Ada E. Jonathová (hebrejsky: עדה יונת, Ada Jonat, někdy psána i Yonathová,[1] * 22. června 1939, Jeruzalém) je izraelská profesorka, odbornice na krystalografii, mezi jejíž významné počiny patří výzkum struktury ribozomu. V roce 2009 získala spolu s americkým fyzikem a molekulárním biologem indického původu Venkatramanem Ramakrishnanem a americkým biofyzikem a biochemikem Thomasem A. Steitzem Nobelovu cenu za chemii za objasnění struktury a funkce ribozomu. Všichni tři vědci použili nezávisle metodu rentgenové krystalografie. Jonathová se stala historicky první izraelskou ženskou laureátkou Nobelovy ceny[pozn 1] a teprve čtvrtou ženou, která získala Nobelovu cenu za chemii.[2][3][pozn 2] Její poznatky jsou klíčové pro vývoj nových antibiotik.
Za svůj výzkum získala Ada Jonathová řadu cen, včetně Wolfovy ceny za chemii v roce 2006 či Izraelskou cenu za chemii v roce 2002.[4]
Ada Jonathová (rozená Lifshitzová) se narodila v roce 1939 v jeruzalémské čtvrti Geula.[5] Její rodiče, Hillel a Ester Lifshitzovi. byli sionističtí Židé, kteří imigrovali do mandátní Palestiny z Polska ještě před založením Izraele. Její děda byl rabín. Rodina se usadila v Jeruzalémě, kde založila obchod s potravinami. Krátce na to však zjistili, že je obtížné se uživit. Díky tomu žili ve stísněných čtvrtích společně s několika dalšími rodinami a malá Ada neměla v dětství ani žádné knihy.[2][6] Navzdory chudobě ji rodiče poslali do školy v lepší čtvrti Bejt ha-Kerem, aby jí zajistili kvalitní vzdělání. Když jí v 11 letech zemřel otec, rodina se přestěhovala do Tel Avivu.[7] Ada nastoupila na střední školu Tichon Chadaš, přestože jí matka nemohla platit za studium. Na něj si Ada přivydělávala doučováním matematiky.[6] Když byla mladá, tak pro ní byla vzorem polsko-francouzská vědkyně Marie Curie-Skłodowská.[8] Po absolvování střední školy se vrátila studovat do Jeruzaléma, kde absolvovala Hebrejskou univerzitu. Tam získala titul bakaláře z chemie (1962) a magistra z biochemie (1964). V roce 1968 získala titul Ph.D. z rentgenové krystalografie na Weizmannově institutu věd.
Životně důležité funkce organismu jsou řízeny velkými, složitými bílkovinnými molekulami, které se vytvářejí v buněčných ribozomech. Tam se genetická informace z messengerové RNA překládá do řetězců aminokyselin, z nichž se pak vytvářejí bílkoviny. V 70. letech 20. století zahájila Ada Jonathová projekt, který v roce 2000 vyvrcholil úspěšným zmapováním prostorové struktury ribozomů pomocí rentgenové krystalografie. Její práce měla zásadní význam pro vývoj nových antibiotik. V roce 2009 obdržela spolu s Venkatramanem Ramakrishnanem a Thomasem A. Steitzem Nobelovu cenu za chemii za studium struktury a funkce ribozomu.
Po působení jako postdoktorandka na Carnegie Mellon University v Pittsburghu (1969) nastoupila Jonathová jako postdoktorandka na katedru chemie Massachusettského technologického institutu (MIT, 1970).[9] Během postdoktorského studia na MIT strávila nějaký čas v laboratoři pozdějšího nositele Nobelovy ceny za chemii za roku 1976 Williama N. Lipscomba mladšího a začala zkoumat strukturu ribozomů pomocí rentgenové krystalografie a stala se průkopnicí vývoje nových přístupů ke studiu strukturních charakteristik velkých komplexních molekul. Za normálních okolností se ke zmapování struktury molekuly používá rentgenová krystalografie. Ale vzhledem k velikosti molekuly, nedostatku vnitřní symetrie a nestabilitě ribozomu vědci předpokládali, že krystalizace se v tomto případě nedá použít a považovali Jonathovou za snílka nebo blázna, protože se o to pokoušela.[10]
V roce 1970 založila první laboratoř proteinové krystalografie, která byla téměř deset let v Izraeli jedinou laboratoří svého druhu. Poté v letech 1979–1984 vedla spolu s Heinzem-Günterem Wittmannem skupinu pro molekulární genetiku v Ústavu Maxe Plancka v Berlíně. V letech 1977–78 působila jako hostující profesorka na Chicagské univerzitě. Souběžně s výzkumnou činností ve Weizmannově institutu věd vedla výzkumnou jednotku Institutu Maxe Plancka v Deutsches Elektronen-Synchrotron (DESY) v německém Hamburku (1986–2004).[9] K roku 2009 působila jako ředitelka Helen and Milton A. Kimmelman Center for Biomolecular Structure and Assembly Weizmannova institutu.
Když se po pádu z kola zotavovala z otřesu mozku, přečetla si článek o hibernujících ledních medvědech, který ji přivedl k úvahám o fyzikálních procesech, které umožňují a podporují klidový stav, a vývoji nové techniky známé jako kryokrystalografie. Při použití tradičních technik rentgenové krystalografie dochází k poškození bílkovin zářením. Při kryokrystalografii se krystaly bílkovin před rentgenováním rychle ochladí na -185°C, aby k poškození nedošlo.[11] Tato metoda je nyní standardním výzkumným postupem ve strukturní biologii.
Jonathová a její tým provedli neuvěřitelných 25 000 pokusů, než se jim v roce 1980 podařilo vytvořit první krystaly ribozomu.[10] Jako první určili trojrozměrné uspořádání velké ribozomální podjednotky (ribozomy se skládají z velké a malé podjednotky). Tyto první studie provedli na ribozomech bakterie Bacillus stearothermophilus. Následný výzkum odhalil složitou architekturu ribozomů a identifikoval struktury připomínající tunely, kterými při syntéze bílkovin procházejí nově syntetizované polypeptidové řetězce.[9] V letech 2000 a 2001 Jonathová s týmem spolupracovníků určila kompletní strukturu obou ribozomálních podjednotek a objevila v jinak asymetrickém ribozomu univerzální symetrickou oblast, která je zodpovědná za proces polymerace polypeptidů.
Kromě toho objasnila mechanismus účinku více než dvaceti různých antibiotik zaměřených na ribozom, mechanismus rezistence vůči lékům a lékové synergie, rozluštila strukturní základ selektivity antibiotik a ukázala, jakou klíčovou roli hraje v klinické využitelnosti a terapeutické účinnosti, a tím otevřela cestu k vývoji nových léků na základě jejich struktury.[12]
Čestný doktorát v oboru chemie Jonathové udělila mimo jiné Univerzita v Hamburku[13], v roce 2014 Technická univerzita v Berlíně[14] a v roce 2017 Mendelova univerzita v Brně.
Ada Jonathová má dceru Chagit, která se narodila v polovině jejího doktorského studia. Když byla dcera malá, pracovala Jonathová v laboratoři na noční směny a později, v době postdoktorského studia, chodila do mateřské školy.[15] Chagit Jonathová vystudovala medicínu a je lékařkou v Šeba Medical Center. Ada má v rodině i vnučku No'u.[16]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ada Yonath na anglické Wikipedii.
Carl Djerassi (1978) • Herman F. Mark (1979)
Henry Eyring (1980) • Joseph Chatt (1981) • John Charles Polanyi / George C. Pimentel (1982) • Herbert S. Gutowsky / Harden M. McConnell / John S. Waugh (1983/4) • Rudolph A. Marcus (1984/5) • Elias James Corey / Albert Eschenmoser (1986) • David C. Phillips / David M. Blow (1987) • Joshua Jortner / Raphael David Levine (1988) • Duilio Arigoni / Alan R. Battersby (1989)
Richard R. Ernst / Alexander Pines (1991) • John Pople (1992) • Ahmed Zewail (1993) • Richard A. Lerner / Peter G. Schultz (1994) • Gilbert Stork / Samuel J. Danishefsky (1995) • Gerhard Ertl / Gabor A. Somorjai (1998) • Raymond Lemieux (1999)
Frank Albert Cotton (2000) • Henri Kagan / Rjódži Nojori / Karl Barry Sharpless (2001) • Harry B. Gray (2004) • Richard Zare (2005) • Ada Jonathová / George Feher (2006/07) William E. Moerner / Allen J. Bard (2008)
Stuart A. Rice / Ching W. Tang / Krzysztof Matyjaszewski (2011) • Paul Alivisatos / Charles M. Lieber (2012) • Robert S. Langer (2013) • Chi-Huey Wong (2014) • Kyriacos Costa Nicolaou / Stuart Schreiber (2016) • Robert G. Bergman (2017) • Omar M. Yaghi / Makoto Fujita (2018) • Stephen L. Buchwald / John F. Hartwig (2019)