Emory River Tennessee: 7,6 metrů vysoká vrstva popela kontaminovaná těžkými kovy, které se dostaly do životního prostředí z místní uhelné elektrárny v prosinci 2008. Testy ukázaly zvýšené množství arsenu, mědi, barya, kadmia, chromu, olova, rtuti, niklu a thallia. Náklady na vyčištění byly odhadnuty na 1,2 miliardy dolarů[1]
Těžký kov je jakýkoliv kov či polokov, který představuje hrozbu pro životní prostředí. Termín vznikl s odkazem na škodlivé účinky kadmia, rtuti a olova, jejichž společným rysem byla vyšší hustota než železo. Dnes se však používá i pro další podobně toxické kovy či polokovy, jako je arsen[2] bez ohledu na jejich hustotu.[3][4] Často uváděnými těžkými kovy jsou chrom, kobalt, nikl, měď, zinek, arsen, selen, stříbro, antimon, rtuť, thalium a olovo. Byly navrženy i přesnější definice těžkých kovů, žádné se však nedočkaly výraznějšího uznání.[5]
Zdravotní riziko
Některé těžké kovy (měď, zinek) mohou být pro lidské tělo nezbytné a prospěšné,[6] ve větším množství však poškozují zdraví. Jsou schopné vázat látky, z nichž se skládají těla živých organismů – strukturní bílkoviny, enzymy či nukleové kyseliny – a ovlivňovat jejich funkčnost.[7] Příznaky se liší podle druhu těžkého kovu a dávky, která se do těla dostala. Obecně řečeno, dlouhodobé vystavení těžkým kovům může mít karcinogenní účinky či poškozovat nervovou a oběhovou soustavu.
↑DUFFUS, JH. Heavy Metals"—A Meaningless Term?. Pure and Applied Chemistry. 2002, roč. 74, čís. 5, s. 793–807.
↑NEWMAN, MC; UNGER, MA. Fundamentals of Ecotoxicology. 2. vyd. Boca Raton, FL: Lewis Publishers, 2003. Dostupné online. ISBN1566705983. Kapitola 2003.
↑SENGUPTA, AK. Environmental Separation of Heavy Metals: Engineering Processes; Principles of Heavy Metals Separation. Boca Raton, FL: Lewis Publishers, 2002. ISBN1566768845.
↑Hospodaření v imisních oblastech - obnova antropogenně poškozených oblastí [online]. Fakulta lesnická a environmentální, ČZU [cit. 2014-10-17]. Kapitola Škodliviny - těžké kovy. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-04.
