Viktorín z Poděbrad, nebo též Viktorín Opavský či Viktorín Minsterberský, také Viktorín z Kunštátu[1] (29. května 1443 Poděbrady – 30. srpna 1500 Těšín) byl český, římskoněmecký, minsterberský a opavský kníže, hrabě kladský, syn krále Jiřího z Poděbrad.
Život
Viktorín z Poděbrad se narodil jako druhorozený syn Jiřího z Poděbrad z jeho prvního manželství s Kunhutou ze Šternberka. Jeho matka zemřela roku 1449, jeho nevlastní matkou se po sňatku s Jiřím roku 1450 stala Johana z Rožmitálu.
V roce 1459 ho císař Fridrich III. Habsburský povýšil na knížete Svaté říše římské a téhož roku se stal moravským zemským hejtmanem. Roku 1462 císař jeho povýšení znovu potvrdil a současně za říšská knížata prohlásil též Viktorínovy bratry Jindřicha a Hynka. Svým synům již předtím král Jiří svěřil panství nad Kladskem a Minstrberskem; těm bratři společně vládli až do Jiříkovy smrti roku 1471, poté byl jeho majetek roku 1472 mezi jeho syny rozdělen. Viktorín získal Kolín a Knížectví opavské, Jindřichovi připadlo knížectví minstrberské a hrabství kladské s panstvím náchodským, Hynkovi Poděbrady a Kostomlaty a Bočkovi pak panství litické a hrad Veliš.[2]
Když se proti Viktorínovu otci ustavila Zelenohorská jednota vedená Zdeňkem ze Šternberka, byl jmenován vrchním velitelem královského vojska. Dosáhl několika vítězství v Čechách i ve Slezsku. Jako vojevůdce však nebyl příliš schopný, byl odvážný, avšak zbrklý. Ukázalo se to v bojích proti uherskému králi Matyáši Korvínovi, s nímž se poprvé střetl při tažení do Rakous proti císaři Fridrichovi III., spojenci odbojného panstva. Válčili převážně na moravské půdě. Boje se vedly především o Třebíč (ta byla celá zničena a tamější velký opevněný klášter značně poškozen), kde Viktorína obklíčila uherská vojska a útěk se mu zdařil jen díky vojenskému tažení vedenému jeho bratrem Jindřichem. Dále se Viktorín účastnil bitev o Brno, Olomouc, Tovačov či Veselí nad Moravou, kde byl 27. června 1469 Korvínovými vojsky zajat. Následovalo dvouleté věznění na hradech v Trenčíně a Visegrádu. V době zajetí konvertoval ke katolické víře.
V dalších česko-uherských válkách zachovával Viktorín zpočátku neutralitu. Pobýval většinou na Opavsku, v roce 1473 zorganizoval v Opavě sjezd zástupců soupeřících stran. Pak se přidal na stranu Matyáše Korvína, pomáhal mu při jeho tažení do Slezska a dokonce zajal přemyslovského knížete Jana Krnovského. Dohodou z 12. května 1485 odstoupil Korvínovi Opavské knížectví výměnou za hrady ve Slavonii, které mu však po dvou letech Matyáš zase odebral. Přidal se ke svým bratrům, kteří ve Slezsku vedli s Matyášem válku, válka však skončila Matyášovým vítězstvím a Viktorín zpět Opavsko nezískal. Jako zcela zchudlý pak našel azyl na Těšínsku u svého zetě Kazimíra II. Těšínského.[3] V těšínském zámku i zemřel. Podle některých pramenů byl pochován v klášterním kostele františkánů sv. Jiřího a Vojtěcha v Kladsku vedle své poslední ženy Markéty Palaiologovny, podle jiných v kostele svatého Ducha v Opavě. V roce 1558 byly ostatky všech členů rodiny přeneseny do knížecí hrobky v hlavním kladském kostele Nanebevzetí Panny Marie.[4]
Rodina
Viktorín byl třikrát ženat a měl 7 dětí. Smrtí syna Bartoloměje, diplomata, který utonul roku 1515 v Dunaji, vymírá jeho rodinná větev po meči.
∞ 1463 Markéta z Pirkštejna († 1472, dcera Hynce Ptáčka z Pirkštejna; díky této svatbě získal panství Polná-Přibyslav)
∞ 1474 Žofie Těšínská († 1479, dcera Boleslava II. Těšínského)
- Bartoloměj Minsterberský († 1515)
- Vavřinec
- Magdaléna Eufémie
∞ 1480 Markéta Palaiologovna z Montferratu († 1496)
Odkazy
Reference
- ↑ PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná: Linda, 2002. ISBN 80-238-8985-0. Kapitola z Kunštátu Viktorin, s. 85–86.
- ↑ DORAZIL, Otakar. Vládcové v dějinách Evropy / 4. Konec XV. a počátek XVI. století.. Klatovy: Amlyn, 1992. 168 s. Dostupné online. ISBN 80-901316-3-8. S. 91.
- ↑ GEBAUER, Josef. Viktorín Opavský. Statutární město Opava [online]. [cit. 2021-06-03]. Dostupné online.
- ↑ Polensko-přibyslavský panovník Viktorin je pohřben v Kladsku. www.pribyslav.cz [online]. [cit. 2021-06-03]. Dostupné online.
Literatura
- FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2.
- FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95–106.
- GŁOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urząd Miasta i Gminy Ziębice ; Muzeum v Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky)
- GŁOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s.
Externí odkazy
.png)
