Řečík

Jak číst taxoboxPistácie
alternativní popis obrázku chybí
Plodenství řečíku pistáciového
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleďledvinovníkovité (Anacardiaceae)
Rodřečík (Pistacia)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Řečík lentišek

Řečík (Pistacia), česky též pistácie, je rod dvouděložných rostlin z čeledi ledvinovníkovité (Anacardiaceae). Jsou to opadavé nebo stálezelené dřeviny se střídavými, většinou zpeřenými listy a bezobalnými květy, které jsou opylovány větrem. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje 11 druhů. Je rozšířen v Eurasii, Africe i Americe. Ve Středomoří se běžně vyskytuje řečík terebintový a řečík lentišek.

Ekonomicky nejvýznamnějším druhem je řečík pistáciový, pěstovaný pro pistácie. Z řečíku lentišku je získávána pryskyřice, známá jako masticha. Některé druhy řečíku mají význam v medicíně nebo jsou v oblastech s teplým a suchým klimatem pěstovány jako okrasné dřeviny.

Popis

Řečíky jsou dvoudomé, opadavé nebo stálezelené keře a stromy, ronící při poranění bezbarvou průsvitnou šťávu. Asijský řečík malajský dorůstá výšky až 26 metrů a průměru kmene 1 metr. Listy jsou střídavé, lichozpeřené nebo sudozpeřené, výjimečně jednolisté nebo trojčetné, řapíkaté, složené z řapíčkatých, téměř nebo úplně vstřícných, celokrajných lístků. Hlavní osa listu je u některých druhů křídlatá. Květenství jsou úžlabní laty, hrozny, klasy nebo thyrsoidy. Květy jsou jednopohlavné, bezobalné, avšak obklopené 1 až 3 drobnými listeny a 2 až 7 listenci připomínajícími korunní lístky (někdy jsou interpretovány jako okvětí). Tyčinek jsou 3 až 5 (až 8) a mají krátké nitky. Semeník je srostlý ze 3 (2) plodolistů a nese krátkou, trojklanou čnělku nesoucí 3 hlavaté nebo lžicovité blizny. Plodem je červená nebo purpurová, kulovitá či vejcovitá peckovice s tenkou dužninou (mezokarpem) a tvrdou, hladkou peckou (endokarpem) obsahující jedno semeno. Semena nemají endosperm.[1][2][3]

  • Listy řečíku pistáciového
    Listy řečíku pistáciového
  • Květenství řečíku atlantického
    Květenství řečíku atlantického
  • Samčí květenství řečíku terebintového
    Samčí květenství řečíku terebintového
  • Plodenství řečíku lentišku
    Plodenství řečíku lentišku

Rozšíření

Rod řečík zahrnuje 11 druhů. Je rozšířen v Eurasii, Africe a Americe. Rod má dvě centra druhové diverzity. Jedno leží v oblasti Středomoří a Blízkého východu, druhé ve východní části pohoří Zagros a kavkazské oblasti od Krymu po Kaspické moře.[4] V Evropě rostou celkem 3 původní druhy řečíku, do České republiky žádný z nich nezasahuje. V celém Středomoří se jako běžný druh vyskytuje řečík terebintový a řečík lentišek. Řečík atlantický je rozšířen v severní Africe a jihozápadní Asii a zasahuje i do Řecka, evropské části Turecka a na Krym. Ve Středomoří občas zplaňuje pěstovaný řečík pistáciový. V Malé Asii rostou pak další druhy, a sice Pistacia eurycarpa a Pistacia khinjuk.[5][6]

V Asii sahá areál rodu od jihozápadní Asie přes Afghánistán a střední a jižní Čínu po Malajský poloostrov a Filipíny. Z Číny jsou uváděny dva druhy, řečík čínský a řečík malajský. První z těchto druhů zasahuje i na Filipíny, druhý na Malajský poloostrov a do Vietnamu. Řečík pravý pochází z oblasti Střední Asie, severního Afghánistánu a severovýchodního Íránu, je však pěstován v teplých a suchých oblastech celého světa. V Africe se řečíky vyskytují na severu a východě kontinentu. Do severovýchodní tropické Afriky zasahují celkem 3 druhy, z nichž nejdále na jih (do Tanzanie) zasahuje druh Pistacia aethiopica.[2][5][1] Jediným americkým druhem je řečík Pistacia mexicana, rozšířený od Texasu přes Mexiko až po Nikaraguu.[5][1]

Ekologické interakce

Bezobalné květy řečíků jsou opylovány větrem, což je v rámci čeledi ledvinovníkovité zřídkavý jev.[1] Na listech řečíků se živí housenky řady nočních motýlů zejména z čeledí bekyňovití, martináčovití, můrovití a píďalkovití. Z martináčů na nich žije martináč hrušňový i martináč habrový, dále druhy Citheronia splendens, Neoris haraldi a Saturnia walterorum.[7] Rohovité hálky, které se občas objevují na různých druzích pistácií, jsou způsobeny mšicí Baizongia pistaciae.[8] V plodech řečíku pistáciového a řečíku terebintového se vyvíjí chalcidka Eurytoma plotnikovi a krásenka Megastigmus pistaciae.[9] Jedním z nejvýznamnějších škůdců pistáciových plantáží je krasec Capnodis cariosa, jehož larvy se vyvíjejí v kmenech řečíku.[10]

  • Krasec Capnodis cariosa na řečíku
    Krasec Capnodis cariosa na řečíku
  • Hálky mšice Baizongia pistaciae na řečíku terebintovém
    Hálky mšice Baizongia pistaciae na řečíku terebintovém
  • Bizarní housenka martináče Citheronia splendens
    Bizarní housenka martináče Citheronia splendens
  • Krásenka Megastigmus pistaciae na plodech řečíku pistáciového
    Krásenka Megastigmus pistaciae na plodech řečíku pistáciového

Prehistorie

Rod Pistacia vznikl pravděpodobně v paleocénu a jeho prapředek pocházel ze Severní Ameriky. Tato hypotéza je podpořena nálezy fosílií rodu Pistacia paleocenního stáří ve Wyomingu a Coloradu. Do Eurasie se dostal přes boreotropický pevninský most, který oba kontinenty spojoval v období raného až středního eocénu. Následně došlo v Asii k radiační speciaci a rod později doputoval až do Středomoří.[11] Prokřemenělé dřevo rodu Pistacia, pocházející z období svrchního miocénu, bylo nalezeno v jižním Německu.[12]

Taxonomie

Rod Pistacia je v rámci čeledi Anacardiaceae řazen do podčeledi Anacardioideae a rozsáhlého tribu Rhoeae.[13] Je členěn na dvě sekce. Do sekce Lentiscella jsou řazeny druhy P. lentiscus, P. weinmanniifolia, P. mexicana a P. aethiopica, zbývající druhy jsou řazeny do sekce Pistacia.[14][15]

Zástupci

Význam

Mladý strom řečíku čínského na podzim

Ekonomicky nejvýznamnějším druhem je řečík pistáciový, jehož pražené plody jsou známy jako pistácie. Nejvíce pistácií se vypěstuje ve Středomoří, Středním východě, střední Asii a USA.[18] Jako podnož pro roubování bývají používané některé jiné druhy řečíku.[4] Některé druhy řečíku jsou v oblastech s odpovídajícím klimatem vysazovány jako okrasné dřeviny. Jsou ceněny pro olistění i pro celkový vzhled. Nejčastěji jsou pěstovány středomořské druhy řečík terebintový a řečík lentišek a asijský řečík čínský. Vyžadují středomořské klima, plné slunce a dobře propustnou, sušší půdu. Množí se jarním výsevem semen nebo letními polodřevnatými řízky.[19] Řečík čínský je v Texasu invazním druhem.[1]

Z kmenů řečíku lentišku je získávána pryskyřice, která je známa pod názvem masticha nebo mastix. Oblíbená je zejména v Turecku jako přísada do některých potravin. Má využití v potravinářství i lékařství, tradičně se používá zejména na různé potíže se zažívacím traktem.[20][21][22] V listech je obsaženo žluté barvivo myricetin.[23] V indické medicíně se pro velký obsah tříslovin využívají též hálky z řečíku čínského.[20] Plody řečíku atlantického jsou v Izraeli používány na bolesti zubů.[24] Severoafričtí Maurové konzumují plody tohoto druhu společně s datli. Jedlá semena má i Pistacia mexicana.[21] Ze dřeva řečíku malajského jsou na Filipínách lokálně vyráběny dýmky.[3] Některé druhy mají význam v místní a domorodé medicíně a používají se k léčení řady neduhů. Patří mezi ně zejména P. aethiopica, P. atlantica, P. chinensis subsp. integerrima a P. khinjuk.[25]



  • Pražené pistácie
    Pražené pistácie
  • Masticha, pryskyřice z kmene řečíku lentišku
    Masticha, pryskyřice z kmene řečíku lentišku

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 10. Berlin: Springer, 2011. ISBN 978-3-642-14396-0. (anglicky) 
  2. ↑ a b MIN, Tianlu; BARFOD, Anders. Flora of China: Pistacia [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 8, part 3. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1978. (anglicky) 
  4. ↑ a b KARIMI, Hamid Reza et al. Genetic relationships among Pistacia species using AFLP markers.. Plant Systematics and Evolution. 2009, čís. 279. 
  5. ↑ a b c Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Euromed Plantbase. Flora Europaea [online]. Berlin-Dahlem: Botanic Garden and Botanical Museum, 2006. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Baizongia pistaciae. Pistacia horn gall aphid. [online]. InfluentialPoints.com. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ CAPINERA, John L. (ed.). Encyclopedia of entomology.. [s.l.]: Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6242-1. (anglicky) 
  10. ↑ YANIK, E.; YÜCEL, A. The pistachio (P. vera L.) pests, their population development and damage state in Sanliurfa province. [s.l.]: Instituto Agronómico Mediterráneo de Zaragoza, 2002. (anglicky) 
  11. ↑ AL-SAGHIR, Mohannad. Evolutionary History of the Genus Pistacia (Anacardiaceae).. International Journal of Botany. March 2009, čís. 5(3). 
  12. ↑ TAYLOR, Thomas N. et al. Paleobotany. The biology and evolution of fossil plants. [s.l.]: Academic Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-12-373972-8. (anglicky) 
  13. ↑ PELL, Susan Katherine. Molecular systematics of the cashew family (Anacardiaceae). [s.l.]: Louisiana State University, 2004. (anglicky) 
  14. ↑ AL-SAGHIR, Mohannad Ghazi. Phylogenetic Analysis of the Genus Pistacia (Anacardiaceae) (dissertation).. Blacksburg, Virginia: Virginia Polytechnic Institute and State University, 2006. (anglicky) 
  15. ↑ AL-SAGHIR, Mohannad Ghazi. Phylogenetic Analysis of the Genus Pistacia L. (Anacardiaceae) based on morphological data. Asian Journal of Plant Sciences. 2010, čís. 9(1). 
  16. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  17. ↑ Dendrologie online [online]. Dostupné online. 
  18. ↑ LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 1, fruits. [s.l.]: Springer, 2012. ISBN 978-90-481-8660-0. (anglicky) 
  19. ↑ BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky) 
  20. ↑ a b KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky) 
  21. ↑ a b HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky) 
  22. ↑ AL-SAID, M.S. et al. Evaluation of mastic, a crude drug obtained from Pistacia lentiscus for gastric and duodenal anti-ulcer activity.. Journal of Ethnopharmacology. 1986, čís. 15(3). 
  23. ↑ SINGH, Har Bhajan; BHARATI, Kumar Avinash. Handbook of natural dyes and pigments. New Delhi: Woodhead Publishing, 2014. ISBN 978-93-80308-913. (anglicky) 
  24. ↑ HANDA, S. S. et al. Compendium of Medicinal and Aromatic Plants. Vol. II: Asia. Trieste: ICS Unido, 2006. (anglicky) 
  25. ↑ QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!