| Francium
|
|
|
| ↓ Periodická tabulka ↓
|
Atom francia
|
| Obecné
|
| Název, značka, číslo
|
Francium, Fr, 87
|
| Cizojazyčné názvy
|
lat. Francium
|
| Skupina, perioda, blok
|
1. skupina, 7. perioda, blok s
|
| Chemická skupina
|
Alkalické kovy
|
| Koncentrace v zemské kůře
|
7×10−19 ppm
|
| Vzhled
|
stříbrný radioaktivní kov
|
| Identifikace
|
| Registrační číslo CAS
|
7440-73-5
|
| Atomové vlastnosti
|
| Relativní atomová hmotnost
|
(233,019 8)
|
| Kovalentní poloměr
|
280 pm
|
| Iontový poloměr
|
(Fr+) 180 pm
|
| Elektronová konfigurace
|
[Rn 7s1
|
| Oxidační čísla
|
I
|
| Elektronegativita (Paulingova stupnice)
|
0,79
|
| Ionizační energie
|
| První
|
3,98 eV
|
| Látkové vlastnosti
|
| Krystalografická soustava
|
krychlová tělesně centrovaná
|
| Mechanické vlastnosti
|
| Hustota
|
2,29 g/cm3 (100 °C)
|
| Skupenství
|
pevné
|
| Termické vlastnosti
|
| Molární atomizační entalpie
|
69,08 kJ/mol
|
| Standardní molární entropie S°
|
94,20 J K−1 mol−1
|
| Termodynamické vlastnosti
|
| Teplota tání
|
27 °C (300,15 K)
|
| Teplota varu
|
677 °C (950,15 K)
|
| Specifické teplo tání
|
9,34 J/g
|
| Specifické teplo varu
|
310 J/g
|
| Elektromagnetické vlastnosti
|
| Magnetické chování
|
paramagnetický
|
| Bezpečnost
|
Radioaktivní |
| Izotopy
|
| I
|
V (%)
|
S
|
T1/2
|
Z
|
E (MeV)
|
P
|
| 221Fr
|
přirozený
|
|
4,8 min
|
α
|
6,457
|
217At
|
| 223Fr
|
přirozený
|
|
22 min
|
β−
|
1,149
|
223Ra
|
| α
|
5,430
|
219At
|
| 224Fr
|
přirozený
|
|
2 min
|
β−
|
−
|
224Ra
|
|
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
|
|
|
Francium (chemická značka Fr, latinsky Francium) je nejtěžší známý chemický prvek z řady alkalických kovů[1], jedná se o nestabilní, velmi silně radioaktivní prvek.
Základní fyzikálně-chemické vlastnosti
Nejstabilnější izotop francia 223Fr má poločas rozpadu 22 minut[1] a podléhá β− rozpadu. Tento izotop vzniká i v přírodě a to α přeměnou aktinia. Francium se přeměňuje α rozpadem na astat, β+ rozpadem na radon nebo β− rozpadem na radium.
Za pokojové teploty je francium pevný kov s nejnižší hodnotou elektronegativity. Je velmi reaktivní a jeho sloučeniny se svými vlastnostmi podobají sloučeninám cesia. Téměř všechny soli francia jsou ve vodě rozpustné.
Fluorid francia (FrF) je sloučeninou s největším rozdílem elektronegativity mezi vázanými prvky.
Historický vývoj
Francium bylo objeveno až roku 1939 Margueritou Pereyovou v Paříži a pojmenováno bylo podle země svého objevu.
Výskyt
Francium se na Zemi vyskytuje v množství 7×10−19 ppm[1] (parts per milion = počet částic na 1 milion částic), toto by odpovídalo obsahu 15 g francia v zemské kůře o tloušťce 1 km. V přírodě se vyskytují izotopy francia 221Fr (vzniká v neptuniové řadě), 223Fr (vzniká v aktiniové řadě) a 224Fr (vzniká v thoriové řadě) a jeho stopy nalézáme v uranových a thoriových rudách[1]. V současné době je známo celkem 34 izotopů francia, všechny jsou značně nestálé a poměrně rychle podléhají radioaktivní přeměně. Uměle se francium připravuje protonovým bombardováním thoria.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Chemické a analytické tabulky (viz literatura), strana 42., část o franciu
Literatura
- Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
- Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
- Jursík F.: Anorganická chemie nekovů. 1. vyd. 2002. ISBN 80-7080-504-8
- Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
- N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu francium na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo francium ve Wikislovníku
