Vladimír Hrubý (novinář)

Vladimír Hrubý
Narození	26. března 1961 Rokycany Československo Československo
Úmrtí	6. října 2014 (ve věku 53 let) Praha Česko Česko
Příčina úmrtí	rakovina
Povolání	novinář, spisovatel, tanečník a učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Hrubý (26. března 1961 Rokycany^[1][2] – 6. října 2014 Praha^[3]) byl český novinář, občanský aktivista, tanečník a pedagog.

Pedagogické a taneční začátky

Narodil se v Rokycanech a od narození žil v Nezvěsticích u Plzně.^[2] Na Pedagogické fakultě v Plzni^[1] studoval obor český jazyk a dějepis a k tomu dálkově i společenský tanec a choreografii.^[2] Po absolvování s titulem Mgr. působil pět let ve školství. Byl zakladatelem i choreografem taneční skupiny Spin – několikanásobných mistrů ČR ve formacích Disco Show.^[zdroj⁠?!] Po Sametové revoluci 1989 se skupinou odešel do Prahy a pět let působil ve Varieté Praga,^[2] také v Německu a na Sicílii.^[zdroj⁠?!]

Kariéra novináře

S žurnalistikou začínal ve svých 34 letech^[2] v pražské soukromé stanici Radio R.I.O. a poté nastoupil do Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.^[1] Zde se od roku 1995 stal na sedm let parlamentním zpravodajem, moderátorem pořadu Zápisník domácích zpravodajů a také tvůrcem a moderátorem pořadu Ring Mikrofóra.^[1] Inicioval a spolu s Kateřinou Veselou dlouhodobě moderoval rozhlasový pořad Bona Dea s podtitulem „100% magazín o 4% světě“, který byl vysílán od září 1998 každé pondělí od 20.05 hodin s trváním 25 minut.^[4][5] S moderováním pořadu skončil v roce 2002,^[3] samotný pořad byl pak vysílán ještě do konce roku 2006.^[6]

Na 7. ročníku přehlídky publicistické tvorby Report v roce 1998 získal Hlavní cenu generálního ředitele ČRo za pořad Ring Mikrofóra.^[7] Za reportáž o životě HIV pozitivního prostituta z pražského Hlavního nádraží získal rozhlasovou cenu Prix Bohemia Radio.^[3]

Příběhy posluchačů a posluchaček Bony Dei se mu staly inspirací k sepsání knihy Tak trochu jiné namlouvání, kterou vydala společnost Yonathan Bax v roce 2002^[8][9] a o rok později nakladatelství Hart v rozšířeném vydání pod názvem Holky s holkama, kluci s klukama.^[10][11]

Aktivismus

V 90. letech se Hrubý podílel na činnosti Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO).^[3] V roce 2000 byl členem jeho prezidia jako vedoucí sekce kultury a sportu ^{[12][pozn. 1]} a ve stejné době mimo jiné moderoval finálový večer soutěže Gay Man ČR v brněnském Boby centru.^[14][15]

V polovině května 2015 obdržel in memoriam Cenu bePROUD za celoživotní přínos LGBT komunitě.^[16]

Soukromý život

V době svých studií se oženil a z manželství vzešel syn Filip. Následoval rozvod a osmiletý partnerský vztah s akademickým malířem Lukášem Příčinou.^[2] S ním Hrubý v roce 1992 uspořádal symbolický svatební obřad v pražském kostele sv. Voršily, který získal širokou publicitu a stal se patrně nejznámějším podobným obřadem z té doby.^[17] Po sedmi letech vzájemný slib zopakovali 16. prosince 1999, opět jen při symbolickém obřadu.^[18] Po rozchodu s Příčinou byl jeho životním partnerem mladší Martin Karlík.^[2]

Ve svých 43 letech Hrubý prodělal cévní mozkovou příhodu s částečným ochrnutím.^[2] Dne 6. října 2014 zemřel ve Vinohradské nemocnici v Praze, kde byl hospitalizován se zhoubnou rakovinou.^[3]

Odkazy

Poznámky

1. Jan Seidl s odvoláním na jiného člena prezidia, Iva Procházky uvádí, že byl v té době Hrubý přemlouván i ke kandidatuře na prezidenta SOHO, což však odmítl.^[13]

Reference

1. HRUBÝ, Vladimír. Lidé: Vladimír Hrubý [online]. Český rozhlas Radiožurnál [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
2. HRUBÝ, Vladimír. Vladimír Hrubý životopis [online]. Plesk Made in Czech [cit. 2014-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-15. 
3. KOUBEK, Jiří. Zemřel LGBT aktivista Vladimír Hrubý, nositel ceny bePROUD. ColourPlanet [online]. 2014-10-07 [cit. 2014-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-09. Dostupné také na: [1]. 
4. FANEL, Jiří. Gay historie. Praha: Dauphin, 2000. 527 s. ISBN 80-7272-010-4. S. 459. 
5. Miluji tvory svého pohlaví. Příprava vydání Pavel Himl, Jan Seidl, Franz Schindler. 1. vyd. Praha: Argo, 2013. 649 s. ISBN 978-80-257-0876-7. S. 507. 
6. SEIDL, Jan. Od žaláře k oltáři. Brno: Host, 2012. 584 s. ISBN 978-80-7294-585-6. S. 384. (dále jen Seidl (2012)). 
7. Dvacet let Reportu. In: Sborník z tvůrčích akcí za rok 2011. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 2012-02. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-14. Kapitola Report 1998, s. 38. Archivováno 14. 10. 2014 na Wayback Machine.
8. zab. Tak trochu jiné namlouvání. 004.cz [online]. 2002-05-30 [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
9. Tak trochu jiné namlouvání [online]. Databazeknih.cz [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
10. Holky s holkama, kluci s klukama [online]. Databazeknih.cz [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
11. Holky s holkama. Kluci s klukama [online]. Československá bibliografická databáze [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
12. Seidl (2012), s. 368.
13. Seidl (2012), s. 397.
14. Seidl (2012), s. 383.
15. LOS. Soutěž Gayman se líbila porotě i divákům. Rovnost. 2000-06-26. Dostupné online [cit. 2014-10-09]. 
16. Gay aktivista Vladimír Hrubý získal cenu za celoživotní přínos. Pražský patriot [online]. 2015-05-17 [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. 
17. Seidl (2012), s. 372.
18. Po létech se opět vzali a opět jen jako. Pilník G-Klubu Vysočiny [online]. Listopad/prosinec 1999 [cit. 2014-10-09]. Roč. Svazek 2, čís. 11/12. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-29. 

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Hrubý