PROFILBARU.COM

Třída Pietro de Cristofaro
	Umberto Grosso (F 541)
Obecné informace
Uživatel	Italské námořnictvo
Typ	korveta
Lodě	4
Zahájení stavby	1962–1963
Spuštění na vodu	1964–1965
Uvedení do služby	1965–1966
Osud	vyřazeny 1994
Předchůdce	třída Albatros
Nástupce	třída Minerva
Technické údaje
Výtlak	850 t (standardní); 1020 t (plný)
Délka	80,37 m (celková)
Šířka	10,28 m
Ponor	2,8 m
Pohon	2 diesely, 2 lodní šrouby
Rychlost	23 uzlů
Dosah	4000 nám. mil při 16 uzlech
Posádka	131
Výzbroj	2× 76,2mm kanón (2×1); 1× 305mm protiponorkový vrhač K 113 Menon; 6× 324mm torpédomet (2×3)
Radar	SPQ-2; BX-732; RTN-7A
Sonar	2× SQS-36

Třída Pietro de Cristofaro byla lodní třída protiponorkových korvet italského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly od roku 1965. Po roce 1989 byly upraveny na hlídková plavidla sloužící především k ochraně rybolovu.^[1] Vyřazeny byly roku 1994.^[2]

Stavba

Třída byla postavena v italských loděnicích v letech 1963-1966. Čtveřice plavidel byla do služby přijata v letech 1965-1966.^[1]

Jednotky třídy Pietro de Cristofaro:^[2]

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Pietro de Cristofaro (F 540)	30. dubna 1963	29. května 1965	19. prosince 1965	vyřazena 1994
Umberto Grosso (F 541)	21. října 1962	12. prosince 1964	25. dubna 1966	vyřazena 1994
Licio Visitini (F 542)	30. září 1963	30. května 1965	25. srpna 1966	vyřazena 1994
Salvatore Todaro (F 543)	21. října 1962	24. října 1964	25. dubna 1966	vyřazena 1994

Konstrukce

Plavidla byla vybavena vyhledávacím radarem SPQ-2, navigačním radarem BX-732, systémem řízení palby OG-3 se střeleckým radarem RTN-7A a optickým zaměřovacím systémem Mk 51. K vyhledávání ponorek sloužil trupový sonar SQS-36 a dále vlečný sonar s měnitelnou hloubkou ponoru stejného typu.^[1]

Hlavňová výzbroj se po dokončení skládala ze dvou 76,2mm kanónů OTO Melara v jednodělových věžích. Protiponorkovou výzbroj tvořil jeden 305mm vrhač raketových hlubinných pum K 113 Menon a dva trojhlavňové 324mm torpédomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Fiat 3012RSS o výkonu 8400 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 23 uzlů.^[1] Dosah byl 4000 námořních mil při rychlosti šestnáct uzlů.^[2]

Modernizace

Od roku 1989 byla ze všech čtyř jednotek sejmuto protiponorkové vybavení a protiponorková výzbroj. Třída byla reklasifikována na hlídková plavidla a sloužila především k ochraně rybolovu.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 160.
↑ ^a ^b ^c PIETRO DE CRISTOFARO corvettes (1965 - 1966) [online]. Worldnavalships.com [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 160.