Na Višňovčíku, v katastru sousedního Bačkova, se našly stopy po sídlišti a keramika, pocházející z 8.–9. století.
První doklad o Višňovu je v listině krále Bély IV. z roku 1245 o prodeji statků Albinova a Techna (Dvorianky), sousedících s katastrem vesnice Višňov. Její název byl zapisován v 13.–14. století střídavě v české podobě Višňov a pomaďarštěné podobě Visnyo, od 15. století zcela převládal pomaďarštěný název, jehož kořeny spočívají ve slově višeň.
V polovině 13. století patřil Višňov jako věno haličskému knížeti Rostislavovi, zeti uherského krále Bély IV. Po smrti knížete připadl opět králi a Štěpán V. jej v roce 1270 jako majetkovou součást čičavského panství daroval šlechtici Reinoldovi, zakladateli rodu z Rozhanovců. Palatin Reinold a jeho synové darovali část višňovského statku zemanům jako svým vazalům, což listinou potvrdil roku 1296 palatin Omodej. Část višňovského statku a vesnice patřila k čičavskému, později k vranovskému panství i v 16.–17. století.
Římskokatolický kostel
Na přelomu 13. a 14. století část višňovského statku nabyl případně zabral šlechtic Peter, syn Petena, který v roce 1306 horní část statku, resp. vesnici Vyšný Višňov, daroval svým vazalům. Petenovskou část Višňova daroval Karol Róbert v roce 1321 šlechticům z rodu Bokša jako majetkovou součást Sečovského panství. Část vesnice a višňovského statku příslušela k Sečovskému panství i ve 14.–15. století.
V 17. století byl Višňov majetkem vranovského farního kostela.
Nepochybně již ve 13. století existovaly dvě, případně tři sídlištní části Višňova, které byly odlišeny názvy Velký, Malý resp. Nižný a Vyšný Višňov, jakož i kostelní Višňov. V 15.–16. století byl rozlišován Velký Višňov od Malého Višňova. Používáním maďarského názvu ve smyslu Kostelní Višňov, dokumentovaného k roku 1329, svědčí o tom, že ve Višňové byl kostel pravděpodobně již před 14. stoletím. V 17. století byl filiálním kostelem evangelické reformované farnosti Sečovce.
V roce 1441 byly sedláci z usedlostí v části Malý Višňov zdaněni čtrnácti zlatými. Zdanění se netýkalo místní části Velký Višňov, pravděpodobně proto, že vesnice vyhořela nebo tam sedláci nežili. V roce 1493 se v čičavsko – vranovské části Višňova, tedy ve Velkém Višňově, hospodařilo v osmi selských usedlostech, pozemky dalších šesti selských usedlostí byly neobhospodařované. Velkovišňovští sedláci, s výjimkou rychtáře, byli v roce 1567 zdaněni za 3,25 usedlosti. Kromě toho bylo v obci pět chalupníků a pět opuštěných usedlostí. V roce 1582 byli sedláci zdaněni za 3,5 usedlosti. V roce 1600 bylo ve Višňově patnáct obydlených poddanských domů, kostel, fara a škola.
Višňov byl na přelomu 16. a 17. století malou vesnicí s poddanským i farským obyvatelstvem. Narůstání chudoby a ubývání poddanských usedlostí pokračovalo i v 17. století. V roce 1610 byli tehdejší sedláci a chalupníci zdaněni za půl a osminu usedlosti, v roce 1635 pouze za čtvrtinu usedlosti. V roce 1715 bylo ve Višňově šest a v roce 1720 jen pět poddanských domácností.[2]
Symboly obce
Podle heraldického rejstříku [3] obec tyto symboly přijala 31. července2003. Na znaku je mluvící znamení podle otisku pečetidla obce z druhé poloviny 18. století.
Znak
Ve stříbrném štítě zelenými větvičkami ověnčená nahoru otočená červená dvojvišně na zelené stopce.
Vlajka
Vlajka má podobu šesti podélných pruhů bílého, červeného, zeleného, bílého, červeného a zeleného ve stejném poměru. Vlajka má poměr stran 2:3 a ukončena je třemi cípy, tj. dvěma zástřihy, sahajícími do třetiny jejího listu.
Dům smutku
Obyvatelstvo
V obci žije 247 obyvatel (údaj platný k roku 2011).
Demografie
Podle národnosti
Slovenská: 99%
Podle pohlaví
Muži: 110
Ženy: 111
Podle věku
0–14 let: 26
15–54 let ženy: 57
15–59 let muži: 67
55 a více let ženy a 60 a více let muži: 71
Občanská vybavenost
V obci je vybudována rozvodová síť plynu, elektrické energie a veřejný vodovod. Obcí prochází
silnice III. třídy.
V obci se nachází společenský sál, veřejná knihovna, nákupní středisko, katolický kostel, hřbitov a dům smutku.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Višňov na slovenské Wikipedii.
