Václav Němec (30. října 1845 Praha[1][2] – 19. prosince 1924 Praha[3]) byl rakouský a český zlatník, podnikatel a politik, na sklonku 19. století krátce poslanec Říšské rady, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu.
Biografie
Zlatník a stříbrník
Vyučil se zlatníkem a stříbrníkem v Praze v dílně Emanuela Kautsche, s nímž později inicioval vznik Odborné pokračovací školy pro zlatníky, jež se roku 1885 připojila k nově vytvořené Uměleckoprůmyslové škole. V letech 1864–1871 pracoval jako pomocný stříbrník. Spoluzaložil časopis Český dělník a později zakládal list Český řemeslník. V roce 1871 si založil vlastní zlatnickou a stříbrnickou firmu v Praze v Eliščině třídě číslo 5 (dnešní Revoluční).[4] Podle jiného zdroje[5] ji založil se dvěma spolupracovníky již roku 1869 jako dílnu, později přeměněnou ve větší závod.
Od roku 1881 byl Němec členem pražské Obchodní a živnostenské komory, s níž vystavoval své šperky například roku 1908 na výroční výstavě. Od roku 1894 byl jejím prozatímním předsedou, od roku 1910 dlouhodobě prezidentem komory. Zasadil se v Praze o založení Technologického průmyslového muzea roku 1898 a Ústavu ku podpoře průmyslu roku 1910. Byl členem kuratoria Uměleckoprůmyslového musea v Praze. V době živnostenské a politické kariéry Václava Němce vedl jeho stříbrnický závod syn Josef Ladislav Němec (1871–1943), který užíval otcův punc s iniciálami V.N v pravoúhlém štítku. Za 1. světové války, kdy odbyt jejich zakázek uvázl, se Václav Němec snažil zachránit pozice českého průmyslu.[6][7]
Politik
Koncem 80. let 19. století se Němec zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách v září 1887 byl zvolen v kurii obchodních a živnostenských komor (volební obvod Praha) do Českého zemského sněmu.[8][9] Mandát zde obhájil v řádných volbách v roce 1889,[10] volbách v roce 1895, nyní ovšem již za kurii městskou, obvod Praha-Staré Město,[7] v níž uspěl i ve volbách v roce 1901[11] a volbách v roce 1908.[12] Politicky patřil již roku 1895 k Mladočechům.[13][7] Také v zemských volbách roku 1908 se uvádí jako Mladočech.[14]
Němec zasedal i v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor). Usedl sem ve volbách roku 1891 jako poslanec za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Praha. Rezignaci na mandát oznámil na schůzi 18. ledna 1892.[15] Za své zásluhy o průmysl, živnosti a veřejný život byl císařem Františkem Josefem I. dvakrát vyznamenán rakouským Řádem železné koruny.
Zemřel 19. prosince 1924 v podolském sanatoriu v Praze.[3] (Některé zdroje uvádějí datum úmrtí 20. prosince 1924.)[6][16] Je pohřben na Olšanských hřbitovech.
Dílo
Z velkého a stále prosperujícího závodu, v kterém pracoval syn a několik dělníků, se dochovaly stovky prací nejrůznějšího účelu a stylu, od souprav příborů, přes nádobí a reprezentační dary až po soupravy šperků s českými granáty. Nejcennější jsou práce stylového období secese podle návrhů Václavova syna Jana Ladislava Němce. Díky svým politickým kontaktům získával Václav Němec významné společenské zakázky jako pamětní dary (sošky, kazety a truhličky) a vyznamenání (medaile, odznaky) pro členy magistrátu královského hlavního města Prahy. Práce jeho závodu jsou zastoupeny ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Muzea hl. m. Prahy, Národního muzea a dalších institucí, například muzea a fary v Křenově.
- Výběr
- Stříbrná soška sv. Václava podle skici B. Schnircha
- Stříbrná soška sv. Jiří podle gotického originálu z kašny na Pražském hradě
- Skříňka na psací potřeby (1908, společně s Karlem Lindaurem)
- Knižní vazba
- Kování kabelky
- Kazeta s příbory
- Pamětní medaile kr. hl. m. Prahy
Odkazy
Reference
- ↑ a b Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 417, obraz 467 Dostupné online.
- ↑ V publikacích Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913 i Almanach sněmu království Českého 1895–1901 uváděno místo narození Praha.
- ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých POD Z6 • 1923-1935, s. 19. Dostupné online.
- ↑ D.Stehlíková, Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. Praha 2003, s. 331
- ↑ kterého ??? Davcza necituje
- ↑ a b LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861–1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 211.
- ↑ a b c NAVRÁTIL, Michael. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1902. Dostupné online.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/5/stenprot/001schuz/s001001.htm
- ↑ Die Presse, 14. 9. 1887, s. 2.
- ↑ Národní listy 10. 7. 1889, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?it=0&id=7307773&picp=&idpi=11407096
- ↑ Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1908skc/1/stenprot/001schuz/s001004.htm
- ↑ Gruber Josef: Obchodní a živnostenská komora v prvním půlstoletí své činnosti. Praha 1901, s. 79
- ↑ Národní politika 29. 2. 1908, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7196181&picp=&it=0&s=djvu
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Václav Němec. Národní politika. Prosinec 1924, roč. 42, čís. 350, s. 5. Dostupné online.
Literatura
- NAVRÁTIL, Michael:Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Dostupné online [1]
- Sto let práce, publikace Všeobecné zemské jubilejní výstavy v Praze, díl III, Praha 1891
- STEHLÍKOVÁ, Dana: Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. Praha 2003, s. 313, s vyobrazením puncovní mistrovské značky. ISBN 80-85983-90-7
Externí odkazy
.jpg){kind=link}