Václav Juda Novotný (17. září 1849 Vesce[1] – 1. srpna 1922 Praha-Nové Město[2]) byl český hudební spisovatel a skladatel.
Základní hudební vzdělání získal u místního učitele Herolda v Počátkách a při studiu na gymnáziu v Jindřichově Hradci u F. K. Vacka. Studoval historii a filosofii na Karlově univerzitě v Praze. Hru na housle studoval soukromě u Antonína Bennewitze, zpěv u Františka Pivody a harmonii u Františka Blažka. Stal se houslistou Prozatímního divadla. Aktivní hudební dráhy brzy zanechal a věnoval se hudební publicistice a skladatelské činnosti. Přispíval do hudebních časopisů Dalibor a Hudební revue, ale i do denních listů. Byl přítelem a zapáleným obhájcem Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka doprovázel i na cestě do Anglie v roce 1884.
Velmi významný přínos české opeře tkví v jeho překladatelské činnosti. Přeložil a často i dramaturgicky upravil více než sto operních a operetních libret. Na rozdíl od dřívějších překladů dbal na srozumitelnost a zpěvnost českého textu. Při svých překladech ale často díla zásadním způsobem upravoval, měnil členění díla i samotný děj.[3]
Pro jevištní provedení upravil Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila a napsal scénář k baletu Karla Bendla Česká svatba.
Jako skladatel byl známý zejména svými písněmi a sbory. Zkomponoval však i dvě opery a řadu menších chrámových skladeb. Sám sbíral lidové písně a vydával jejich úpravy pro zpěv a klavír.
Kromě toho komponoval i drobné instrumentální skladby.