Vít Holubec (8. října 1928, Olomouc – 8. června 2013, Praha) byl český sportovní komentátor především fotbalových zápasů. Byl průkopníkem českého sportovního televizního vysílání, jeden ze tří zakládajících členů sportovní redakce Československé televize (1956) a pořadu Branky, body, vteřiny.[1]
Život
Již ve 13 letech se stal zpravodajem Večerního slova,[2] později přispíval i pro Lidové noviny, Svobodné slovo a Mladou frontu, v jejíž ostravské redakci se seznámil s budoucím prvním šéfredaktorem sportovní redakce Československé televize Miroslavem Hladkým.[3] V armádě psal pro Obranu lidu.
Do rozhlasu se dostal v roce 1951 na své vojenské službě, a to do redakce tehdejšího Armádního rozhlasu (tam byl jeho kolegou kupř. Josef Valchář).[4] Tam ho zastihla i pozvánka ke spolupráci s necelé dva roky existující Československou televizí. Právě Josef Valchář si ho k sobě vybral[5] jako dalšího komentátora prvního sportovního televizního přenosu v československé historii, hokejového utkání Leksandu a Prahy 11. února 1955.[6] Pro komentování televize neměli žádné teoretické poznatky ani praktické zkušenosti, řídili se jen zásadou: „Nemůžeme komentovat stejně jako v rozhlasu. Musíme být méně popisní a nesmíme být mnohomluvní.“[7]
Televizní kariéra
V březnu 1956 byla založena sportovní redakce Československé televize pod vedením šéfredaktora Miroslava Hladkého s dvěma dalšími členy, Radoslavem Siváčkem a Holubcem.[8] Jejich prvním projektem se 11. března 1956 stal pořad Branky, body, vteřiny, vysílaný tehdy jen v neděli na konci televizního programu v délce 30 až 45 minut.[9] Holubec byl zároveň moderátorem pořadu a také autorem řady jeho technických či obsahových vylepšení.[10] Byl vedle Karla Pecha také tvůrcem publicistického cyklu Škola sportovního diváka.
Na začátku 60. let se stal šéfem sportovní části nově vzniklé Hlavní redakce tělovýchovy, armády a brannosti.[11] Při reorganizaci v roce 1969 se stal zástupcem šéfredaktora Hlavní redakce tělovýchovy a motorismu ČST Praha.[12]
Kromě sportovních zpráv komentoval různé sporty, například pětkrát přenosy z olympijských her. S Milošem Zouharem komentoval z pražského studia i Zimních olympijských her v Cortině d'Ampezzo v roce 1956, což bylo poprvé, co Československá televize vysílala olympijské soutěže, a poprvé, co se uskutečnil první přímý přenos ze zahraničí na našem území.[13] V roce 1960 naopak byl u prvního vysílání olympijských her komentovaných z místa, a to na LOH 1960 v Římě.[14] Naposledy se zúčastnil LOH 1988 v Soulu, kde už ale působil jako vedoucí redakčního týmu.[15]
V komentování se ale postupně začal soustřeďovat na fotbal. Proslul svým pozdravem na úvod a závěr přenosu „Sportu zdar a fotbalu zvlášť“. Tento slogan se vryl do paměti milionů Čechů a Slováků. Vznikl z prozaických důvodů: Když se v té době přenosy druhý den dopoledne opakovaly (pro pracující z odpoledních směn), přišlo mu hloupé, aby začínal oslovením dobré odpoledne.[16]
Šestkrát komentoval Mistrovství světa ve fotbale (včetně Mistrovství světa ve fotbale 1966 v Anglii v roce 1966). Mistrovství světa 1962 v Chile, kde Československo získalo stříbro, vysílala ČST jen ze záznamů, které Holubec komentoval s Karolem Polákem.[17] Spolu byli také průvodci finále Mistrovství Evropy ve fotbale 1976 v Bělehradě.[1]
V roce 1985 komentoval z Prahy i tragické finále Poháru mistrů evropských zemí mezi Liverpoolem a Juventusem na Heyselově stadionu v Bruselu, při kterém zahynulo 39 diváků.[18]
Byl přesvědčeným a dlouholetým členem KSČ.[zdroj?] V roce 1990 měl odjet komentovat MS v kopané do Itálie, ale z morálního hlediska byl z této akce stažen.[zdroj?] V témže roce z politických důvodů z ČST odešel do penze.[zdroj?] V pozdějším období ještě vypracovával hodnocení pro šéfredaktora redakce sportu České televize Jiřího Baumruka.[19] Vrátil se též k psané žurnalistice (Lidová demokracie, Zemědělské noviny, Gól).[19]
Komentátorský styl
Jeho komentátorský styl je popisovaný jako úsporný a stroze věcný, až fádní, a v tomto směru byl protikladem k jeho protějšku Karolu Polákovi.[20]
Film
Zahrál si i reportéry ve filmu a televizním seriálu:
Odkazy
Reference
- ↑ a b "Sportu zdar a fotbalu zvlášť!" Zemřel legendární komentátor Holubec (†84). iSport [online]. Dostupné online.
- ↑ POLÁK, Karol; HOLUBEC, Vít. Priviazianí k mikrofónu: Komentují Karol Polák a Vít Holubec. Bratislava: Šport, 1972. S. 10.
- ↑ MAREK, Jakub. Osobnost české žurnalistiky – Vít Holubec. Praha, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd. Vedoucí práce Petr Bednařík. s. 10.
- ↑ Marek: Osobnost české žurnalistiky - Vít Holubec, s. 11
- ↑ HÁJEK, Vladimír. Sportovní vysílání Československé televize do roku 1965. Praha, 1979. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta žurnalistiky. s. 80.
- ↑ První sportovní televizní přenos odvysílala ČST z pražské Štvanice. ČT24 [online]. 2010-02-11. Dostupné online.
- ↑ Polák, Holubec: Priviazaní k mikrofónu, s. 15
- ↑ Polák, Holubec: Priviazaní k mikrofónu, s. 19
- ↑ HAJS, Miroslav. Dvacet let Branek – Bodů - Vteřin jako nejstaršího cyklického pořadu Československé televize. Praha, 1977. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta žurnalistiky. s. 12.
- ↑ Marek: Osobnost české žurnalistiky - Vít Holubec, s. 28
- ↑ ZÁRUBA, Robert. Svědectví o historii Hlavní redakce tělovýchovy a motorismu ČST Praha. Praha, 1989. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta žurnalistiky. s. 166.
- ↑ Záruba: Svědectví o historii Hlavní redakce tělovýchovy a motorismu, s. 172
- ↑ Marek: Osobnost české žurnalistiky - Vít Holubec, s. 22
- ↑ Marek: Osobnost české žurnalistiky - Vít Holubec, s. 29
- ↑ Marek: Osobnost české žurnalistiky - Vít Holubec, s. 40
- ↑ Marek: Osobnost české žurnalistiky - Vít Holubec, s. 33
- ↑ Marek: Osobnost české žurnalistiky - Vít Holubec, s. 30
- ↑ Holubec: Nemohl jsem pak čtvrt roku komentovat... iDNES.cz [online]. 2005-04-04. Dostupné online.
- ↑ a b Marek: Osobnost české žurnalistiky - Vít Holubec, s. 42
- ↑ Marek: Osobnost české žurnalistiky - Vít Holubec, s. 43-44
- ↑ Zemřel Vít Holubec, bývalý sportovní komentátor Československé televize. ČT sport [online]. 2013-06-08 [cit. 2013-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-11.
Externí odkazy
