PROFILBARU.COM

Adéla Volfová
Adéla Volfová
	Adéla Volfová
Narození	3. října 1846 ; Jindřichův Hradec ; Rakouské císařství
Úmrtí	20. února 1940 (ve věku 93 let) ; Praha ; Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy hrob V, 14, 30
Podpis
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adéla Volfová, křtěná Adléta, Františka, někdy uváděna též Wolfová (3. října 1846 Jindřichův Hradec^[1] – 20. února 1940 Praha^[2]) byla česká divadelní herečka, dramatička a překladatelka.

Život

Narodila se v Jindřichově Hradci do rodiny barvíře Kajetána Wolfa a jeho ženy Josefy roz. Plikánové. Rodina byla početná, Adléta (též i Adéla) byla prostřední z pěti sourozenců, Robert *1842^[3], Angelína *1844^[4], Anna *1849^[5], Růžena *1852^[6] a Klotilda *1858^[7]. Tři z nich záhy zemřeli a ona sama prodělala těžkou spálu, která neodezněla bez následků.

Již od raného mládí měla silný vztah k divadlu a každý volný čas využívala ke čtení a recitaci divadelních her. Už jako čtrnáctiletá vystoupila ve svém rodišti u divadelní společnosti E. Rotta a v roce 1862 hrála u společnosti F. Čížka^[8], kde pak od roku 1865 hrála obor tzv. naivních milovnic. Na doporučení J. Šmahy byla roku 1867 angažována P. Švandou do Plzně, kde se jí ujal režisér a herec Josef Frankovský. V létě roku 1869 působila krátce u divadelní společnosti J. E. Kramueleho^[9] v Novém českém divadle též zvaném "Kravín", krátce se vrátila k Švandovi a v roce 1870 přešla opět ke Kramuelemu. V letech 1871–1873 umělecky dozrávala u Švandovy společnosti, která hrála v zimě v Plzni a v létě ve smíchovské aréně řečené též "Aréna v Eggenbergu". V roce 1873 byla angažována k Prozatímnímu divadlu, ale z úsporných důvodů ředitele J. N. Maýra dostala výpověď a počátkem roku 1875 hrála opět u Švandy. V roce 1877 se definitivně stala členkou souboru Prozatímního divadla, se kterým pak přešla v roce 1881 i do souboru Národního divadla, kde působila až do počátku roku 1899, kdy odešla do důchodu^[10].

Po ukončení herecké dráhy se věnovala už jen vedení ochotnického divadla v klášteře sv. Anny, kterého však zanechala v roce 1927. Za svého pobytu v Praze se rovněž vzdělávala v cizích jazycích. Hovořila plynně francouzsky, italsky, anglicky a rusky. Kromě herectví se věnovala také vyučování cizích jazyků v klášteře sv. Anny v Praze a svou znalost jazyků používala i v překladech divadelních her a povídek. Věnovala se rovněž i vlastní tvorbě a napsala několik divadelních her a povídek, ale především memoárovou knihu "Svému rodišti". Adéla Volfová byla členkou Amerického klubu dam, také spolku "Slávy dcery", celý svůj život byla svědomitou vlastenkou a svůj život naplno zasvětila profesi, nikdy se však neprovdala. Od roku 1893 žila s družkou, učitelkou Františkou Stránskou; poslední roky života strávila v její společnosti. Zemřela v Praze roku 1940 a pohřbena byla na Olšanských hřbitovech.

Divadelní role (výběr)

Národní divadlo

1983–1984 – role Františky ve hře F. F. Šamberka Jedenácté přikázání
- role Třetí čarodějnice ve hře W. Shakespeara Makbeth
- role Veroniky ve hře J. J. Kolára Pražský žid
- role Salomeny ve hře L. Stroupežnického Zvíkovský rarášek
1884–1985 – role Lidky ve hře J. W. Goetha Causy
- role Frosíny v Moliérově hře Lakomec
- role Paní Morizotové ve hře V. Sardou Odeta
- role Pélagie ve hře E. Grangeho Zbloudilá ovečka
1885–1986 – role První ženy z lidu ve hře W. Shakespeara Julius Caesar
- role Terezy Valbrezegueové ve hře P. Gilleho Uhlíř
1886–1987 – role Kárníkové a Lhotské ve hře F. A. Šuberta Jan Výrava
- role Kateřiny a Markýtky ve Strupežnického Naši furianti
- role Kátle ve hře L. Stroupežnického V panském čeledníku
1887–1988 – role Voršily ve hře dle předloh J. K. Tyla Lesní panna
- role Magdalény Čípkové ve hře J. J. Kolára Mravenci
- role Markytánky ve hře F. Schillera Valdštejnův tábor
1888–1989 – role Markéty ve hře podle předlohy A. d'Ennery a J. Verna Cesta kolem světa v 80 dnech
- role Paní Čiperné ve hře W. Shakespeara Jindřich IV.
- role Paní Tulipánové ve hře G. Csiky Proletáři
1889–1990 – role Paní Dobrovolné ve hře A. Wilbrandta Dcera pana Fabricia
- role Tetky Eviny ve hře G. Preissové Gazdina roba
- role Barči ve hře J. Štolby Závěť
1990–1991 – role Tyldy ve hře J. J. Kolára Ďáblova legenda
- role Avdóťi Mironovny Bělové ve hře A. I. Palmi Náš přítel Něklužev
- role Marietty ve hře V. Sardoua Thermidor
1891–1992 – role Anastazie ve hře F.V.Jeřábka Cesty veřejného mínění
- role Kněžny Aglaji Konstantinovny Šastunové ve hře B. M. Markeviče Dým života
- role Anny Andrejevny ve hře N. V. Gogola Revizor
1892–1993 – role Kalousové ve hře J. K. Tyla Jiříkovo vidění
- role Aurelie Cafourkové ve hře J. Štolby Vodní družstvo
1893-94 – role Veroniky ve hře J. N. Nestroye Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek
- role Voršily ve hře F. F. Šamberka Výlet pana Broučka z měsíce na výstavu
1894–1995 role Peluňkové ve hře A. Jiráska Otec
1895–1996 – role Paní Danešové ve hře J. Kvapila Bludička
- role Choti Peisserové ve hře B. Adámka Salomena
1896–1997 – role Hanny Kennedyové ve hře F. Schillera Marie Stuartovna
- role Anny Zacharovny ve hře I. V. Špažinského Paní majorka
1897–1998 – role Jeho mámy ve hře J. Kvapila Princezna Pampeliška
- role První služky ve hře E. Pohla Sedm havranů
1898–1999 – role Vojtěcha ve hře J. K. Tyla Paní Marjánka, matka pluku
- role Paní Brunoisové ve hře dle předlohy A. Bissona a A. Leclercqa Žárlivá

Za 25 let působení na scéně Národního divadla ztvárnila přes 240 rolí ve více než dvou tisících představeních.

Dílo

Překlady divadelních her

Loupežnická peleš, Jahody, Dort na cestách (z němčiny)
Po krvavé stopě – hráno v Národním divadle (19. 12. 1897) a v divadle v Pardubicích (5. 1. 1898) – z ruštiny, G.H. Gresser, (nakl. Šimáček)
Němá (z francouzštiny)

Autorské divadelní hry

Moderní dítě – sólový výstup pro dámu, (tiskem vyšlo r. 1991, nakl. Šváb)
Apríl – jednoaktová žertovná hra pro 12 žen, (tiskem nakl. Šváb)
Štrachamachárum – hra pro malé děti
Očarovaná pradlena – žertovná hra o 2 jednáních, (tiskem nakl. Šváb)
Krása duše vítězí (věnováno El. Krásnohorské)
Víla Amorek – hra psaná pro velké jeviště

Překlady literatury

Princ a Mrzák – z angličtiny, Mark Twain, nakl. Šimáček, 1900
překlady z italštiny (Chloroform – vyšlo v Hlase Národa, Vlak číslo 104 – vyšlo v Národních listech)
překlady z francouzštiny (Žárlivost sedmiletého děvčátka, Pomsta, Propast – vše vyšlo v Národních listech)