež. Evangelii gaudium, §32 [online]. socialninauka.cz, 2013-11-24 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. „Druhý vatikánský koncil prohlásil, že analogicky k starobylým patriarchálním církvím mohou biskupské konference ,poskytovat mnohostrannou a plodnou pomoc, aby sborové smýšlení nacházelo výraz v konkrétní realizaciʻ. Toto přání se však plně neuskutečnilo, protože ještě nebyl dostatečně formulován statut biskupských konferencí, který by je pojímal jako subjekty konkrétních kompetencí, včetně určité autentické věroučné autority.“
↑HOROWITZ, Jason. Pope Francis Shifts Power From Rome With 'Hugely Important' Liturgical Reform [online]. New York Times, 2017-09-09 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
↑WOODEN, Cindy. In letter to Cardinal Sarah, pope clarifies new translation norms [online]. Catholic News Service, 2017-10-22, rev. 2018-03-01 [cit. 2024-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-22. (anglicky)
↑Briefing by the Director of the Holy See Press Office, Greg Burke, on the 23rd meeting of the Council of Cardinals with the Holy Father Francis, 28.02.2018 [online]. Vatican City: Holy See Press Office, 2018-02-28, rev. 2018-03-01 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
↑UTEMELJENA BISKUPSKA KONFERENCIJA SR JUGOSLAVIJE [Založení biskupské konference SR Jugoslávie] [online]. Katolická tisková agentura, Záhřeb, 1997-12-17, rev. 2014-10-13 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.
↑Priopćenje za javnost [online]. Mezinárodní biskupská konference svatých Cyrila a Metoděje, 2008-04-10, rev. 2014-10-13 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.
↑XIII. plenarno zasjedanje BK Srbije i Crne Gore [13. plenární zasedání biskupské konference Srbska a Černé Hory] [online]. Katolická tisková agentura, Záhřeb, 2005-01-21, rev. 2014-10-13 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.
I - ZÁKONY CÍRKVE (7-22) • II - PRÁVNÍ OBYČEJ (23-28) • III - OBECNĚ ZÁVAZNÁ NAŘÍZENÍ A INSTRUKCE (29-34) • IV - INDIVIDUÁLNÍ SPRÁVNÍ AKTY (35-93) • V - STANOVY A JEDNACÍ ŘÁD (94-95) • VI - FYZICKÉ A PRÁVNICKÉ OSOBY (96-123) • VII - PRÁVNÍ JEDNÁNÍ (124-128) • VIII - MOC ŘÍDÍCÍ (129-144) • IX - CÍRKEVNÍ ÚŘADY (145-196) • X - VYDRŽENÍ A PROMLČENÍ (197-199) • XI - POČÍTÁNÍ(200-203)
KNIHA II / BOŽÍ LID (204-746)
Č. 1
KŘESŤANÉ (204-329)
St.
I - POVINNOSTI A PRÁVA VŠECH KŘESŤANŮ (208-223) • II - POVINNOSTI A PRÁVA LAIKŮ (224-231) • III - POSVÁTNÍ SLUŽEBNÍCI ČILI DUCHOVNÍ(232-293) • IV - OSOBNÍ PRELATURY(294-297) • V - SDRUŽENÍ KŘESŤANŮ (298-322)
Hl. 1 - Řeholní domy, jejich zřízení a zrušení(608-616) • Hl. 2 - Řízení řeholních společností(617-640) • Hl. 3 - Přijímání uchazečů a vzdělávání členů(641-661) • Hl. 4 - Povinnosti a práva řeholních společností a jejich členů(662-672) • Hl. 5 - Apoštolát řeholních společností(673-683) • Hl. 6 - Odchod členů z řeholní společnosti(684-704) • Hl. 7 - Řeholníci, kteří se stali biskupy(705-707) • Hl. 8 - Konference vyšších představených(708-709)
St. I - TRESTNÍ POSTIH ZLOČINCŮ – OBECNÉ NORMY (1311-1312) St. II TRESTNÍ ZÁKON A TRESTNÍ PŘÍKAZ (1313-1320) St. III - OSOBY PODLÉHAJÍCÍ TRESTŮM (1312-1330) St. VI - TRESTY A TRESTÁNÍ (1331-1340) St. V - UKLÁDÁNÍ TRESTŮ (1341-1353) St. VI - ZÁNIK TRESTŮ (1354-1363)
Č. 2
TRESTY ZA JEDNOTLIVÉ ZLOČINY (1364-1399)
St. I - ZLOČINY PROTI NÁBOŽENSTVÍ A JEDNOTĚ CÍRKVE (1364-1369) St. II - ZLOČINY PROTI CÍRKEVNÍM PŘEDSTAVENÝM A SVOBODĚ CÍRKVE (1370-1377) St. III - UCHVÁCENÍ CÍRKEVNÍCH ÚŘADŮ A ZLOČINY SPOJENÉ S JEJICH VÝKONEM (1378-1389) St. IV - NEPRAVDIVÉ UDÁNÍ A PADĚLÁNÍ LISTIN (1390-1391) St. V - ZLOČINY PROTI ZVLÁŠTNÍM POVINNOSTEM (1392-1396) St. VI - ZLOČINY PROTI LIDSKÉMU ŽIVOTU A SVOBODĚ (1397-1398) St. VII - OBECNÁ NORMA (1399)
KNIHA VII / SOUDNÍ A MIMOSOUDNÍ ŘÍZENÍ (1400-1752)
St. I - PŘÍSLUŠNOST SOUDU (1404-1416) St. II - STUPNĚ A DRUHY SOUDŮ (1417-1445) St. III - KÁZEŇ U SOUDU (1446-1475) St. IV - PROCESNÍ STRANY (1476-1490) St. V - ŽALOBY A NÁMITKY (1491-1500)
Č. 2
SOUDNÍ ŘÍZENÍ SPORNÉ (1501-1690)
Oddíl 1
ŘÁDNÉ SPORNÉ ŘÍZENÍ (1501-1690)
St. I - ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ (1501-1512) St. II - ZJIŠTĚNÍ PŘEDMĚTU SPORU (1513-1516) St. III - STAV SPORU (1517-1525) • St. IV – DŮKAZY (1526-1586) St. V - NAHODILÉ ZÁLEŽITOSTI (1587-1597) St. VI - ZVEŘEJNĚNÍ OBSAHU SOUDNÍHO SPISU, UZAVŘENÍ ZÁLEŽITOSTI A PORADA O ZÁLEŽITOSTI (1598-1606) St. VII - SOUDNÍ ROZHODNUTÍ (1607-1618) St. VIII - OPRAVNÉ PROSTŘEDKY (1619-1640) St. IX - PRÁVNÍ MOC ROZHODNUTÍ A NÁVRAT DO PRÁVNĚ PŮVODNÍHO STAVU (1641-1648) St. X - SOUDNÍ VÝLOHY A BEZPLATNÁ PRÁVNÍ POMOC (1649) St. XI - VÝKON ROZSUDKU (1650-1655)
Oddíl 2 SPORNÉ ŘÍZENÍ ÚSTNÍ
(1656-1670)
Č. 3 NĚKTERÁ ZVLÁŠTNÍ ŘÍZENÍ (1671-1716) St. I - ŘÍZENÍ VE VĚCECH MANŽELSKÝCH (1671-1707) St. II - ZÁLEŽITOSTI O PROHLÁŠENÍ NEPLATNOSTI SVÁTOSTI SVĚCENÍ (1708-1712) St. III - PŘEDCHÁZENÍ SOUDNÍM SPORŮM (1713-1716) Č. 4 TRESTNÍ ŘÍZENÍ (1717-1731) Č. 5 ŘÍZENÍ O SPRÁVNÍM ODVOLÁNÍ ZBAVENÍ FARÁŘŮ ÚŘADU A JEJICH PŘELOŽENÍ (1732-1752) Oddíl 1 ODVOLÁNÍ PROTI SPRÁVNÍMU ROZHODNUTÍ (1732-1739) Oddíl 2 ZBAVENÍ FARÁŘŮ ÚŘADU A JEJICH PŘELOŽENÍ (1740-1752)
Čísla v exponentu v závorkách označují kánony v CIC. / (Podtečkování) / Hl. = Hlava, St. = Stať, Č. = Část
