Viktor Kolář – Retrospektiva. Výstava v Domě u kamenného zvonu, Staroměstské nám. Praha, 2013Viktor Kolář – Retrospektiva. Výstava v Domě u kamenného zvonu, Staroměstské nám. Praha, 2013Viktor Kolář – Retrospektiva. Výstava v Domě u kamenného zvonu, Staroměstské nám. Praha, 2013
Narodil se v Ostravě v roce 1941 v rodině majitele fotoateliéru a prodejny s fotografickými potřebami, což byla jedna z důležitých skutečností, která ho přivedla k fotografování.[5][6] Po komunistickém převratu v únoru 1948 otci (Viktor Kolář st., 1898 Sviadnov – 1971 Ostrava)[7] obchod zabavili a rodina se šesti dětmi žila ve velmi stísněných podmínkách. Fotografování průmyslové krajiny Ostravy bylo pro Koláře možností, jak z tohoto prostředí uniknout.[8]
Studoval Pedagogický institut v Ostravě, v roce 1964 zahájil svoji pedagogickou dráhu na základní škole v Ostravě a absolvoval svou první autorskou výstavu. K jeho nejznámějším fotografiím patří situační fotografie cestujících ve vlakovém kupé z roku 1968.[9] V roce 1968 odešel do Kanady[10], kde pracoval jako pomocník při těžbě molybdenu a v niklových hutích v Manitobě.[1] Poté se dostal do fotografických laboratoří v Torontu. Díky uměleckým stipendiím nasnímal soubory zachycující nákupní centra v Montrealu, kde také posléze uspořádal v Optical Gallery výstavu. V roce 1973 se však přes Paříž a Londýn vrátil zpět do Ostravy, která se v té době nacházela v hluboké normalizaci.[11] Byl proto vyslýchán policií[1] a následně pracoval jako dělník v Nové Huti (tehdy Klementa Gottwalda) a poté v letech 1975–1984 jako jevištní technik Divadla Petra Bezruče. V té době se oženil s jevištní výtvarnicí Martou Roszkopfovou.
Především se ale dále ve svém volném čase zabýval fotografováním a v tomto období vytvořil svá nejsilnější díla. Teprve od roku 1985 se mohl opět věnovat fotografii ve svobodném povolání. V roce 1991 získal cenu Nadace Mother Jones v San Francisku.[12] V roce 1994 začal vyučovat fotografický dokument na FAMU v Praze, kde se v roce 2000 habilitoval na docenta[12] a v roce 2006 byl jmenován profesorem pro obor fotografie. Ve spolupráci s básníkem Jaroslavem Žilou vydal knihu Ostrava – obležené město. Ostravský magistrát však s jejím vyzněním a obsahem nesouhlasil, a proto byla kniha stažena.
Roku 2010 byl zvolen Osobností české fotografie.[13]
Díky Kolářovu unikátnímu souboru fotografií z Ostravy mohou ti, kteří v tomto regionu nežijí, hluboko nahlížet do života obyčejných lidí a vidět život takový, jaký zde doopravdy je. Bez nadsázky zobrazuje konfrontaci místních obyvatel s každodenní realitou, která často není příliš radostná. Z autorových fotografií je cítit jeho láska k rodnému městu a lidem. Sám autor si ale v rozhovoru z roku 2016 posteskl, že normální situace už nelze fotografovat, protože využíváním mobilních telefonů lidé ztrácejí přirozenost.[14]
Samostatné výstavy
1964 – Fotografie Viktora Koláře. Černá louka, Ostrava.
1973 – Viktor Kolar's Czech Eye. Optica Gallery, Montreal.
1976 – Člověk mezi lidmi. Fotochema, Ostrava.
1978 – Ostrava. Fotochema, Ostrava.
1981 – Ostrava – fotografie 1968–1980. Dům umění města Brna, Brno.
1981 – Novosvětská setkání. Galerie pod Podloubím, Olomouc.
↑Kolář, legendární fotograf Ostravy, vydává knihu [online]. iDnes [cit. 2011-02-21]. Dostupné online. (Czech)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Viktor Kolář: 40 let „lovu“ v Ostravě [online]. iHNed.cz [cit. 2011-02-21]. Dostupné online. (Czech)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CHUCHMA, Josef. Velkolepé potýkání se fotografa Viktora Koláře s rodnou Ostravou [online]. iDnes, 2010-10-03 [cit. 2011-02-21]. Dostupné online. (Czech)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VIVIANO, Frank. Europe's dark center, Ostrava [online]. Mother Jones, March/April 1994 [cit. 2011-02-21]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Ostrava v dobrém i ve zlém. Ukazují ji snímky zapomenutého fotografa. Seznam Zprávy [online]. 2023-02-05 [cit. 2023-02-07]. Dostupné online.
↑Petr Volf, Okamžik rozhodnutí, KANT Karel Kerlický, Praha 2010, ISBN978-80-7437-021-2, s. 159
↑ FUK: Viktor Kolář našel sám sebe v cizích lidech, 2013. www.afuk.cz [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-19.
↑In the Face of History: European Photographers in the 20th Century [online]. Barbican Art Gallery [cit. 2011-02-21]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BIRGUS, Vadimír, Mlčoch, Jan. Czech Documentary and Reportage Photography 1968 – 79 [online]. Stredoeurópsky dom fotografie [cit. 2011-02-21]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.[nedostupný zdroj]
↑ abThree Generations of Czech Documentary Photography – Jan Lukas, Viktor Kolář, Evžen Sobek [online]. Leica Gallery Prague [cit. 2011-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
.jpg)
