Když na podzim 1918 vzniklo samostatné Československo, bylo na jeho území jen málo letounů. které byly dědictvím po rakousko-uherské armádě. Personální stav letectva nově vzniklého státu byl také nevalný. Habsburská monarchie rozmisťovala letecké útvary mimo území obývané Čechy a Slováky, kteří byli neochotně přijímáni ke službě v jejím letectvu. Jedinou leteckou jednotkou na českém území byla 16. záložní letecká setnina v Chebu. Chebské letiště bylo obsazeno a zajištěno nově vzniklými jednotkami rodící se Československé armády 10. listopadu 1918.
V roce 1919 vstoupila do problematiky výstavby československého letectva francouzská vojenská mise, která se snažila prosazovat francouzskou leteckou doktrínu. Zároveň dodávkami vojenského materiálu chtěla uvést československé letectvo v přímou závislost na Francii po materiální a technické stránce. V polovině roku 1919 darovala Francie Československé armádě 115 vojenských letounů, z toho:
MNO plánovalo v roce 1920 nákup 366 francouzských letounů různého typu, což však se ukázalo jako finančně velmi nákladné. Československá strana měla též zájem o výrobu licenčních draků a motorů, ovšem francouzské firmy toto většinou odmítaly. Letouny zděděné po Rakousku-Uhersku nestačily k základnímu vybavení leteckých jednotek a naděje vkládané v likvidaci rakousko-uherského vojenského majetku naprosto zklamaly. Československo využilo příznivé situace po uzavření mírových smluv s Německem a nakoupilo levně německé letouny, které byly určeny k likvidaci:
Dalších 76 letounů typu Hansa Brandenburg a Phönix bylo zakoupeny v Rakousku. Od Německa nakupovalo Československo letecké motoryMaybach, BMW a Daimler.
Československé letouny
Nově vzniklý stát se začal v letecké technice opírat o továrnu Letov, která byla založena roku 1918 a podniky Aero a Avia, které vznikly v roce 1919. Tyto firmy začaly vyrábět letouny jak podle licencí, tak se vydaly vlastní cestou vývoje.
