Tisovec (evropsky významná lokalita)

Zdroje k infoboxu Přírodní památka Tisovec
IUCN kategorie III (Přírodní památka)
Lokalita v červnu 2018
Základní informace
Vyhlášení	2009
Nadm. výška	620–784 m n. m.
Rozloha	26,12 ha
Poloha
Stát	Česko Česko
Okres	Sokolov
Souřadnice	50°21′15,77″ s. š., 12°30′42,35″ v. d.
Tisovec
Další informace
Kód	6148
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přírodní památky v Česku

Tisovec je evropsky významná lokalita vyhlášená v roce 2009 a od roku 2018 chráněná jako přírodní památka.^[1] Lokalita je zahrnuta do soustavy Natura 2000. Chráněné území leží v západním Krušnohoří u Kraslic v okrese Sokolov v Karlovarském kraji. Území je rovněž geologickou lokalitou Geoparku Egeria, části Česko-bavorského geoparku.^[2]

V květnu 2014 navrhl Městský úřad v Kraslicích vyhlášení lokality Přírodní památkou.^[3] S účinností od 3. února 2018 vyhlásila Rada Karlovarského kraje lokalitu přírodní památkou.^[1]

Předmětem ochrany je vegetace druhotných vřesovišť a stanovišť s výskytem terestrických (rostoucích na půdě) a saxikolních (rostoucích na kamenech) druhů lišejníků.^[4][5]

Popis oblasti

Lokalita se nachází v západní části geomorfologického celku Krušné hory, podcelku Klínovecká hornatina, okrsku Jindřichovická vrchovina. Leží na západním a jihozápadním svahu vrchu Tisovec (807 m), nad levým břehem Bublavského potoka, přibližně 2,5 km severně od Kraslic v katastrálních území Tisová u Kraslic a Bublava.^[6]

Geologie

Horninový podklad širšího okolí tvoří fylity, v chráněném území převažuje kvarcitický fylit a kvarcit, často s výchozy deskovitě odlučného kvarcitu. Při hercynském vrásnění a pronikání žulového magmatu bylo ložisko vícekrát metamorfováno. V minulosti zde probíhala těžba rudních těles s převládající rudou mědi chalkopyritem.^[2][7]

Hornictví

Rudní revír v okolí osady Tisová pod svahy vrchu Tisovec patřil k významným historickým ložiskům těžby mědi v českých zemích. Stalo se ekonomickou základnou královského horního města Kraslice, jemuž v roce 1370 poskytl privilegia císař Karel IV. Nejbohatší rudní polohy obsahovaly 1,0 až 1,8 % mědi. Hlavní rudou mědi byl chalkopyrit doprovázený rudou zinku sfaleritem a rudou olova galenitem. Chalkopyrit měl příměsi stříbra a zlata, vyrobený rudní koncentrát obsahoval až 200 ppm stříbra, které bylo získáváno v hutích jako vedlejší produkt. Okolo bývalých hutí v údolí Bublavského potoka se nacházejí haldy strusek po tavení rud. Dolování zažilo rozkvět v 15.–17. století, v období kdy Kraslice náležely Šlikům a Šumburkům. Od poloviny 17. století začalo dolování rud upadat. Nové bilanční zásoby rud byly objeveny geologickým průzkumem v roce 1950. V období 1960–1973 bylo vytěženo 561 tisíc tun rudy s průměrným obsahem 0,94 % mědi. Roku 1994 byla těžba ukončena. Od vrcholových partií vrchu Tisovec se až do údolí Bublavského potoka rozkládají četné haldy. Historické dobývání připomínají ústí starých štol, většinou propadlých a zavalených.^[7][8]

Flóra a fauna

Území je částečně zalesněno a částečně zarostlé náletovými dřevinami. Převládají bříza bělokorá (Betula pendula), borovice lesní (Pinus sylvestris), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), javor klen (Acer pseudoplatanus) a smrk ztepilý (Picea abies). Bylinné patro je tvořeno především keříčky vřesu obecného (Calluna vulgaris), brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus) a brusnice brusinky (Vaccinium vitis-idaea). Na území roste řadu řada rostlin, včetně druhů tolerantních k vysokému obsahu kovů v substrátu. Zvýšené množství kovů má za následek pomalejší růst vřesoviště, čehož využívá množství konkurenčně slabých druhů lišejníků. Typickým druhem na vřesovištích je pukléřka islandská (Cetraria islandica).^[9]

Z fauny je na opuštěných rudních haldách hojný výskyt ještěrky živorodé (Zootoca vivipara) a v návaznosti na existenci zimovišť ve starých důlních dílech je zde potvrzován výskyt netopýra vodního (Myotis daubentonii).^[9]

Fotogalerie

• 
  Odvaly porostlé vřesem a borůvčím
• 
  Porosty borůvčí na haldách
• 
  Kameny s porosty lišejníků
• 
  Detail lišejníku
• 
  Obnovené ústí Královské štoly
• 
  Odval pod Královskou štolou
• 
  Ústí štoly Himmelfahrt
• 
  Odvaly pod štolou Himmelfahrt

Odkazy

Reference

1. Nařízení č. 3/2017, Karlovarského kraje o zřízení Přírodní památky Tisovec a jejího ochranného pásma.
2. TVRDÝ, Jaromír. Česko-Bavorský Geopark, Průvodce č. 10. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2012. Kapitola Geologické zajímavosti – Tajemství nitra země. 
3. Záměr vyhlášení Přírodní památky Tisovec [online]. MÚ Kraslice, 2014-05-22 [cit. 2018-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-26. 
4. Tisovec [online]. Dostupné online. 
5. EVL Tisovec [online]. [cit. 2019-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-13. 
6. Prohlížení - geomorfologické členění - Národní geoportál INSPIRE [online]. geoportal.gov.cz [cit. 2018-06-02]. Dostupné online. 
7. ROJÍK, Petr. Geologie a nerostné zdroje Karlovarského kraje. Karlovy Vary: Karlovarský kraj, 2015. 195 s. ISBN 978-80-88017-24-0. S. 111–112. 
8. ZEMAN, Lubomír. Průvodce po významných hornických památkách západního Krušnohoří. 2. vyd. Karlovy Vary: Karlovarský kraj, 2013. 75 s. ISBN 978-80-87104-72-9. Kapitola Kraslice-Tisová, s. 42–44. 
9. SIKORA, Jiří. Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Tisovec. Praha: AOPK, 2015. 

Literatura

• UHLÍK, Petr. Zajímavá místa Kraslicka – vrch Tisovec. Sokolovsko. MAS Sokolovsko, 2013, roč. 4, čís. 1, s. 35–37. 

Související články

• Seznam chráněných území v okrese Sokolov

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tisovec na Wikimedia Commons
• Informace na Sokolovský deník.cz
• Lišejníky rudních hald na Tisovci u Kraslic

Portály: Česko | Příroda