Znak Hongkongu, zvláštní administrativní oblasti ČLR, je emblém, tvořený červeným kruhovým polem, uprostřed kterého je bílý květ Bauhínie, který má na každém z pěti listů pěticípou hvězdu, umístěnou na konci řapíku. Vnější mezikruží je bílé s červenými opisy, oddělenými dvěma pěticípými hvězdičkami. Nahoře čínsky 中華人民共和國香港特別行政區 (česky Zvláštní administrativní oblast Siang-kang Čínské lidové republiky), dole anglický opis HONG KONG.[1]
Červená a bílá barva symbolizuje princip: „Jeden stát, dva systémy".[1]
V lednu 1841 bylo území Hongkongu odtrženo od Číny a 5. dubna 1843 byl vyhlášen britskou kolonií. V roce 1869 byla přijata první oficiální hongkongská vlajka. Měla podobu britská státní námořní vlajky (blue ensign) s hongkongským vlajkovým emblémem (anglicky badge) ve vlající části. Emblém (nejde o znak) byl tvořen kruhovým polem s přístavním výjevem a byl vytvořen podle výjevu na pečeti britské královny Viktorie z roku 1842, ovšem s jinou výtvarnou podobou.[1] (není obrázek)
První emblém byl užíván pouze krátce, v roce 1871 byl nahrazen kruhovým emblémem s písmeny H a K pod korunou sv. Eduarda.[1]
V roce 1876 byl vrácen původní emblém s drobnými změnami (signální stanice na vrcholu se změnila na stožár, postavy měly jiný postoj.[1]
V prosinci 1955 se změnilo výtvarné pojetí emblému, které bylo nově realističtější a více se podobalo pojetí viktoriánské pečeti.[1]
21. ledna 1959 obdržel Hongkong vlastní znak. Autorem znaku byl Geoffrey Cadzow Hamilton. Oficiální popis: „Stříbrný štít s vlnitou, modro-stříbrně pruhovanou patou představující vodu, se dvěma zlatými trojstěžňovými čínskými džunkami s rozvinutými zlatými plachtami a plujícími příděmi k sobě; v červeně cimbuřové hlavě štítu zlatá námořní korunka. Klenot: Na stříbrno-modré točenici rostoucí zlatý lev s královskou korunou přirozené barvy, držící v tlapách perlu rovněž přirozené barvy. Štítonoši: Vpravo zlatý lev s královskou korunou přirozené barvy, vlevo zlatý čínský drak. Na stuze pod štítem nápis HONG KONG.”[1]
Současné hongkongské symboly (vlajka a znak) byly schváleny již v roce 1990 při tvorbě nového základního zákona území, před předáním Číně. Platnost nabyly 1. července 1997.[1]
Afghánistán • Arménie • Ázerbájdžán • Bahrajn • Bangladéš • Bhútán • Brunej • Čína • Egypt • Filipíny • Gruzie • Indie • Indonésie • Irák • Írán • Izrael • Japonsko • Jemen • Jordánsko • Kambodža • Katar • Kazachstán • Korea: (Severní Korea • Jižní Korea) • Kypr • Kuvajt • Kyrgyzstán • Laos • Libanon • Malajsie • Maledivy • Mongolsko • Myanmar • Nepál • Omán • Pákistán • Rusko • Saúdská Arábie • Singapur • Spojené arabské emiráty • Sýrie • Srí Lanka • Východní Timor • Tádžikistán • Thajsko • Tchaj-wan • Turecko • Turkmenistán • Uzbekistán • Vietnam
Britské indickooceánské území (GBR) • Hongkong (CHN) • Kokosové ostrovy (AUS) • Macao (CHN) • Tibet (CHN) • Vánoční ostrov (AUS)
Abcházie • Jižní Osetie • Palestina • Severní Kypr