Tento článek je o údolí v severním Izraeli. O samosprávném celku v severním Izraeli dříve nazývaném „oblastní rada Bejtše'anské údolí“ pojednává článek Oblastní rada Emek ha-ma'ajanot.
Bejtše'anské údolí (hebrejskyעמק בית שאן, Emek Bejt Še'an, někdy též בקעת בית שאן, Bik'at Bejt Še'an) je údolí v severním Izraeli. Nejjižnějším cípem zasahuje též na Západní břeh Jordánu.
Jde o podčást většího celku Jordánského údolí nalézající se v oblasti, kde u města Bejt Še'an do řeky Jordán přitéká od západu tok Nachal Charod. Na severu bývá za jeho hranici považován tok vádíNachal Tavor, na jihu tok vádí Nachal Milcha, na západě tvoří jasnou hranici pás zlomového pohoří. Jde o masivy Gilboa a Ramot Jisachar (s podčástmi Ramat Cva'im a Ramat Kochav), které ovšem odděluje široké Charodské údolí, jež plynule navazuje na Bejtše'anské údolí a propojuje ho západním směrem na Jizre'elské údolí. Východní hranicí je řeka Jordán a po ní běžící mezinárodní hranice mezi Izraelem a Jordánskem.[1] V severojižním směru dosahuje údolí délky cca 25 kilometrů, ve východozápadním směru nepřesahuje výrazněji 10 kilometrů.
Údolí je kontinuálně osídleno od starověku. Během osmanské nadvlády ale populace významně poklesla a velké části údolí se proměnily v močály. Novověké židovské osidlování oblasti začalo ve 30. letech 20. století za mandátní Palestiny. Roku 1932 údolí navštívil funkcionář Židovského národního fonduJosef Weitz a povšimnul si zemědělského a sídelního potenciálu oblasti. Již od 20. let 20. století totiž Židé úspěšně kolonizovali nedaleké močálovité Jizre'elské údolí. V roce 1934 zde získal Židovský národní fond první pozemky a začalo zřizování prvních osad. V té době probíhající arabské povstání v Palestině ovšem donutilo židovské osadníky budovat některé nové vesnice coby opevněné základny typu Hradba a věž (například Nir David roku 1936 nebo Tirat Cvi založená roku 1937).[1]
Během 30. a 40. let 20. století se pak vyostřoval i v tomto regionu územní konflikt mezi Židy a Araby. Plán OSN na rozdělení Palestiny předpokládal začlenění celého údolí do plánovaného židovského státu. Během války za nezávislost v roce 1948 region ovládli během operace Gid'on Izraelci a opustila jej zároveň arabská populace. Mimo suverenitu Izraele zůstala pouze nevelká část údolí v jeho nejjižnějším výběžku při vádí Nachal Milcha (ovládnuta až během šestidenní války roku 1967 a vznikly tam izraelské osady Mechola a Šadmot Mechola). Po roce 1948 pak bylo v rámci masivní židovské přistěhovalecké vlny nově dosídleno dosud převážně arabské město Bejt Še'an coby takzvané rozvojové město. Sídelní síť doplnily i další zemědělské vesnice. Během opotřebovací války na přelomu 60. a 70. let 20. století byly zdejší obce opakovaně terčem přeshraničního ostřelování z Jordánska.[1] Během 70. let se ale situace zklidnila a po podpisu mírové dohody mezi Izraelem a Jordánskem v 90. letech 20. století byl východně od Bejt Še'anu otevřen hraniční přechod Jordán.[5]
Region je dopravně napojen na hlavní severojižní silniční tepnu: dálnici číslo 90. Spojení ve východozápadním směru zajišťuje dálnice číslo 71.[3] Do roku 1948 vedla regionem rovněž železniční trať (železniční trať v Jizre'elském údolí), která vedla z Haify Jizre'elským a Charodským údolím, u Bejt Še'anu se stáčela k severu, přičemž sledovala tok Jordánu, a pak přecházela na jeho protější stranu a vedla proti proudu řeky Jarmúk do vnitrozemí arabského světa. Kvůli válečným konfliktům a přerušení hraničních styků mezi Izraelem a okolními státy byla zrušena. Některé součásti její infrastruktury jsou v zdejší krajině stále patrné.[3]
