William Henry Smith

William Henry Smith
William Henry Smith
Narození	24. června 1825; Londýn
Úmrtí	6. října 1891 (ve věku 66 let); Walmer Castle
Povolání	politik a byznysmen
Ocenění	člen Královské společnosti
Politická strana	Konzervativní strana
Choť	Emily Smith, 1st Viscountess Hambleden (od 1858)
Děti	Frederick Smith, 2nd Viscount Hambleden; Emily Acland; Beatrice Danvers Smith; Mabel Danvers Smith; Helen Smith; Henry Walton Smith
Rodiče	William Henry Smith a Mary Ann Cooper
Příbuzní	William Smith, 3rd Viscount Hambleden, Edith Smith, James Smith, David John Smith a Margaret Smith (vnoučata)
Funkce	member of the 20th Parliament of the United Kingdom (1868–1874); Člen 21. parlamentu Spojeného království (1874–1880); Financial Secretary to the Treasury (1874–1877); první lord admirality (1877–1880); člen 22. parlamentu Spojeného království (1880–1885); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Henry Smith (24. června 1825, Londýn, Anglie – 6. října 1891, Walmer Castle, Anglie) byl britský podnikatel a politik. Za Konzervativní stranu byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny, v několika vládách zastával funkce ministra námořnictva (1877–1880) a ministra války (1885–1886, 1886–1887).

Životopis

Pocházel z významné podnikatelské rodiny, která v roce 1792 založila nakladatelství W H Smith, narodil se jako jediný syn nakladatele Williama Henryho Smitha (1792-1865) a po středoškolských studiích pracoval pro rodinnou firmu. Rodina tehdy využila rychlého rozvoje železnic a zavedla prodej novin a knih ve stáncích na nádražích. Úspěch v podnikání mu pak umožnil vstup do politiky a v roce 1868 byl zvolen do Dolní sněmovny za prestižní volební obvod Westminster^{[pozn. 1]}. Poslancem zůstal 23 let až do své smrti. V Disraeliho vládě byl nejprve státním podtajemníkem na ministerstvu financí (1874–1877), po předčasném úmrtí G. W. Hunta přešel do funkce prvního lorda admirality (1877–1880), od roku 1877 byl zároveň členem Tajné rady. V letech 1880–1885 byl v opozici, v první Salisburyho vládě byl ministrem války (1885–1886) a v roce 1886 krátce státním sekretářem pro Irsko. V druhém Salisburyho kabinetu byl opět ministrem války (1886–1887) a nakonec prvním lordem pokladu^{[pozn. 2]} a mluvčím vlády v Dolní sněmovně (1887–1891). Krátce před smrtí byl jmenován lordem strážcem pěti přístavů, úřad ale oficiálně nestihl převzít a zemřel na hradě Walmer Castle, který byl s výkonem tohoto postu spojen. Od roku 1878 byl členem Královské společnosti.

V roce 1858 se oženil s Emily Danvers (1828–1913), s níž měl šest dětí. Starší syn Henry Walton Smith (1865–1866) zemřel v dětství, pokračovatelem rodu byl mladší syn Frederick Smith, 2. vikomt Hambleden (1868–1928).

Měsíc po manželově úmrtí získala vdova Emily titul vikomtesy Hambleden odvozený od rodového sídla v hrabství Buckingham. Současným představitelem rodu je William Henry Smith, 5. vikomt Hambleden (*1955), který je partnerem Anni-Frid Lyngstadové (*1945), zpěvačky bývalé skupiny ABBA, s níž žije ve Švýcarsku.

Odkazy

Poznámky

↑ Volební obvod Westminster díky vysokému počtu voličů patřil již od počátku anglického parlamentního systému k prestižním záležitostem. William Henry Smith zde poprvé neúspěšně kandidoval v roce 1865. V roce 1868 zde ze tří kandidátů získal nejvyšší počet hlasů (37%) a svůj mandát úspěšně obhájil i v dalších všeobecných volbách v letech 1874 a 1880. Mimoto zde musel při jmenování do vládních funkcí podstoupit i dvoje doplňovací volby v letech 1877 a 1885. S ohledem na rostoucí počet obyvatel byl volební obvod Westminster parlamentní reformou v roce 1885 rozdělen na několik okrsků a William Henry Smith přijal kandidaturu za okrsek Strand, který v parlamentu zastupoval až do smrti. Tento poslanecký mandát pak po něm v doplňovacích volbách získal jeho syn Frederick Smith.
↑ Formální funkce prvního lorda pokladu (First Lord of the Treasury) byla většinou personálně spojena s úřadem ministerského předsedy. Tehdejší premiér markýz Salisbury byl ale zároveň ministrem zahraničí a post prvního lorda pokladu přenechal Smithovi. Po Smithově smrti se prvním lordem pokladu stal Salisburyho synovec Arthur Balfour. Až od počátku 20. století byli všichni premiéři zároveň prvními lordy pokladu.