V roce 1885 se vrátil do Charkova, tentokrát jako operní a symfonický dirigent. V následujících letech vystřídal řadu scén, operních společností i symfonických orchestrů. Působil v Kyjevě, Oděse, u Ceterelliho společnosti v Petrohradě, v Kazani i v Saratově. Konečně v roce 1906 byl jmenován dirigentem Velkého divadla v Moskvě, kde setrval až do své smrti. Kromě toho se v roce 1924 stal šéfem operního studia Konstantina Sergejeviče Stanislavského a řídil letní koncerty v sovětských lázních.
Ve Velkém divadle se dočkal zaslouženého uznání a poct. V roce 1922 byl jmenován Zasloužilým umělcem republiky a v roce 1925Národním umělcem Sovětského svazu. Po jeho smrti byl k uctění jeho památky ve Velkém divadle zřízen zvláštní foyer nesoucí jeho jméno.
Ačkoliv skladatel zcela splynul s ruským prostředím a měl i sovětské státní občanství, trvale udržoval styky se svou původní vlastí. Jeho opera Lesův pán byla uvedena v Národním divadle v Praze5. dubna1903 za osobního řízení autora. Neměla však velký úspěch.
Rodný dům V. Suka na Kladně (třída TGM 90). Nynější podoba budovy však pochází až z roku 1899, kdy dům nechala přestavět hudebníkova sestřeniceVáclav Suk na obraze Leonida Pasternaka, 1898
Kleines biographisches Lexikon der Violinisten: Vom Anfang des Violinspiels bis zum Beginn des 20. Jahrhunderts. BoD–Books on Demand GmbH 2009, p. 508 ISBN3-8370-3907-2,
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Suk na Wikimedia Commons
