Václav Palivec se narodil vrchnímu kočímu u Colloredo-Mansfeldů Josefu Palivcovi a manželce Marii, rozené Muchové (vzdálené příbuzné Alfonse Muchy[p 1]). Podle matričního záznamu žila rodina "v konírnách pod zámkem". Václav byl nejstarší z devíti sourozenců (dvě sestry mu zemřely na spálu v roce 1885).[1] Nejznámější ze sourozenců Palivcových byl básník Josef Palivec.[2]
Václav Palivec vystudoval obchodní školu v Praze. Zaměstnání získal u Colloredo-Mansfelda na Dobříši, který mu svěřil správu pily v Kařízku. Během následujících let řídil většinu knížecích pil, rybníků a pivovarů.[3] Za I. světové války byl vrchní správce průmyslových závodů knížete Colloredo-Mansfelda v Dobříši, které přivedl k velkému rozkvětu, a byl označován za vynikajícího znalce pivovarnictví a dřevařského oboru.[4] Ještě mu nebylo celých třicet let a stal se generálním ředitelem Středočeské dřevařské společnosti v Praze.[5]
Po první světové válce se stal generálním ředitelem Dobříšských železáren se sídlem ve Staré Huti.[p 2] V roce 1920 se stal členem správní rady Středočeské banky v Příbrami.[6] Za velké kalamity ve 20. letech, kdy lesy byly napadeny mniškou, podařilo se mu výhodně prodat dřevo do Francie a získat tím značné finanční prostředky. Jeho majetek rychle rostl - např. v roce 1924 zakoupil dům v Praze III. za 500 000 Kč[5] a v roce 1931 prodal tentýž dům a 1 080 000 Kč.[7]
Václav Palivec nebyl pouze mecenáš oblíbených intelektuálů, ale část svého bohatství věnoval i na charitu.[11] V osovské kronice se uvádí, že v roce věnoval na chudé obci Osovu 6.000 K. Financoval též opravy místního kostela.[8]
Rodinný život
Václav Palivec se neoženil a byl bezdětný. V Osově s ním žily dvě neteře, dcery sestry Emy.[8]
"Čapkova" Strž
Václav Palivec (vlevo), Olga Scheinpflugová a JUDr. Karel Scheinpflug na pohřbu Karla Čapka (1938)
Za Protektorátu byl Václav Palivec zbaven zámku i velkostatku v Osově. V zámku mu byl přidělen byt, ve kterém mohl i nadále bydlet. V roce 1941 se stal čestným občanem Zbiroha,[13] v roce 1942 mu tentýž titul udělila obec Osov.[8]
Po roce 1948 neemigroval, i když k tomu měl možnost; byl přestěhován do budovy bez elektřiny. Dojížděla k němu a s domácností mu pomáhala sestra Ema Valentová. V roce 1964 odjel do Prahy ke své neteři, dceři sestry Emy, u které krátce na to zemřel.[8]
Zajímavost
Rudé právo představilo v roce 1953 Václava Palivce jako zlého kapitalistu, který v roce 1926, po půl roce stávky musel ustoupit dělníkům ze Staré Huti; po dalším půlroce ale dal železárny zavřít.[14]
Železárny ve Staré Huti byly skutečně ze dne na den 26.8.1926 uzavřeny.[15] Rudé právo již nezmínilo, že v roce 1930 Václav Palivec zahájil ve Staré Huti výrobu cihel z odpadků hutní strusky a že v té době v obci též zahájila výrobu slévárna barevných kovů firmy Svojtka.[16]
Odkazy
Poznámky
↑Marie Muchová pocházela dle matričního záznamu z Babic na Moravě - pravděpodobně u Třebíče; Alfons Mucha se narodil v Ivančicích.
↑Ve Staré Huti stojí dům (Strž), který Václav Palivec věnoval k užívání Karlu Čapkovi.
.jpg)
