Tomáš Pospíchal (26. června 1936 Pudlov, dnes část Bohumína – 21. října 2003 Praha) byl jako úspěšný československý fotbalový útočník držitelem stříbrné medaile z mistrovství světa v Chile 1962 a jako trenér následně získal s týmem Bohemians Praha v roce 1983 pro tento klub dosud jediný prvoligový titul. V roce 1996 mu byla udělena Cena Václava Jíry za dlouhodobý přínos českému fotbalu. Připisuje se mu známý výrok: „Fotbal nemá logiku.“
Pospíchal se věnoval fotbalu od útlého dětství, přestože ho v tomto jeho počínání brzdilo navštěvování hodin houslí, kam ho nutil chodit především otec. Nejprve nastupoval za kluby v Přerově, ale po přestěhování rodiny hrál v Telči jako žák základní školy v útoku již za mužstvo mužů krajský přebor. Po roce ovšem odešel do učení zpět na sever Moravy a na podzim roku 1951 se poprvé objevil v Baníku Ostrava, který tehdy podobně jako jiné kluby procházel různorodou obměnou názvů. Za další rok byl nucen přestoupit do týmu Vítkovic, protože ten spadal pod školy, kde studoval. Zde již jako šestnáctiletý hrál oficiálně na zvláštní povolení druhou ligu.
Vojenská léta strávil Pospíchal v dresu Tankisty Praha a Dukly Pardubice. Po vojně se v roce 1957 nevrátil do stále druholigových Vítkovic, ale přestoupil opět do ostravského Baníku, jehož dres pak oblékal 7 let. Dosáhl v něm během této doby v první lize jednou na 3. místo, ale na největší ligový úspěch si musel počkat. První titul získal až v roce 1965 se Spartou Praha. Jeho zisk si zopakoval tamtéž ještě o dva roky později. Na mezinárodní klubové scéně se tehdy také dvakrát dostal se Spartou do čtvrtfinále PMEZ (nepochopitelné vypadnutí s Partizanem Bělehrad a o dva roky později duely s Realem Madrid). Na sklonku roku 1968 odešel uzavřít hráčskou kariéru do francouzského klubu FC Rouen, ve kterém vydržel 3 roky, i když klub pro finanční problémy sestoupil do druhé ligy. V československé první lize odehrál 239 zápasů, v nichž vstřelil 70 gólů.
Reprezentační debut si Pospíchal odbyl již v roce 1956 v utkání proti Brazílii, avšak mnohem významnější duel proti tomuto soupeři odehrál o šest let později. O postup na mistrovství světa v Chile se zasloužil rozdílovým gólem, který vstřelil v prodloužení rozhodujícího třetího přidaného utkání se Skotskem. Na samotném mistrovství pak sice nenastupoval k utkáním v základní skupině, ale od čtvrtfinále bylo vše jinak. V prohraném finále s Brazílií se blýskl přihrávkou („českou uličkou“), kterou vyzval Josefa Masopusta, aby otevřel skóre. Nominován byl ještě v roce 1967, ale zranění třísel způsobilo, že jeho reprezentační kariéra se uzavřela dvěma starty v neúspěšné kvalifikaci na mistrovství světa v Anglii na 26 startech a 8 gólech.
Trénovat se Pospíchal nejdříve nijak cílevědomě nechystal, i když již v Rouenu se postupně stal úspěšným hrajícím trenérem. V domácích podmínkách začínal jako trenér v Břevnově, kde na divizní mužstvo aplikoval ligové metody. Vzorů měl nad sebou během hráčské kariéry dostatek. Ve Vítkovicích a Ostravě ho trénoval náročný Jaroslav Vejvoda. Během vojny zažil stříbrného z mistrovství světa v Itálii 1934 Štefana Čambala. Šampionát v Chile absolvoval pod skvělým psychologickým vedením trenéra Rudolfa Vytlačila. V nově tvořeném týmu Sparty mu dal prostor již ve svých počátcích úspěšný Václav Ježek.
První ligové zkušenosti na trenérském postu získával Pospíchal od října 1972 v Ostravě, kde přivedl Baník během jediného roku k vítězství v Českém a posléze i Československém poháru, přestože teprve studoval nejvyšší trenérskou třídu. Na jaře roku 1975 Baník prošel třemi koly až do čtvrtfinále Poháru UEFA, ale trenér přesto zamířil od nové sezóny do Plzně. Mužstvo zde omladil a přivedl do něj technicky mimořádně nadaného záložníka Jana Bergra. Po změně vedení oddílu Pospíchal přešel v roce 1977 do Prahy k tamním Bohemians. Mužstvo, ve kterém se v daném období objevili Antonín Panenka, Karol Dobiaš, Přemysl Bičovský, brankáři Vladimír Borovička, Zdeněk Hruška a další, pod jeho vedením ročník od ročníku postupně stoupalo v konečné tabulce vzhůru. Vše vyvrcholilo v roce 1983 ziskem titulu mistra ligy a postupem do semifinále Poháru UEFA proti Anderlechtu Brusel. Hráči dříve přehlíženého klubu se rázem stali v drtivé většině reprezentanty. Pospíchal po deseti letech odešel z Bohemians v době, kdy již probíhala aféra úplatkářství a černých fondů.
Přešel v roce 1987 do Slavie Praha, kde ovšem vydržel pro neshody s vedením pouhý rok. Tím se uzavřela i kariéra nesmlouvavého trenéra, který si zakládal na disciplíně a herní systém přizpůsoboval hráčům. Čím více se mužstvu dařilo, tím si dával větší pozor, aby v něm nenastalo nežádoucí uspokojení a klid.
V roce 1996 byl za dlouholetý přínos českému fotbalu odměněn Cenou Václava Jíry.
Pospíchal měl od počátků trenérské praxe problémy se srdcem. Již v létě 1978 ho postihl při přípravném utkání infarkt myokardu. Následně absolvoval dvakrát koronární bypass. I zhoršující se zdravotní stav byl příčinou ukončení trenérské profese. Na konci května 1990 mu byla dokonce provedena transplantace srdce v IKEMu. Na tom původním napočítali doktoři sedmnáct infarktů. Velmi schopný útočník do kombinace a ve svých postupech originální trenér se díky úspěšné operaci dožil 67 let. Až do své smrti byl vyhledávanou a uznávanou autoritou pro glosování fotbalových událostí.
1 Viliam Schrojf • 2 Jan Lála • 3 Ján Popluhár • 4 Ladislav Novák • 5 Svatopluk Pluskal • 6 Josef Masopust • 7 Jozef Štibrányi • 8 Adolf Scherer • 9 Pavol Molnár • 10 Jozef Adamec • 11 Josef Jelínek • 12 Jiří Tichý • 13 František Schmucker • 14 Václav Mašek • 15 Vladimír Kos • 16 Titus Buberník • 17 Tomáš Pospíchal • 18 Josef Kadraba • 19 Andrej Kvašňák • 20 Jaroslav Borovička • 21 Jozef Bomba • 22 Pavel KoubaTrenér Rudolf Vytlačil
Gilmar • Djalma Santos • Mauro Ramos – • Zito • Zózimo • Nílton Santos • Garrincha • Didi • Coutinho • Pelé • Pepe • Jair Marinho • Bellini • Jurandir • Altair • Zequinha • Mengálvio • Jair da Costa • Vavá • Amarildo • Mário Zagallo • Carlos José Castilho Trenér: Aymoré Moreira
Viliam Schrojf • František Schmucker • Pavel Kouba • Jan Lála • Ján Popluhár • Ladislav Novák – • Svatopluk Pluskal • Josef Masopust • Jozef Štibrányi • Adolf Scherer • Pavol Molnár • Jozef Adamec • Josef Jelínek • Jiří Tichý • Václav Mašek • Vladimír Kos • Titus Buberník • Tomáš Pospíchal • Josef Kadraba • Andrej Kvašňák • Jaroslav Borovička • Jozef Bomba Trenér: Rudolf Vytlačil
Misael Escuti • Luis Eyzaguirre • Raúl Sánchez • Sergio Navarro – • Carlos Contreras • Eladio Rojas • Jaime Ramírez • Jorge Toro • Honorino Landa • Alberto Fouilloux • Leonel Sánchez • Adán Godoy • Sergio Valdés • Hugo Lepe • Manuel Rodríguez • Humberto Cruz • Mario Ortiz • Mario Moreno • Braulio Musso • Carlos Campos • Armando Tobar • Manuel Astorga Trenér: Fernando Riera
1905–1930: John William Madden • 1930–1933: Josef Štaplík • 1933–1935: Kálmán Konrád • 1935–1938: Jan Reichardt • 1939–1946: Emil Seifert • 1946–1947: Josef Pojar • 1947–1948: Vilém König • 1949: Jan Reichardt • 1950–1951: Vilém König • 1952–1953: Emil Seifert • 1954–1956: Josef Bican • 1956–1958: Antonín Rýgr • 1958: Josef Forejt • 1959: Antonín Rýgr • 1959: Vlastimil Kopecký • 1959–1960: Karel Finek • 1960: Josef Forejt • 1960–1963: Antonín Rýgr • 1963–1964: Karel Finek • 1964–1966: František Ipser • 1966: Vratislav Fikejz • 1966: Mirko Paráček • 1966–1968: František Havránek • 1968–1969: Jiří Nedvídek • 1969–1970: Josef Forejt • 1970–1972: Antonín Rýgr • 1972: Miroslav Linhart • 1973: Rudolf Vytlačil • 1973–1979: Jaroslav Jareš • 1979–1980: Bohumil Musil • 1981: Josef Bouška • 1981: Miroslav Starý • 1982–1984: Milan Máčala • 1984–1986: Jaroslav Jareš • 1986–1987: Vlastimil Petržela • 1987–1988: Tomáš Pospíchal • 1988–1989: Ivan Kopecký • 1990–1992: Vlastimil Petržela • 1992–1993: Jozef Jarabinský • 1993–1994: Jindřich Dejmal • 1994–1995: Miroslav Beránek • 1995–1997: František Cipro • 1997–1998: Pavel Tobiáš • 1998: Petr Rada • 1998–1999: Jaroslav Hřebík • 1999–2000: František Cipro • 2000-2001: Karel Jarolím • 2001: Josef Pešice • 2001–2003: Miroslav Beránek • 2004–2005: Josef Csaplár • 2005–2010: Karel Jarolím • 2010: František Cipro • 2010: Karel Jarolím • 2010–2011: Michal Petrouš • 2011–2012: František Straka • 2012: Martin Poustka • 2012–2013: Petr Rada • 2013: Michal Petrouš • 2013–2014: Miroslav Koubek • 2014: Alex Pastoor • 2014–2015: Miroslav Beránek • 2015–2016: Dušan Uhrin mladší • 2016–2017: Jaroslav Šilhavý • od 2017: Jindřich Trpišovský
Werner Kotas • Antonín Kramerius
Pavel Dyba • Jiří Gůra • Jiří Hák • Milan Kollár • Vladimír Kos • Tadeáš Kraus • Andrej Kvašňák • Václav Mašek • Ivan Mráz • Květoslav Novák • Tomáš Pospíchal • Václav Potměšil • Karel Steiningel • Vladimír Táborský • Jiří Tichý • Josef Vojta • Václav Vrána • Arnošt Pazdera
Pavel Kouba • Antonín Kramerius
Pavel Dyba • Pavol Hudcovský • František Chovanec • František Jílek • Josef Jurkanin • Milan Kollár • Vladimír Kos • Andrej Kvašňák • Jiří Laciga • Václav Mašek • Václav Migas • Jaromír Možíš • Ivan Mráz • Tomáš Pospíchal • Jiří Rosický • Jan Tenner • Jiří Tichý • Bohumil Veselý • Josef Vojta • Václav Vrána
rok 2006: Josef Masopust • rok 2007: Andrej Kvašňák • rok 2008: Antonín Panenka • rok 2009: František Veselý • rok 2010: Josef Jelínek • Jan Lála • Josef Kadraba • Václav Mašek • Svatopluk Pluskal • Tomáš Pospíchal • Jiří Tichý • Rudolf Vytlačil • rok 2011: Ladislav Novák • rok 2012: Ivo Viktor • rok 2013: Josef Bican • Karel Brückner • Štefan Čambal • Josef Čtyřoký • František Junek • Josef Košťálek • Rudolf Krčil • Oldřich Nejedlý • František Plánička • Antonín Puč • Josef Silný • Jiří Sobotka • František Svoboda • Ladislav Ženíšek • rok 2014: Rudolf Baťa • rok 2015: Přemysl Bičovský • Karol Dobiaš • Václav Ježek • Pavel Nedvěd • rok 2016: nikdo • rok 2017: Zdeněk Nehoda • rok 2018: Karel Poborský • rok 2019: Jan Koller