Karel Dvořák (sochař)

Karel Dvořák
	Sochař prof. Karel Dvořák
Narození	1. ledna 1893; Praha ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. února 1950 (ve věku 57 let); Praha ; Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	sochař a učitel
Manžel(ka)	Leopolda Dostalová
Příbuzní	Vilém Dvořák (bratr)
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Dvořák (1. ledna 1893 Praha^[2] – 28. února 1950 Praha^[3]) byl český sochař, žák Jana Štursy, tvořící v letech 1919–49.

Život

Původní profesí Karla Dvořáka bylo cizelérství, kterému se vyučil, dále v letech 1911-1913 navštěvoval Uměleckoprůmyslovou školu, v oddělení, které vedl Josef Drahoňovský) a v letech 1913-1919 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění. Studium v Myslbekově dílně (1913) přerušila 1. světová válka, a tak pražskou akademii dokončil až v letech 1917–19 u prof. Štursy. Od roku 1928 byl profesorem Státní uměleckoprůmyslové školy v Praze, kde působil až do smrti.

V letech 1919–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes^[4].

Bezprostředně po dokončení studií v jeho pracích převažoval vliv Štursův, ale také italského renesančního sochařství:

Svatý Václav 1921, v katedrále sv. Víta před Svatováclavskou kaplí
Podobizna choti 1923

V dalším období se Dvořák přiklonil k vzoru Otty Gutfreunda a sociálnímu civilismu, který spoluvytvářel:

Alegorie obchodu a zemědě̟lství (1923-1924) na supraportě bočního portálu paláce Adria čp. 36/II do Jungmannovy ulice
Kamelot (Kolportrér), Dělník, Krejčí a Bankovní úředník 1925, 4 sochy na římse paláce Obchodní akademie čp. 1471/II na nároží Vinohradské třídy v Praze
Dvě přítelkyně, Národní galerie v Praze, 1924
Do Ameriky, 1925
Portréty Otty Gutfreunda (1925) a Václava Špály (1926)
Pomník Ernesta Denise v Praze na Malostranském náměstí, 1928
Ve 30. letech se věnoval především monumentální tvorbě:
Akt hocha, bronz 1930, Stromovka
Venkovské děvče, bronz, 1931
Pomník legií pro Père-Lachaise v Paříži, 1934
Sousoší sv. Cyrila, Metoděje a sv. Ludmily na Karlově mostě, 1929–35); v těchto dílech svůj smysl pro monumentální figurální kompozici převedl do poněkud strnulých schémat. Postupně z této monumentální, spíše neoklasické linie přešel ke zdrobnění a zmalebnění, k výraznému historismu, inspirovanému hlavně českou barokní tvorbou a expresívností nedokončených Michelangelových soch:
Tragédie, 1937
České řeky, 1938
Život a Osud, 1941
Fontána U žabiček (Masarykovi vnuci), 1948
Postava raněného vojáka z pomníku padlým legionářům pro pařížský hřbitov tvoří Pomník obětem 1. světové války v Kutné Hoře.
Studie pomníku pro Ležáky, 1946–1950, skupina stojících postav v pojetí rozvíjejícím téma Rodinova pomníku Občané z Calais^[5]

Zemřel roku 1950 a byl pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Jeho manželkou byla významná česká herečka Leopolda Dostalová.

Dílo

Pomník obětem 1. světové války, Kutná Hora
Kamelot (1925)
Krejčí (1925)
Tragédie, bronz (1937)
Sousoší sv. Cyrila a Metoděje, Karlův most v Praze

Odkazy

Reference

↑ Biografický slovník českých zemí, 15. svazek Dvořák–Enz. Libri. 2012. ISBN 978-80-7277-504-0.
↑ Matriční záznam o narození a křtu Českobratrská evangelická u sv. Klimenta
↑ Zemřel sochař Karel Dvořák. S. 1. Rudé právo [online]. 1950-03-02 [cit. 2020-10-27]. S. 1. Dostupné online.
↑ Abecední seznam členů Spolku výtvarných umělců Mánes. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19.
↑ Nová encyklopedie českého výtvarného umění I. díl, (ed. Anděla Horová. Academia Praha 1995, s. 153, autor hesla Václav Erben

Literatura

Karel Dvořák: Sochař vypravuje, Praha 1958;
Jaromír Pečírka: Karel Dvořák, 1948;
Jaromír Pečírka: Karel Dvořák, Praha 1959
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 277.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha: Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 483–484.