Od prvního přesného nivelačního měření, které v Česku jako části tehdejšího Rakouska-Uherska probíhalo v letech 1872–96, se jako základ výškové sítě používala střední hladina Jaderského moře v Terstu. Následně vzniklý tzv. jadranský výškový systém (též „jaderský výškový systém“) se používal i v Československu až do druhé světové války. Nedlouho po ní se Československo připojilo k východnímu bloku; kvůli sjednocení geodetických systémů ve všech státech tohoto bloku následně Československo přešlo na nový výškový systém, ve kterém se jako referenční používalo Baltské moře.[4] Od roku 1952 se tak v Československu začalo přecházet na baltský systém, jeho finální podoba, systém „baltský po vyrovnání“, začala fungovat v roce 1957,[2] před tím však bylo nutné provést složité přepočty nadmořských výšek (vyrovnání) – např. nadmořská výška bodu Lišov v systému Bpv je o 388,6 mm nižší než v systému jadranském (u dalších bodů v Česku činí rozdíl 350–420 mm).[4]
Bpv je dnes jediným závazným geodetickým výškovým systémem v Česku,[1] výjimečné používání jadranského systému bylo v některých lokalitách dovoleno do roku 2000.[5]
↑ abMARŠÍKOVÁ, Magdalena; MARŠÍK, Zbyněk. Dějiny zeměměřictví a pozemkových úprav v Čechách a na Moravě v kontextu světového vývoje. Praha: Libri, 2006. ISBN978-80-7277-318-3. Kapitola 1.2.4 Nivelační sítě, s. 30–35.
