World Championship Tennis, zkráceně WCT, česky Světové mistrovství v tenisu[1], představovalo ve své původní formě mužskou skupinu profesionálního tenisu, kterou zřídil americký sportovní organizátor a olejářský magnát Lamar Hunt v roce 1968 (tenisté uzavřeli smlouvy již na konci roku 1967). Řadilo se k ní osm hráčů přezdívaných „handsome eight“ (osm statných).[1]
Již v počátcích existence skupina pořádala vysoce finančně dotované turnaje, na nichž hráli nejlepší tenisté světa. Získané body se staly základem vlastního žebříčku WCT. Na konci sezóny se pak osm nejlepších, respektive prvních dvanáct od roku 1982, kvalifikovalo na závěrečné Finále WCT. Kromě bodovaných událostí však organizace provozovala další nebodované turnaje. K nejprestižnějším z této skupiny patřily Finále WCT ve čtyřhře s osmi dvojicemi a turnaj šampionů WCT. [1]
WCT se rozvinula v důležitou organizační složku světového tenisu, když její existenci začala respektovat Mezinárodní tenisová federace,[1] s níž byl také po dohodě vytvářen harmonogram jednotlivých sezón. V roce 1990 došlo k jejímu rozpuštění.
Historie
Myšlenku vzniku World Championship Tennis inicioval v říjnu 1967 neworleánský sportovní podnikatel David Dixon, který se stal svědkem profesionálního zápasu mezi Rodem Laverem a Kenem Rosewallem. Samotnému utkání se dostalo slabé medializace a bylo hráno za strohých podmínek.[2] V srpnu téhož roku představil projekt nového profi okruhu sportovnímu organizátoru a magnátu Lamaru Huntovi, který souhlasil s poskytnutím investic.[3][4] Na počátku 70. let se pak WCT Tour rozvinulo do hlavního profesionálního okruhu v tenise, v němž hráči startovali na základě uzavřených smluv.
Ve své době okruh přinesl revoluční prvky, když do pravidel zavedl systém tiebreaku, pro tenisty připravil barevné kolekce sportovního oblečení, ve finále 1974 byl poprvé použit počítačový systém elektronického čárového rozhodčího pro kontrolu dopadu míčů[5][6] a okruh také zavedl barevné míče, kdy bílou barvu zpočátku nahradila oranžová a později žlutá. Podporoval také hlasitější vyjádření publika oproti zažité praxi zdrženlivých reakcí. Atraktivitu pro hráče vytvářely finanční odměny a bonusy.
Na počátku stálo osm tenistů přezdívaných „handsome eight“ (osm statných), mezi něž patřili Dennis Ralston, John Newcombe, Tony Roche, Cliff Drysdale, Earl Buchholz, Niki Pilić, Roger Taylor a Pierre Barthès. Narychlo pořádaný debutový turnaj se uskutečnil během ledna 1968 v australském Sydney. Vítězem se stal Tony Roche.[7] Ve Spojených státech okruh zažil premiéru v únoru téhož roku v Kansas City.[8][4] V březnu 1968 Hunt převzal 50% podíl Dixona ve WCT a sportovní podnikatel se s okruhem rozešel. V úvodní sezóně vykázalo WCT ztrátu 300 000 dolarů.[9]
Sezóna 1971 znamenala navýšení počtu celosvětově konaných turnajů na dvacet jedna.[11] Na každoročním zasedání Mezinárodní tenisové federace (International Lawn Tennis Federation, ILTF) v červenci 1971 došlo k prohlasování zákazu účasti na vlastních turnajích všem hráčům, kteří byli smluvně vázáni k WCT, a to s účinností od roku 1972.[12] V závěru stejné sezóny se osm nejlépe bodovaných hráčů WCT kvalifikovalo na listopadový závěrečný turnaj. Jednalo se o událost hranou dva týdny před akcí stejného formátu – Masters (Turnajem mistrů), konkurenčního okruhu Grand Prix. Od sezóny 1972 byl nový turnaj z komerčních důvodů hrán na koberci v hale a přeložen na jarní termín. Dějištěm se stal Dallas a oficiálním názvem pak WCT Finals. Celkově probíhal devatenáct let s derniérou v roce 1989.
V dubnu 1972 uzavřely obě organizace ILTF a WCT dohodu o rozdělení nastávající sezóny 1973. První část mezi lednem až květnem získal okruh WCT. Ve zbytku roku pak probíhal druhý okruh Grand Prix. Hrozící vyloučení hráčů z turnajů ILTF bylo touto smlouvou zažehnáno, když došlo k opětovnému povolení jejich startu na událostech Grand Prix.[13]
V sezóně 1978 se okruh WCT včlenil do okruhu Grand Prix. Organizace WCT pak ve svém prohlášení z 30. dubna 1981 deklarovala vystoupení z Grand Prix a obnovení vlastní celoroční túry od sezóny 1982. Podle Lamara Hunta se hlavními důvody staly omezení ze strany Mužské profesionální rady (Men's Professional Council), řídící okruh Grand Prix.[14] V lednu 1983 pak WCT zažalovala Mužskou profesionální radu, Asociaci tenisových profesionálů (ATP) a Mezinárodní tenisovou federaci za nespravedlivá obchodní omezení.[15] Dohoda z listopadu 1983 vyústila ke druhému začlenění WCT pod patronaci okruhu Grand Prix, s účinností od roku 1985.[16]
Poslední sezóna WCT proběhla v roce 1989. Po skončení Turnaje šampionů 1990 ve Forest Hills ohlásila WCT 28. dubna téhož roku své rozpuštění. Daný rok 1990 založila celoroční turnajový okruh organizace ATP.[17]
Přehled turnajů 1985–1990
WCT 1985
Po tříletém období samostatných ročníků okruhu WCT se tyto turnaje v roce 1985 vrátily do okruhu Grand Prix. Jednalo se o čtyři události, na nichž po dvou titulech získali Čech Ivan Lendl a Američan John McEnroe. Zatímco McEnroe zasáhl do všech, Lendl startoval jen na dvou. Americký hráč také triumfoval na WCT Houston po finálové výhře nad Kevinem Currenem.
Na dallaském WCT Finals byl McEnroe ve čtvrtfinále nečekaně poražen Joakimem Nyströmem. Trofej připadla Lendlovi, jenž tak dosáhl na tři tituly v rozmezí tří týdnů, a to ve Ft. Myers na tvrdém povrchu, Monte Carlu na antuce a v Dallasu na koberci.
WCT Tournament of Champions ve Forest Hills skončil očekávaným závěrečným duelem mezi Lendlem a McEnroem. Přestože český tenista do té doby zvítězil jen ve dvou z dvanácti vzájemných klání, vyhrál zde potřetí výsledkem 6–3 a 6–3.
Na turnaji WCT Atlanta vypadli dva nejvýše nasazení hráči Stefan Edberg a Boris Becker již v prvním kole, když Švéd podlehl krajanu Mikaelu Pernforsovi a německý wimbledonský vítěz pozdějšímu finalistovi Timu Wilkisonovi. Překvapivým vítězem dallaského finále se stal švédský tenista Anders Järryd, který do 12členného turnaje zasáhl až jako náhradník za zraněného Ivana Lendla.
Poslední sezóna okruhu WCT proběhla v roce 1989. Pořádány byly pouze tři turnaje, všechny opět hrané v rámci okruhu Grand Prix. Body z nich byly započítány do žebříčku ATP.
Závěrečný devatenáctý ročník WCT Finals v dallaské Reunion Arena vyhrál John McEnroe. Nejlepším zápasem se stalo semifinále proti Lendlovi, v němž Američan tohoto soupeře porazil poprvé po více než tři a půl letech. Negativní stránkou se staly odstoupení Borise Beckera a skreč Andreho Agassiho, jenž opustil dvorec během druhé sady zápasu proti McEnroeovi. Náhradou za Beckera se stal Brad Gilbert, jenž poté dokráčel až do finále. Na sklonku jara pak Lendl dosáhl na dva tituly WCT ve Scottsdale a Forest Hills,[18] aby tak ukončil éru okruhů WCT.
V roce 1990 se již okruh WCT neuskutečnil, když byl založen nový mužský okruh ATP. Odehrál se pouze jediný turnaj WCT ve formě zvláštní události nezařazené do ATP[17], a to ve Forest Hills konaný v oddílu West Side Tennis Club, kde byla zelená antuka Har-Tru nahrazena tvrdým povrchem. Závěrečnou trofej si odvezl Ivan Lendl.
Turnaje WCT Finals byly až na výjimky hrány v texaském Dallasu. Čtvrtfinále a semifinále v roce 1971 proběhly v Houstonu a finále pak v dallaské aréně Memorial Auditorium. Ročníky 1972–1979 se uskutečnily na stadionu Moody Coliseum ve městě University Park, ležícím v dallaském okresu. Dějištěm finále v letech 1980–1989 se stala dallaská Reunion Arena.
Premiérové zimní finále se konalo v roce 1972 v Římě a druhé patřící do sezóny 1982 bylo odehráno v lednu 1983 v Detroitu. Na okruhu 1982 proběhl ještě třetí podzimní finálový turnaj v Neapoli.
V období 1973–1986 probíhal také nebodovaný finálový turnaj čtyřhry WCT World Doubles, konaný postupně v několika městech.
Organizace WCT pořádala také nebodované turnaje, včetně událostí, jakými byly Aetna World Cup, WCT Tournament of Champions nebo Challenge Cup pro osm účastníků.
↑World of Tennis 1971. Redakce John Barrett. London: Queen Anne Press, 1971. ISBN978-0362000917. S. 141–144.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Hunt gains breakthrough with TV tennis contract. The Windsor Star. 4 November 1971. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abTom Koch. It Was 20 Years Ago Today [online]. D Magazine, March 1988. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Electronic Design Magazine 9 April 26, 1976, p55-57. An electronic linesman decides where the tennis ball bounces. By John F. Mason pdf fileArchivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.
↑Frank Deford. Now Tennis Goes Mod [online]. Sports Illustrated, February 12, 1968. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bob Briner, Frank Deford. But It Looked Like A Great New Racket [online]. Time Inc., April 19, 1971. S. 58. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Lamar Hunt obtains six pro tennis stars. Eugene Register-Guard. Jul 29, 1970, s. 2D. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WIND, Herbert Warren. Game, Set, and Match : The Tennis Boom of the 1960s and 70s. 1. ed.. vyd. New York: Dutton, 1979. ISBN0525111409. S. 65–70.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bud Collins. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. New York: New Chapter Press, 2010. ISBN978-0942257700. S. 160.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ITF – History [online]. ITF. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World of Tennis 1982. Redakce John Barrett. London: Queen Anne Press, 1982. Dostupné online. ISBN0356085961. S. 167–177.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Curry Kirkpatrick. And Suddenly He's A Man Of Clay [online]. May 16, 1983. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.[nedostupný zdroj]
↑World of Tennis 1984. Redakce John Barrett. London: Willow Books, 1984. ISBN9780002181228. S. 11.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ ab W.C.T. Out of Business. The New York Times. August 28, 1990. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Some Changes At Forest Hills. The New York Times. April 29, 1989. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
