Nakonec bylo vedle prototypů (B-35.3/B-135.1/B-135.2 D-IBPP) vyrobeno pouze dvanáct sériovýchletounů pro Bulharsko. Ty byly pod označením Av-135.101 až Av-135.112 dokončeny mezi dubnem a zářím 1942 a dodány počátkem roku 1943, první sériový stroj nesl během zalétávání v Československu imatrikulaci D-IWKM[3]. K nim bylo dodáno také 35 náhradních motorů. Letouny byly předány stíhací letecké škole na základně Dolna Mitropolija.[4]
Bulharští piloti Ferdinandov a Manolev charakterizovali B-135 jako typ s pomalejší akcelerací, s horším vzletem a přistáním, slabou výzbrojí, který byl poměrně nebezpečný, protože neodpouštěl chyby.[5] Proto na Avii nepouštěli nezkušené piloty. Důvodem slabších výkonů byl především slabší motor.[5]
Bulharsko získalo práva na licenční výrobu 50 kusů, pod označením DAR-11 měly být vyráběny v nové továrně DSF v Lovči. Motory, výzbroj a další přístroje měly být dodány českou stranou.[6] K zahájení výroby nedošlo, protože v roce 1942 byly všechny objednávky českých výrobců pro jiné než německé zákazníky zrušeny. Bez motorů a dalších životně důležitých částí nemohla být výroba zahájena a celý program byl zrušen. Jako náhradu nabídli Němci Bulharsku ukořistěné francouzské Dewoitine D.520.[7]
Problematický sestřel za 2. světové války
Dne 30. března 1944 dosáhli údajně instruktoři stíhací letecké školy kpt. Krasťo Atanasov a fw. Jordan Ferdinandov, pilotující Avie 135 při obraně proti náletuUSAAF na Sofii, pravděpodobného[8]sestřelu čtyřmotorového bombardéru, buď typu B-24 Liberator[9][10] anebo B-17F-105-BO Flying Fortress (42-30465) od 301. bombardovací skupiny,[8] jediného v historii tohoto letounu.
Pozdější zkoumání tohoto náletu sestřel bombardéru B-24 vyvrací.[zdroj?] Toho dne byl ztracen pouze jeden bombardér typu Liberator, který se naposledy hlásil nad Jaderským mořem, asi 400 km od Sofie, tedy mimo dosah Avií. Ztráty bombardéru typu B-17 toho dne představovaly celkem tři bombardéry; dva se srazily při otáčení celého bombardovacího svazu (zahynuly obě osádky bombardérů, cca 40 lidí[zdroj?]) a poslední (přezdívka Vagabound) havaroval z neznámých příčin uprostřed Jugoslávie – naposledy byl spatřen ve 12:45, celá osádka padla do zajetí. Jediné napadení letecké skupiny bombardovací skupiny 301, ke které Vagabound patřil, hlásilo nad cílem asi 20 nepřátelských stíhaček, z nichž ale pouze dvě se pokusily bezvýsledně o útok zespodu z deváté hodiny. Vzhledem k tomu že Avie přistály v 11:30 na zem a Vagabound letěl ještě ve 12:45, je sestřel téměř vyloučen.
Bulharské Avie byly slabě vyzbrojeny pouze dvěma kulomety ráže 7,92 mm, které by nestačily ke zničení bombardéru.
RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Avia Av-135: stíhačka s jediným sestřelem. Historie a plastikové modelářství. 1994, roč. 4, čís. 4, s. 11–16. ISSN1210-1427.
