Vladislav I. Opolský († 12. srpen 1281/82[P 1]) byl opolsko-ratibořský kníže z rozrodu slezských Piastovců. Vládl od roku 1246 až do své smrti.
Byl druhým synem knížete Kazimíra I. a jeho ženy Violy. Vládu nad opolsko-ratibořským knížectvím získal po smrti svého bratra Měška Otylého. V roce 1253 jakožto spojenec uherského krále Bély IV. v boji proti českému králi Přemyslu Otakarovi II. vpadl s krakovským knížetem Boleslavem V. Stydlivým, ruským knížetem Danielem Haličským a jeho synem Lvem na Opavsko, kde se neúspěšně pokusil dobýt Opavu a Hlubčice, načež poplenil okolí a vrátil se zpět.[2] V rozhodující bitvě sporu u Kressenbrunnu roku 1260 však již stál na Přemyslově straně.[3] Sblížení s Přemyslovcem se odrazilo i na účasti opolského knížete na slavnostní korunovaci českého krále v prosinci 1261.[3] Roku 1258 založil cisterciácký klášter v Rudách.[4]
Po jeho smrti 12. srpna roku 1281 či 1282 si Opolsko-Ratibořsko rozdělili jeho synové.
S manželkou Eufemii Velkopolskou měl pět dětí: