Baia Mare (česky přeložitelné jako Velký důl, maďarskyNagybánya, německyFrauenbach, Neustadt, latinskyRivulus Dominarum) je hlavní město župy Maramureș a významné centrum celé okolní oblasti. Nachází se na severu země a žije zde přibližně 109 tisíc[1] obyvatel.
Historie
Úrodné území bylo osídleno od paleolitu. V antické době je osídlily kmenů Thráků jejich protivníků – Dáků, kteří je ovládli pod vedením krále Burebisty.
Historie středověkého města začíná v 12. století: nejstarší písemnná zmínka o souvislém a dlouhodobém osídlení dnešního Baia Mare německými kolonisty pochází z roku 1142, kdy uherský král Géza II. povolil, aby se zde usídlili sedmihradštíSasové.
Během středověku se zde rozvíjelo hornictví; od roku 1469 bylo již město opevněno hradbami. Hlavním důvodem nutnosti opevnění města bylo osmanské nebezpečí z jihu; Turci podnikali mnohdy úspěšné výboje na sever od svých hranic.
Město patřilo k Uhersku, a to až do přelomu let 1919 a 1920, kdy bylo rozhodnutím Trianonské smlouvy připojeno k Rumunsku. Tehdy však tři čtvrtiny obyvatel Baii Mare tvořili právě Maďaři, okolí města však bylo naopak silně rumunské. Maďaři svůj vliv nad městem uplatnili ještě mezi lety 1940 až 1944[zdroj?], po této době již Baia Mare definitivně patří Rumunsku. Od roku 1968 je také centrem župyMaramureș.
V lednu 2000 došlo ke katastrofálnímu zamoření řek Tisy a Dunajekyanidy a těžkými kovy ze zlatého dolu v Baia Mare, kde důlní společnost Aurul vlastněná částečně rumunským státem a částečně australskou společností Esmeralda Exploration užívala značně rizikový proces chemické těžby za pomoci kyanidových roztoků.[2] Roku 2009 použila německá hudební skupina Rammstein tuto tragédii jako volně zpracované téma pro skladbu Donaukinder.
Hospodářství
Hutní průmysl v této oblasti se tradičně soustředil na těžbu a zpracováni mědi, stříbra a zlata. Na začátku 20. století založili rumunští židovští podnikatelé Oscar a Arthur Weiserovi chemickou továrnu na výrobu kyseliny sírové a dalších chemických výrobků. Kolem roku 1925 ji rozšířili v kombinát, který do dvacetipětitisícového města přivedl po 2. světové válce 150 000 obyvatel (statistika z roku 1990).
Vrcholem výroby byla produkce kolem 40 000 tun mědi, 120 tun stříbra a 12 tun zlata ročně. Po revoluci v roce 1989 kombinát převzali zahraniční investoři a přejmenovali na Phoenix. V roce 2003 dva rumunští bankéři týž podnik přejmenovali na Coprom Baia Mare. V roce 2009 noví majitelé podali návrh na konkurs a propustili posledních 190 zaměstnanců. Věž měďnářské těžební společnosti Phoenix o výšce 351,5 metrů je dominantou města i kraje a údajně nejvyšším komínem v Evropě.[3]
Památky
Bastiony a ochoz opevnění města ze 14.–15. století
Hodinová věž zbořeného gotického kostela sv. Štěpána, ze 14. století
Kostel Nejsvětějští Trojice – dvouvěžová barokní římskokatolická bazilka; založená jezuity roku 1718
Katedrála Nanebevzetí Panny Marie muramarešské řeckokatolické epiarchie; historizující stavba z roku 1905
Luteránský kostel
Synagoga novobarokní z roku 1885
Mincovna – nyní muzeum židovské historie
Etnografické muzeum
Pomník Mártona Lendvaye
Slavné osobnosti
Márton Lendvay (1807–1858) - sedmihradský herec, pěvec a divadelní režisér, vystupoval v Bratislavě, Budě, Pešti, Vídni a Berlíně
Kolonie Nágybanya (1890-1937) - Kolonie (škola) avantgardních výtvarných umělců, především malířů impresionistů, postimpresionostů, fauvistů, kubistů a futuristů; založili ji Simon Hollósy a Károly Ferenczy, působili v ní tři desítky výtvarníků a výtvarnic, mj. Ferenczyho sestřenice Olga Fialka s dcerou Noémi, Béla Iványi-Grünwald, István Réti, Alexander Kubínyi, Jenő Maticska, János Thorma nebo Sándor Ziffer.