Roku 1959 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru užité architektury profesora Adolfa Benše,[3] kde studoval až do absolutoria roku 1965.
Již v průběhu studia na vysoké škole dosáhl úspěchu v několika architektonických soutěžích. V roce 1965 spolu s architektem Miroslavem Řepou zvítězil v celostátní soutěži na projekt československého pavilonu pro Světovou výstavu EXPO '67 v Montrealu.[4] Aby mohl pracovat na projektové dokumentaci a realizaci pavilonu, nastoupil do zaměstnání v národním podniku Konstruktiva.
V období let 1967 – 1969 pracoval ve Vojenském projektovém ústavu Praha, kde současně absolvoval základní vojenskou službu.
V letech 1969 – 1982 zastával funkci vedoucího projektového střediska a později vedoucího ateliéru v podniku Juvenastav (později delimitován na Stavocentrál, Projektový a inženýrský podnik Socialistického svazu mládeže a později Projektový ústav SSM). Vzhledem k tomu, že se roku 1982 PÚ SSM změnil v Elektroprojektu (projektová a inženýrská organizace federálního ministerstva elektrotechnického průmyslu) a nové zaměření neodpovídalo představám arch. Pýchy, nastoupil roku 1986 do Sportprojektu. Zde zastával funkci vedoucího projektového ateliéru.
Roku 1989 přijal nabídku zajišťovat technickou přípravu a vlastní realizaci československého pavilonu v rámci Kanceláře generálního komisaře československé účasti na Světové výstavě EXPO '92 v Seville. Po ukončení světové výstavy založil vlastní architektonický ateliér ARCO a nastoupil dráhu architekta na volné noze.
Od roku 1969 se podílel na zpracování nebo sám řídil práce na mnoha studiích, projektech a realizacích v oboru účelových staveb.
Byl členem České komory architektů pod autorizačním číslem 463 a z pozice nezávislého řádného člena poroty posuzoval návrhy v soutěži „Nápady pro Kolín“,[5] v níž v roce 2014 studenti architektury navrhovali možné úpravy středočeského města Kolína.[6]
Dílo
Ve své tvorbě se zaměřoval na interiérovou tvorbu, design nábytku, výstavnictví,[3] ale také na návrhy architektonických realizací.
Spolu s Miroslavem Řepou navrhl Pýcha československý pavilon na Světové výstavě 1967 v Montréalu. O účasti na výstavě rozhodla tehdejší československá vláda 30. října 1964 a následující rok byla vyhlášena soutěž. Autoři na projektu pracovali od června toho roku do dubna 1967. Navrhli jednoposchoďovou budovu, která měla prosklené přízemí, ale první patro naopak bez oken. Uvnitř objektu se nacházelo atrium. Celý objekt nesly čtyři ocelové pilíře umístěné v jejích rozích. Zastavěná plocha činila 3000 čtverečních metrů.[8]
Architekt Pýcha navrhl posléze realizované úpravy náměstí ve středočeském městě Sedlčany. Roku 2011 připravil také přestavbu tamního autobusového nádraží. Ta se ale realizace nedočkala.[9]
Pýcha byl také autorem architektonického řešení pomníku Jana Ámose Komenského umístěného před gymnáziem na Komenského náměstí v Děčíně. Autorem sochy samotné je Josef Kadlčík.[11]
↑ČECH, Jaroslav. Historie [online]. Bystřice pod Hostýnem: Střední škola nábytkářská a obchodní, 2016-10-24 [cit. 2017-01-28]. Dostupné online.
↑ abSlovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950–2003. Příprava vydání Alena Malá. 1. vyd. Díl 12. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2003. 363 s. ISBN80-86171-17-5. Heslo Pýcha Vladimír, s. 210. [Dále jen Slovník].
↑ abŠEVČÍK, Oldřich; BENEŠ, Ondřej. Architektura 60. let: „zlatá šedesátá léta“ v české architektuře 20. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 502 s. ISBN978-80-247-1372-4. Kapitola Československý pavilón na Světové výstavě v Montrealu, EXPO 67 (motto: Člověk a jeho svět), Kanada, s. 249–250.
↑BŘEŇOVÁ, Marie. O nové podobě autobusového nádraží ještě není rozhodnuto. Deník [online]. 2016-04-25 [cit. 2017-01-28]. Dostupné online.
↑Pomníky a sochy [online]. Praha: Prague City Tourism [cit. 2017-01-28]. Heslo Tycho Brahe a Johannes Kepler. Dostupné online.
↑CHMELÍK, Otto. Pomník Jana Amose Komenského [online]. Vetřelci a volavky [cit. 2017-01-28]. Dostupné online.
Literatura
HALADA, Jaroslav; HLAVAČKA, Milan. Světové výstavy: od Londýna 1851 po Hannover 2000. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. 279 s. ISBN80-7277-012-8.