Původní název Žehel nebo podobný byl nejspíš odvozen za základu žeh- a pozdějším jazykovým vývojem se změnil na Žihli. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Scheala (1238), Zel (1268), in Vzehl (1306), Zehel (1351), Zyhel (1352, 1395), Zihel (1370, 1377), Zyehel (1399, 1413), Zziehel (1420), Ziehel (1456), Zihle (1558, 1595), „díl pátej zihelsky“ a Zihell (1596), na Zihli (1599), na Žihli (1603), Zielezy (1654), Schöles, Zelecž a Zihle (1787), Scheles, Zeleč a Zihle (1846) a Žihle nebo německy Schöles (1848).[4]
Dne 26. srpna 1923 byla slavnostně otevřena nová školní budova, v roce 1925 byl u nádraží otevřen Národní dům s restaurací a kinem, postavený především z peněz Národní jednoty pošumavské. Kino zahájilo provoz 28. listopadu promítáním filmu Zoro mstitel s Douglasem Fairbanksem v hlavní roli.
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 945 obyvatel (z toho 459 mužů), z nichž bylo 176 Čechoslováků, 720 Němců, dvacet Židů a 29 cizinců. Většina se jich hlásila k římskokatolické církvi, ale devět jich patřilo k evangelickým církvím, 78 k církvi československé, 27 k církvi izraelské a jedenáct lidí bylo bez vyznání.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 152 obyvatel: 323 Čechoslováků, 809 Němců, šest Židů a čtrnáct cizinců. Stále převládala výrazná římskokatolická většina, ale žilo zde také 28 evangelíků, 59 členů církve československé, dvanáct židů, dva příslušníci jiných nezjišťovaných církví a 49 lidí bez vyznání.[6]
Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Žihle[7][8]
Na žádost Jáchyma Šlika z Holejče byly Žihli králem Ferdinandem I. 28. listopadu 1559 obnoveny všechny dřívější svobody a městečko získalo znak. Červený štít nese stříbrnou věžovitou bránu. Spodní část brány je čtverhranná s cimbuřím o pěti stínkách. Brána s klenákem je otevřená a v ní je zlatá mříž vytažená do půlky. Okrouhlá horní část věže má dvě obdélná okna vedle sebe a cimbuří o šesti stínkách. Z oken i vrchu věže šlehají mohutné červenožluté plameny, které vyplňují celou horní polovinu štítu.[11] Vlajka byla obci udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 8. června 2004.[12]
Žihelský zámek stojí v sousedství kostela svatého Václava. Postaven byl po roce 1595 Mikulášem Libštejnským z Kolovrat. Jako panské sídlo přestal sloužit na počátku třicetileté války a okolo roku 1700 byl přestavěn na hostinec.[13]
↑PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Žihle, Scheles, s. 840.
↑Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 246.
↑Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 264.
↑Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-20]. Kapitola Plzeň-sever. Dostupné online.
↑Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
↑CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář království Českého. Svazek Obvod obchodních komor v Č. Budějovicích, v Plzni a v Chebu. Rokycany: Nákl. vlastním, 1915. 1665 s.
↑Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 7, 415, 405, 605.Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
↑ČAREK, Jiří. Městské znaky v českých zemích. Praha: Academia, 1985. 604 s.
↑Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Žihle – tvrz, s. 542–543.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Žihle na Wikimedia Commons
.JPG)
