Josef Weitz (hebrejsky יוסף ויץ , žil 1890–1972) byl sionistický předák a funkcionář židovských organizací v mandátní Palestině a ve státu Izrael. Je spojován zejména s osidlovací a zalesňovací politikou a v Izraeli bývá označován jako Av ha-Jaיarot (אב היערות, „Otec lesů“).
Po první světové válce a vzniku britského mandátu Palestina začal působit jako funkcionář nejprve v Sionistické exekutivě, od 30. let 20. století v Židovském národním fondu, kde řídil jeho odbor pro půdu a zalesňování a byl tak hlavní postavou pozemkových transakcí, které v té době umožňovaly Židům získat od Arabů pozemky, na kterých se pak rozvíjely židovské osady. V této aktivitě pokračoval i po vzniku státu Izrael, kdy například dojednával i vznik Izraelské pozemkové správy (Israel Land Administration).[1]
V období po roce 1948 spoluurčoval politiku židovského státu vůči arabským utečencům, kteří během první arabsko-izraelské války v roce 1948 opustili svá sídla v hranicích nyní kontrolovaných Izraelem. Ještě před koncem války apeloval na premiéra Davida Ben Guriona, aby v jednáních o příměří a mírovém urovnání nepřipustil jakýkoliv návrat běženců.[2] Zároveň navrhl plán na řízenou emigraci zbylých křesťanských Arabů z Izraele do Argentiny, kam se sám vydal na inspekční cestu.[3] V kruzích kritických k Izraeli a k sionismu bývá proto Weitz označován za duchovního otce etnických čistek. V této souvislosti se připomíná jeho citát z března 1941:„Celková evakuace obyvatel z této země a její předání židovskému národu je tou správnou odpovědí.“[4]
V 60. letech 20. století se podílel na plánování výstavby židovských sídel v Galileji jakým bylo město Karmiel[5] nebo síť nových vesnic při libanonských hranicích (Operace Sof Sof).
Ve své funkci zodpovídal i za velké meliorační projekty jako vysušení Chulského jezera nebo výsadba lesů.[6] V roce 1966 na jeho naléhání začala výsadba Jatirského lesa, který byl situován na pomezí Hebronských hor a Negevské pouště. Projekt zalesnění pouštní krajiny byl tehdy provázen pochybami. Po půlstoletí ale vědci prokázali, že Jatirský les výrazně změnil klima a kvalitu ovzduší v tomto regionu.[7]
Rodina
Josef Weitz měl s manželkou Ruchamou tři syny: Ra'anana, Jechiama a Šarona. Jechiam byl v roce 1946 zabit při bojovém nasazení v elitních židovských jednotkách Palmach. Byl pak po něm pojmenován kibucJechi'am zřízený téhož roku v Galileji. Šaron Weitz následoval profesně svého otce a podílel se také na plánování zalesňovacích prací.
↑ abוייץ [online]. bet-alon.co.il [cit. 2010-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-14. (hebrejsky)
↑SEGEV, Tom. 1949 The First Israelis. New York: An Owl Book, 1998. Dostupné online. ISBN0-8050-5896-6. S. 29-31. (anglicky) Dále jen: The First Israelis.
↑This land was theirs: Hannah Mermelstein, The Electronic Intifada, 24 April 2008 [online]. Electronic Intifada [cit. 2010-03-13]. Dostupné online. (anglicky)
↑Zafrir Rinat:A hazardous substance, Zionism [online]. Haaretz [cit. 2010-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-14. (anglicky)
↑GLOBAL WARMING: ISRAELI RESEARCH HAS WORLDWIDE IMPLICATIONS [online]. The Jerusalem Post [cit. 2010-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-22. (anglicky)
↑היסטוריה [online]. מועצה אזורית מעלה יוסף [cit. 2010-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-14. (hebrejsky)