Jeho politická kariéra vyvrcholila za normalizace. V roce 1970 se stal primátorem hlavního města Prahy.[3] Byl schopným manažerem a v Praze se mu podařilo dosáhnout poměrně vysokého tempa výstavby nových bytů i velkých investic, zejména byl vybudován Most Klementa Gottwalda (dnešní Nuselský most) a otevřeno metro. Kvalita výstavby však byla často nízká a historický střed města přes dílčí renovace chátral.[2]
Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v březnu 1971. Do federálního parlamentu ho nominovala Česká národní rada, kde rovněž zasedal dodatečně (od prosince 1970).[4][5] Ve Federálním shromáždění pak zasedal dlouhodobě. Ve volbách roku 1971 přešel do Sněmovny lidu (volební obvod Praha-město). Mandát opětovně získal ve volbách roku 1976 (obvod Praha 1) a volbách roku 1981. Ve FS zasedal až do své smrti roku 1982. V parlamentu ho pak po doplňovacích volbách vystřídal František Štafa.[6][7][8][9]
V roce 1973 mu byl udělen Řád práce, roku 1981Řád Vítězného února.[3] V červnu 1981 Zdeněk Zuska opustil primátorské křeslo a byl jmenován místopředsedou české vlády Josefa Korčáka, již následujícího roku však jeho život ukončila tragická nehoda na dálnici D1. Dne 17. listopadu 1982 jel do Brna ve voze Tatra 603 s řidičem. Vlivem střetu s nákladním automobilem došlo k nárazu vozidla pravou polovinou na záď nákladního automobilu a vozidlo se zakleslo pod nákladní automobil až do prostoru spolujezdce. Zuska byl téměř okamžitě mrtev, řidič vyvázl bez následků.[1][2]
Jeho synem je JUDr. Jan Zuska, který vystudoval Karlovu univerzitu a stal se právníkem.[zdroj?] Jeho druhorozený syn je Petr Zuska, choreograf, režisér, tanečník, pedagog a dlouholetý umělecký šéf BaletuNárodního divadla v Praze.[10]
Odkazy
Reference
↑ abBRADÁČ, Albert. Z historie Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně – III. Online. Soudní inženýrství. 2020, roč. 31, č. 3, s. 36. Dostupné online[nedostupný zdroj]