Václav Šolc (27. září 1919, Sobotka – 16. července 1995, Praha) byl český etnograf-amerikanista, muzeolog, cestovatel a spisovatel, autor mnoha odborných i populárně naučných knih, cestopisů a dobrodružných románů pro mládež. Čestný náčelník jihoamerického indiánského kmene Aymarů.[1][2]
Václav Šolc studoval od roku 1941 etnografii a filozofii na Lateránské univerzitě ve Vatikánu, kde získal titul bakalář. Poté pokračoval v letech 1945–1949 ve studiu etnografie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Roku 1949 získal titul doktora filozofie (PhDr.) a roku 1964 titul kandidáta věd (CSc.) V letech 1970–1979 byl ředitelem Náprstkova muzea v Praze. Jako muzeolog byl roku 1957 vyslán Ministerstvem školství do Číny a Severní Koreje a roku 1961 do Vietnamu a Mongolska, aby pomáhal při reorganizaci muzejní sítě.
Hlavní oblastí Šolcovy vědecko-výzkumné činnosti byly však indiánské kultury obou amerických subkontinentů a jeho zásluhou byla roku 1965 v Náprstkově muzeu otevřena první stálá expozice amerických kultur, která byla první v celém Československu. Zabýval se zejména kmeny Ajmarů a Mapučů žijících v Boílvii, v Chile a v Peru, kterým věnoval několik terénních výzkumů (roku 1963 v Bolívii kolem jezera Titicaca, 1966–1967, 1969, 1971 a 1973 v Chile a 1975 v Peru). Roku 1977 pobýval v Mexiku mezi indiánskými kmeny Tzeltalů a Tzotzilů ve státě Chiapas a na Yucatánu. Při těchto pobytech shromáždil celou řadu etnografických a archeologických artefaktů, které obohatily sbírky Náprstkova muzea. S tím pak souvisí i jeho rozsáhlá přednášková a publikační činnost.
Jako spisovatel je autorem mnoha odborných i populárně naučných knih, cestopisů a také dobrodružných románů pro mládež s náměty z Latinské Ameriky.