Původní vesnice v letech 1906–1910 ustoupila těžbě hnědého uhlí v dole Heřman, byla zbořena[4] a znovu vystavěna zhruba půl kilometru severovýchodním směrem.
Po Mnichovské dohodě byly Zabrušany jako součást Říšské župy Sudety začleněny do Říše. V roce 1939 zde žilo 1 563 obyvatel. Zabrušany a Želénky byly sloučeny 1. dubna 1943 do jedné obce, která dostala zcela nový název Neubergen. V té době žilo v nově vytvořené obci přibližně dva a půl tisíce obyvatel.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 811 obyvatel (z toho 389 mužů), z nichž bylo 225 Čechoslováků, 584 Němců a dva cizinci. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale jedenáct lidí bylo evangelíky, jeden žid a 149 lidí bylo bez vyznání.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 981 obyvatel: 291 Čechoslováků, 681 Němců a devět cizinců. Počet evangelíků vzrostl na 41 a lidí bez vyznání na 223. Čtyři lidé patřili k izraelské církvi, pět k jiným nezjišťovaným církvím a 708 bylo římskými katolíky.[6]
Kostel sv. Šimona a Judy a svatého Antonína byl původně postaven v letech 1723 až 1728. V roce 1911 byl zbourán kvůli těžbě uhlí, a v letech 1910–1917 postavena v nových Zabrušanech jeho kopie.[9]
Mezi vesnicí a sousedními Všechlapy se nachází ostrožna, na které od devátého do dvanáctého století stálo slovanské raně středověké hradiště zvané též Švédské šance. Lokalita však byla osídlena již v době bronzové.[10]
Historická budova obecního úřadu, obecní knihovny a pošty (čp. 1)
Pomník obětem fašismu před obecním úřadem
Sousoší Piety před kostelem – barokní dílo z roku 1726 představující Pannu Marii s Kristovým tělem v náručí, ozdobené putty a umístěné na vysokém hranolovitém soklu; patrně přemístěno ze Všechlap[11]
Kříž v západní části vsi, poblíž domu čp. 103
Hřbitov jihovýchodně od vsi
Vodní plocha Heřman na místě uhelných dolů, které na sklonku 19. století pohltily původní obec Zabrušany
