Práce na letounu pod vedením ing. Františka Novotného[1] začala na objednávku MNO ze dne 22. května 1936. Jednalo se o elegantní samonosný dolnoplošník se štíhlým eliptickým křídlem smíšené konstrukce velmi moderních tvarů.
První prototypB-35.1 byl zalétán šéfpilotem Avie Rudolfem Daleckým v době mobilizace28. září1938. Od projektu se lišil provizorním pevným kapotovaným podvozkem (vývoj zatahovacího podvozku se opozdil), slabším motoremAvia HS 12Ydrs o výkonu 860 k namísto uvažovaného typu Avia 12Y-1000 o výkonu 1000 k a také dvoulistou dřevěnou vrtulí. Už v této podobě byly dojmy testovacích pilotů z nového typu, který dosahoval rychlosti až 485 km/h, velice pozitivní.
Do okupace byly vyrobeny pouze dva prototypy (prototyp B-35.1 byl ztracen při nehodě dne 22. listopadu 1938 a B-35.2, zalétaný 30. prosince 1938, se od něj lišil jen v detailech). Československo objednalo počátkem roku 1939 první desetikusovou sérii, německá okupace ale dodání letounů zabránila.
Po vzniku protektorátu vývoj typu, považovaného představiteli okupačních úřadů za perspektivní,[2] i nadále pokračoval. Třetí prototyp B-35.3 (později přeznačený na B-135.1), zalétnutý dne 20. června 1940, již byl vybaven zatahovacím podvozkem a novým křídlem s přímou náběžnou hranou pro zjednodušení technologie výroby, poté veden jako B-135.2 (imatrikulace D-IBPP). Sériová výroba pod názvem Avia B-135 po okupaci 15. března 1939 byla určena pouze pro vývoz do Bulharska (Av 135.101 až Av 135.112), první stroj ze série B-135.101 nesl během zalétávání v Československu imatrikulaci D-IWKM.[3] Bulharští piloti kpt. Krasťo Atanasov a fw. Jordan Ferdinandov při obraně Sofie proti náletuUSAAF dne 30. března 1944 dosáhli pravděpodobného[4]sestřelu čtyřmotorového bombardéru, buď typu B-24 Liberator[2] anebo B-17 Flying Fortress.[4]
Jiří Rajlich; Jiří Sehnal. Avia Av-135: stíhačka s jediným sestřelem. Historie a plastikové modelářství. 1994, roč. 4, čís. 4, s. 11–16. ISSN1210-1427.
