V roce 2005 reprezentovala Českou republiku na 116. ročníku Salon des indépendants v Paříži, a to na základě výzvy Francie novým členským zemím Evropské unie, aby každá z nich vybrala jednoho mladého výtvarníka do 30 let, který bude svoji zemi na této prestižní výstavě reprezentovat. V roce 2009 získala cenu současného umění v soutěži Winton Train, inspirace dobrem, Praha – Londýn.
Prošla různými studijními a pracovními stážemi v Česku i v zahraničí. Vyzkoušela si práci s mramorem v kamenosochařském ateliéru v carrarských lomech v Itálii, pracovala v "Atelier für Stein Stehlik" v Basileji ve Švýcarsku u česko-švýcarského kameníka Josefa (Jožky) Stehlíka a v ateliéru švýcarského sochaře Ludwiga Stockera.
Při pobytu v Paříži pracovala u akademického sochaře Vladimíra Škody ( sochařství, malba, grafika, videoart). V Paříži se seznámila i s tvorbou malíře Miloše Síkory. V Praze pracovala v ateliéru sochaře Olbrama Zoubka a několik let s ním vystavovala v rámci výstav LUGHNASADH.
Na výstavách v zahraničí se prezentovala zejména obrazy a bronzovými sochami. V posledních letech žije a tvoří v Dobřichovicích u Prahy. Po roce 2016 se Zuzana Čížková přijala křest a začala postupně používat i své křestní jméno Klára.
Zpočátku se věnovala většinou práci s kamenem, ale již na kamenosochařské škole v Hořicích si uvědomila omezení tohoto materiálu ve výtvarném vyjádření. V posledních letech[kdy?] se věnuje především tvorbě z kovů, (bronz či plech) a s dalšími materiály (patinované sádra, akrystal, epoxid apod.) a zejména do exteriéru z materiálů na bázi cementových směsí, které pro ni byly vyvinuty ve spolupráci s Výzkumným ústavem maltovin (VUMO) v Praze-Radotíně. Z podobného materiálu vznikla i její závěrečná diplomová práce na VŠUP, reliéfní nápis ve znakové řeči sluchově postižených nazvaný Život je krásný, buďte šťastni a mějte se rádi!.
Motiv rukou, znakové řeči a prstové abecedy prostupuje i do dalších děl Zuzany Čížkové, objevuje se u ní na mnohých obrazech a plastikách, za něj byla oceněna v soutěži Winton Train.
Současně s tím se věnuje také tématům křehkých skořepin a lastur ve smyslu ontogeneze a cesty sv. Jakuba a křesťanským atributům s touto souvislostí a proměnou víry v technický pokrok (nejznámějším jejím dílem je Elektrokříž, který byl uveden na různých výstavách po Evropě). Toto téma se stalo dominantním od roku 2016, kdy nepříznivé okolnosti autorku zavedly k hlubšímu zkoumání životního stylu v moderních civilizacích.
Ve své na první pohled pozitivní tvorbě se zabývá otázkami současných životních cílů lidí v západním světě na přelomu století v souvislosti s proměnou duchovního života v technický pokrok. Stejně tak se zajímá o osobní zkušenost s reálným vnímání a vytváří na ně metafory (cyklus obrazů Výlety N1 a N2) a zároveň honbou lidí za dokonalostí materiální i na emotivní rovině i přeměnou krajiny (cykly obrazů Roboti, Romantická krajina 21. století, Zrození, Horizont událostí).
Výstavy (výběr)
Samostatné
Z vernisáže autorské výstavy "Kousek cesty" Zuzany Čížkové v roce 2017
2004 – Plastické iluze, Okresním muzeum Praha-východ, Brandýs nad Labem
