Zjednodušené schéma sítěDvě moskevské tramvaje, KTM-19 a KTM-21Tramvaj typu LT-5
Hlavní město Ruské federace, Moskva, provozuje dvě na sobě nezávislé a oddělené tramvajové sítě. Tramvaje jsou napájené proudem o napětí 550 V. Rozsah celého provozu činí 181,2 km, dopravu zajišťuje 30 – 40 linek, které obsluhují přibližně 420 zastávek.
Popis sítí
V Moskvě se nacházejí dvě tramvajové sítě, jedna menší na západě města a druhá zhruba třikrát větší na východě a jihu. Rozchod kolejí je standardní ruský, 1524 mm. Přestože Moskva je největším městem v zemi, nemá zároveň i největší tramvajový provoz (tím je Petrohrad), většinu dopravy tak obstarává podzemní dráha.
Historie
Tramvajová doprava v carské Moskvě
Moskevská tramvaj typu Tatra T3; tento vůz slouží také jako jídelna
První úsek koňky byl v Moskvě otevřen v 22. června 1872. Provozovatelem sítě byla tehdy belgická společnost s názvem Compagnie générale des tramways de Moscou et de Russie. První úsek vedl od Náměstí revoluce k současnému Běloruskému nádraží; byl dlouhý 4,5 km, celý jednokolejný s celkem devíti výhybnami. Rozchod kolejí byl široký, tj. i dnes používaných 1524 mm. Nasazeno bylo celkem 10 vozů, které měly kromě normálního též i horní patro. Vozy jej však neměly zastřešené, což cestující vystavovalo nevhodným podmínkám, zvláště pak v chladnějších měsících. Vozy koňky byly původem z Velké Británie. Celá akce byla v tehdejším tisku prezentována jako velká událost.[1]
Do 50. let 20. století dosáhla síť ohromného rozsahu, přesto v centru začaly první úseky mizet vzhledem k tomu, že se staly souběžnými s metrem. Tramvajová doprava též získala velký význam při velkých akcích, náročných na městskou dopravu, jakými byly například spartakiády. Též prošly modernizací některé starší tramvaje typu KM; v letech 1951 a 1952 to bylo celkem 37 vozů.
V 50. letech se objevily nové tramvaje sovětské výroby RVZ-51 a MTV-82; druhý typ byl dodáván během let 1951 až 1955 ve velkém množství přes 400 tramvají[2]. Toto velké množství nových vozů bylo rozmístěno rovnoměrně do všech vozoven, vyjma Vozovny Krasnopresněnskoje.
Od začátku 60. let byly dováženy vozy koncepce PCC z Československa; nejprve T2 (vyřazovány v 70. letech, poslední vůz v roce 1981[3]), později následovaly velké série (až 100 vozů ročně[4]) tramvají typu T3 (a z něho odvozených, lišily se například počtem dveří). Kloubové tramvaje typu K2 se v provozu neosvědčily. Přesto ještě na začátku 80. let bylo možné se v provozu setkat s vozy typu MTV-82 vyrobenými v roce 1952, ostatně celý vozový park byl velmi různorodý. Sovětští výrobci byli z dodávek nových tramvají téměř vyřazeni.
Moskevské tramvaje na konci 20. a začátku 21. století
Moskevská tramvaj typu LT-10
Rostoucí efektivita silniční dopravy však vedla k tomu, že tramvajové tratě začaly být rušeny stále více; nejprve existovala snaha nahradit je trolejbusy, později metrem. Druhý z plánů měl i svůj časový horizont; k likvidaci tramvajové sítě mělo dojít do roku 1980 (tak byla v roce 1973 kolejová síť rozpůlena na dvě nesouvisející části). Stejně jako v jiných městech světa se však ukázalo, že tramvajová doprava je v MHD nezastupitelná, navíc ropné krize a klesající ekonomická síla SSSR plán definitivně odstavily.
V roce 1993 byla zrekonstruována ulice 1. máje, a to novou technologií, založenou na maďarskýchpanelech BKV. Tyto panely se v Moskvě používají již dávno u mnohých tratí, například roku 1986 s nimi byla zrekonstruována trať na třídě Sudostrojitělej směrem do Nagatina. Kromě betonových panelů zde však byly použity i gumové výztuže, které snižují hlučnost (v současné době se používají ve střední a západní Evropě běžně, například roku 2007 s nimi byla v Praze rekonstruována trať přes Náměstí Republiky).
V 90. letech byly rekonstruovány i další mnohé tratě, jednalo se nejprve o jednotky a později i o desítky kilometrů. Při těchto pracích samozřejmě muselo být přesměrováno mnoho linek, některé zase naopak i zrušeny. Mezi lety 1992 až 1995 bylo zrekonstruováno celkem 188 km tramvajových tratí.
Tramvaje Tatra byly dodávány až do roku března 1988 (tehdy byly dodávky zastaveny vzhledem k nedostatku financí; roku 1990 přibyly ještě dvě zkušební tramvaje typu T7B5). První série československých tramvají však začaly koncem 80. let stárnout a bylo proto nutné zajistit nového dodavatele; sovětští výrobci ale nebyli schopni splnit vysoké nároky moskevského dopravního podniku. Nakonec dodávky nových vozů zajistila firma UKVZ z Čeljabinska; od této doby tak byl vozový park obnovován pomocí tramvají KTM-8. První vozy tohoto typu byly dopraveny do Vozovny Rusakova roku 1990.
1 Provozy nacházející se na mezinárodně sporném poloostrově Krym, který je od roku 2014 fakticky součástí Ruské federace. Ukrajina jej však nadále považuje za část svého území.
