Přírodní rezervace byla vyhlášena v roce 1993. Je tvořena ze slatiniště, vlhkých luk a lužních olšin. Zlatá louka vyniká především bohatstvím obojživelníků a výskytem jedenácti druhů ostřic a dvou druhů orchidejí. Louka je udržována kosením a likvidováním náletů Základní organizací ČSOP Chotěboř.
Historie
Do poloviny minulého století byla až na jeden porost plocha současné rezervace téměř výlučně luční. Od dané doby došlo ke změně a v současnosti lesní porosty zabírají 25 % území. Většina z těchto porostů však není součástí pozemků určených k plnění funkci lesa a podle katastru nemovitostí jsou vedeny jakou louky. Oproti tomu některé jiné pozemky jsou zařazeny do kategorie lesa, protože zarostly v osmdesátých letech 20. století, avšak dnes mají luční charakter.[nenalezeno v uvedeném zdroji][2]
Přírodní rezervace Zlatá louka byla vyhlášena 14. května 1993 Správou chráněné krajinné oblasti Železné hory a je spravována Agenturou ochrany přírody a krajiny, regionálním pracovištěm Vysočina.
Geologické podloží je tvořeno vápnitými glaukonitickýmislínovci – jedná se o usazeniny druhohorního moře, které jsou staré přibližně devadesát milionů let. Na povrchu vyvěrají puklinové prameny, jež danou lokalitu udržují vlhkou po celý rok. Silné zavodnění společně s nízkým obsahem živin umožnilo vznik slatiniště, kde vrstva humolitu dosahuje mocnosti až 2,5 metru. Voda je minerálně bohatá vysokým obsahem vápníku, s čímž souvisí omezená dostupnost fosforu. Došlo tak ke vzniku unikátních společenstev druhů adaptovaných na limitaci fosforem.[3][4][nenalezeno v uvedeném zdroji]
Lokalita Zlaté louky spadá podle Quittovy klasifikace podnebí do mírně teplé oblasti MT7, pro kterou je typické krátké a mírné jaro, mírně suché a normálně dlouhé léto, krátký a mírně teplý podzim, mírně chladná, suchá až mírně suchá a normálně dlouhá zima.[5]
Z dřevin zde převažuje olše lepkavá (Alnus glutinosa), jež je doprovázena břízou bělokorou (Betula pendula). Místy rostou smrk ztepilý (Picea abies) a dub (Quercus sp.). V bylinném patře upoutají pozornost především hustě trsnaté traviny bezkolenec modrý (Molinia caerulea) a ostřice latnatá (Carex paniculata), místy také přeslička největší (Equsetum telmateia)[6]. V okrajových částech rezervace se vyskytují druhově pestré a květnaté mezofilní louky. Stav podmáčených luk je dosti neutěšený.[nenalezeno v uvedeném zdroji][2][3]
Na lokalitě je stále znatelné ukončení zemědělského obhospodařování mokřadních společenstev, které vedlo k postupné degradaci a sukcesi vzácných společenstev s ohroženými druhy rostlin. Na ortofotosnímcích z padesátých let 20. století je patrné, že skoro celé území až na drobné lení porosty, bylo zemědělsky obhospodařováno kosením. Naopak na snímcích z osmdesátých let 20. století let je již patrné, že lokalita byla ponechána ladem a došlo tak k téměř úplnému zárustu dřevinami. Území začalo být udržováno kosením po vzniku CHKO Železné hory v roce 1991. Od té doby došlo k částečnému úbytku rákosin a náletů dřevin v nejcennější partii.[6] Na kosení a udržování této rezervace se podílejí Základní organizace ČSOP Chotěboř a studenti z Ekoklubu Gymnázia Chotěboř.[nenalezeno v uvedeném zdroji][2]
↑ abcdefZlatá louka [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2024-11-11]. Dostupné online.
↑ abcPřírodní rezervace Zlatá louka [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2024-11-11]. Dostupné online.
↑ abcdFALTYSOVÁ, Helena; BÁRTA, František, a kol. Chráněná území ČR. Svazek IV. Pardubicko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2002. ISBN80-86064-44-1.